Luigi da Porto

Luigi Da Porto (1485, Vicenza – 10. května 1529) byl italský spisovatel a historiograf, nejlépe známý jako autor novely Historia novellamente ritrovata di due giovani amanti (Nově nalezený příběh dvou urozených milenců). Tento příběh o Romeovi a Julii se později stal předlohou pro slavné drama Williama Shakespeara.[1]
Vznik a vydání novely
Da Porto napsal novelu ve své vile v Montorso Vicentino[2][3] nedaleko Vicenzy před červnem 1524 a věnoval ji své sestřenici Lucině Savorgnanové. Její existence před rokem 1524 je doložena dopisem Pietra Bemba Luigimu Da Portovi z 9. června 1524. Román o 30 let později převzal Matteo Bandello.[4][5]
Novela byla posmrtně a anonymně vydána kolem roku 1531 v Benátkách pod názvem Historia novellamente ritrovata di due nobili amanti (Nově nalezený příběh dvou urozených milenců).[4] Původ příběhu dvou nešťastných milenců je sice sporný, ale Da Porto se pravděpodobně inspiroval povídkou Masuccia Salernitana s názvem Mariotto e Ganozza, která zavádí mnoho moderních prvků, jež se objevily i v Shakespearově dramatu.
Možné zdroje inspirace
Část inspirace mohla pramenit z Da Portových vlastních zkušeností. Dne 26. února 1511, den před takzvaným Krutým tučným čtvrtkem v Udine, se zřejmě zamiloval do šestnáctileté (nebo starší) Luciny Savorgnan, která svým zpěvem okouzlila ples. V té době byly konflikty mezi furlanskými klany, i uvnitř nich, na kritickém bodě. Furlánská šlechta byla rozdělena na dvě frakce: „Zamberlani“ (podporující Benátskou republiku) a „Strumieri“ (podporující Německou říši). Mezi první z nich patřila rodina Monticoli (nebo Montecchi), vyhnaná z Benátska a uchylující se ve 14. století do Udine. I to mohlo autora inspirovat k myšlence postavit proti sobě rodiny Kapuletů a Monteků.[6]
Navíc, stejně jako u nešťastných protagonistů novely, i lásce mezi Lucinou a Luigim značně bránilo rozdělení uvnitř samotné rodiny Savorgnanů: Da Porto měl velmi blízký vztah se svým strýcem Antoniem Savorgnanem, ale Antoniův vztah s Lucininým opatrovníkem Girolamem Savorgnanem byl bohužel napjatý.[7][8] O několik let později, těžce zraněný a paralyzovaný po bitvách, Luigi napsal novelu ve své vile. Ačkoli se příběh odehrává ve Veroně, inspirací pro myšlenku dvou válčících rodin byly také dva hrady Montecchio Maggiore, které mohl vidět z okna své vily.[2][3] Dílo věnoval Lucině, která se v té době provdala za Francesca Savorgnana, dalšího z Antoniových synovců.[7]
Děj a postavy
Da Porto zasadil děj do Verony (v té době strategicky důležitého města pro Benátky) za vlády signorie Bartoloměje I. della Scaly (1301–1304), ale z některých detailů se městská struktura více podobá Udine.[9] Vytvořil jména Romea a Giulietty (později Julie) a také postavy Mercutia, Tybalta, mnicha Lorenza a Parise.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luigi da Porta na anglické Wikipedii.
- ↑ The Cambridge history of Italian literature. Příprava vydání C. P. Brand, Lino Pertile. Cambridge [England] ; New York: Cambridge University Press 701 s. ISBN 978-0-521-43492-8.
- ↑ a b GUGLIELMI, Francesco; CANNAS, Sergio; ARANCIO, Rocco. Left Dominant Arrhythmogenic Cardiomyopathy Causing Sustained Ventricular Tachycardia – A Case Report. European Journal of Arrhythmia & Electrophysiology. 2016, roč. 02, čís. 01, s. 37. Dostupné online [cit. 2025-07-24]. ISSN 2058-3869. doi:10.17925/ejae.2016.02.01.37.
- ↑ a b MENNELLA, Rosa. IL PERSONAGGIO FEMMINILE DELL’AMANTE INFELICE NELLE NOVELLE:. [s.l.]: Dykinson, S.L. Dostupné online. S. 839–851.
- ↑ a b Romeo and Juliet before Shakespeare: four early stories of star-crossed love. Příprava vydání Masuccio, Luigi Da Porto, Matteo Bandello, Pierre Boaistuau, Nicole Prunster, Victoria University (Toronto, Ont.). Toronto: Centre for Reformation & Renaissance Studies 127 s. (Renaissance and reformation texts in translation). ISBN 978-0-7727-2015-3.
- ↑ SHAKESPEARE (BOOK AUTHOR), William; PUGLIESE (REVIEW AUTHOR), Olga Zorzi. Romeo & Juliet. Original Text of: Masuccio Salernitano, Luigi Da Porto, Matteo Bandello, William Shakespeare. Quaderni d'italianistica. 1993-04-01, roč. 14, čís. 1, s. 181–182. Dostupné online [cit. 2025-07-24]. ISSN 2293-7382. doi:10.33137/q.i..v14i1.10193.
- ↑ Nicolò Grisoldi [grisonicol025210]. Electronic Enlightenment Biographical Dictionary [online]. 2025-03 [cit. 2025-07-24]. Dostupné online.
- ↑ a b MUIR, Edward. Mad blood stirring: vendetta in Renaissance Italy. Reader's ed. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press 208 s. ISBN 978-0-8018-5849-9.
- ↑ War, culture, and society in Renaissance Venice: essays in honour of John Hale. Příprava vydání J. R. Hale, David Chambers, Cecil H. Clough, Michael Edward Mallett. London ; Rio Grande, Ohio: Hambledon Press 248 s. ISBN 978-1-85285-090-6.
- ↑ COMELLI, Albino; TESEI, Francesca. Giulietta e Romeo: l'origine friulana del mito. 3a edizione con appendice inedita, 1a ed. 2006. vyd. Firenze: L'Autore libri Firenze (Biblioteca '80). ISBN 978-88-517-2544-0.