Luis Carlos Prestes

Luis Carlos Prestes
Stranická příslušnost
Členství Brazilská komunistická strana
Narození 3. ledna 1898
Porto Alegre
Úmrtí 7. března 1990 (ve věku 92 let)
Rio de Janeiro
Choť Olga Benario-Prestes
Děti Anita Leocádia Prestes
Alma mater Vojenská akademie Agulhas Negras
Profese politik a voják
Ocenění Řád přátelství (1978)
Bertha Lutz Prize (2012)
Řád Říjnové revoluce
Podpis Luis Carlos Prestes, podpis
Commons Luís Carlos Prestes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luis Carlos Prestes (3. ledna 1898 v Porto Alegre v brazilském státě Rio Grande do Sul – 7. března 1990 v Rio de Janeiro) byl v létech 1943 až 1980 generální tajemník Brazilské komunistické strany.

Život

Absolvoval vojenskou akademii v hodnosti poručíka. V listopadu 1924, již jako kapitán, se stal vůdcem povstání proti režimu agrární oligarchie v Brazílii. S jednotkou o síle 1500 mužů složenou převážně z důstojníků pocházejících z nemajetných vrstev a z odvedenců prošel v Dlouhém pochodu (25000 km) celé brazilské vnitrozemí. Tento pochod vešel do dějin jako Prestesova kolona a on sám jako Rytíř naděje. Výsledkem povstání byly sociální reformy.

V roce 1928 odešel do Argentiny, kde se léčil. Brazilské povstání roku 1930 vyneslo k moci prezidenta Getúlia Vargase. Jednalo se o velice pružného politika a snažil se z počátku o sociální reformy a o kontakt se zástupci jednotlivých politických proudů. Jednal i s Prestesem, který však Vargase považoval za příliš konzervativního. On sám se začal přiklánět k marxismu.

V roce 1931 odjel do Moskvy. Tam se setkal se svou budoucí manželkou Olgou Benario. Oba byli Kominternou roku 1934 vysláni do Brazílie. Po událostech roku 1935 (povstání v několika vojenských posádkách) a přijetí mimořádných zákonů byl obviněn z iniciace povstání a v březnu 1936 zatčen. Ve vězení strávil téměř 8 roků. Jeho těhotnou ženu nechal Vargas jako německou Židovku deportovat do nacistického Německa, kde se jí v listopadu 1936 narodila ve vězení dcera Anita. Na žádost rodiny byla Anita roku 1938 vydána babičce Leocadii Prestes do Mexika. Olga Benario-Prestes byla popravena v Ravensbrücku roku 1942. Její matka a bratr zahynuli roku 1943 v Terezíně.

Luis Carlos Prestes roku 1959

Za 2. světové války se Brazílie v roce 1943 připojila na stranu koalice. Ve vnitřní politice se diktátorský režim prezidenta Vargase stal méně represivním. Prestes byl propuštěn z vězení. O prezidentu Vargasovi pak řekl: "Getúlio je pružný. Když byl v módě fašismus, byl fašista, teď je v módě být demokratem, tak bude demokratem".

Když se počátkem šedesátých let 20. století Brazilská komunistická strana rozštěpila na prosovětskou část a maoistickou sekci, zůstal na prosovětské straně. Koncem šedesátých let odešel se svou druhou ženou a 8 dětmi do Moskvy. Do Brazílie se vrátil až v roku 1979.

Jeho syn Yuri Ribeiro Prestes je historikem.

Odrazy v kultuře

Osobnosti Luise Carlose Prestese byla věnována brazilská telenovela Kananga do Japão (1989) a brazilský film Olga (2004).

V roce 1997 byl natočen brazilský dokumentární film Prestes, rytíř naděje.

Ke stému výročí narození vystoupila na festivalu v Riu škola samby Acadêmicos do Grande Rio s představením Rytíř naděje (8. místo v soutěži škol).

Brazilský skladatel Taiguara složil na počest Prestese píseň Rytíř naděje.

Spisovatel Jorge Amado vydal roku 1942 knihu s názvem Rytíř naděje, která byla přeložena i do češtiny a v níž je popsána cesta Prestesovy kolony.

Externí odkazy

Zdroj