Luskoun dlouhoocasý
 Luskoun dlouhoocasý | |
|---|---|
 Luskoun dlouhoocasý
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
savci (Mammalia) |
| Řád |
luskouni (Pholidota) |
| Čeleď |
luskounovití (Manidae) |
| Rod |
luskoun (Manis) |
| Binomické jméno | |
|
Manis tetradactyla Linnaeus, 1766 | |
 Areál rozšíření
luskouna dlouhoocasého
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luskoun dlouhoocasý (Manis tetradactyla) pochází ze západní a rovníkové Afriky (Senegal, Gambie, západní Uganda a jihozápadní Angola) s biotopem hustých pralesních porostů.
Anatomie
Jeho hmotnost se pohybuje od 1,5 kg do 2,5 kg. Patří mezi nejmenší luskouny – měří kolem 40 cm. Ocas má 2× delší než tělo – s největším počtem obratlů mezi savci – v ocase je cca 47 ocasních obratlů. Dobře šplhá, má slabý zrak, ale skvělý čich. Na hřbetě má 10–15 hnědých širokých šupin s ostrými hroty ve středu hrany. Patří mezi savce s noční aktivitou. Jeho potravou jsou pouze termiti – spotřeba asi 200 g termitů za den.
Rozmnožování
Žijí samotářsky nebo v párech, samice rodí jen jedno mládě za cca 5 měsíců.
Odkazy
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
Literatura
- MASOPUSTOVÁ, Renata. Chov exotických savců. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2009. ISBN 978-80-213-1916-5. Kolektiv.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu luskoun dlouhoocasý na Wikimedia Commons
- Taxon Uromanis tetradactyla ve Wikidruzích
