Ludmila Kleinmondová

Ludmila Kleinmondová–Janovská
Rodné jméno Ludmila Kleinmondová
Narození 10. února 1870
Nové Město (Praha)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1955 (ve věku 84–85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Uměleckoprůmyslová škola v Praze
Povolání malířka, učitelka
Manžel(ka) Jan Karel Janovský
Příbuzní Ludmila Janovská (dcera)
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Kleinmondová, křtěná Ludmila Anna Marie[1], také Ludmila Janovská-Kleinmondová (10. února 1870 Nové Město (Praha)[1] – 1955 Praha) byla česká malířka a učitelka malby, členka Krasoumné jednoty a Umělecké besedy.

Životopis

Narodila se na Novém Městě pražském jako třetí ze čtyř dětí klempíře a kovotepce Rudolfa Kleinmonda a jeho manželky Gabriely, rozené Zemanové.[1][2][3] Otcova firma sídlila na Novém městě v Jungmannově ulici čp. 744/II a inzerovala tepané květinové koše, svítilny, kovové věnce a další náhrobní dekoraci.[4]

Absolvovala školu Ženského výrobního spolku v Praze 2, Resslově ulici 5, kde byla její matka činovnicí. Malbu a kresbu studovala jednak soukromě, a dále v letech 1887–1894 pokračovala studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u (Prof. Schikanedra). Jejími spolužačkami byly například Anna Sequensová nebo Bertha Noback. Patřila k prvním a nejstarším žákyním a absolventkám řádného studia. Oproti mužské škole musela vynechat kreslení podle živého mužského aktu.[5]

Již krátce po absolutoriu se stala členkou Krasoumné jednoty a vystavovala na jejích výročních výstavách v letech 1894–1900.[6] Již tehdy se profilovala jako malířka zátiší a květin (Zátiší s ovocem, Azalky, Růže).

Provdala se za akademického malíře a učitele malby Jana Karla Janovského, cestovali na Jadran. V roce 1926 si otevřeli na Smíchově soukromou malířskou školu. Jejich dcera Ludmila Janovská (* 1907) vystudovala malířství na Akademii výtvarných umění.

Dílo

Zátiší

Malovala především malbě zátiší, květin a ovoce ve dvou stylových polohách: uvolněný rukopis nebo staromistrovský realismus podle nizozemských mistrů 17. století. Od roku 1895 vystavovala na výstavách Umělecké besedy, patřila ve své době k velmi oblíbeným, například v roce 1902 bylo její zátiší Hyacinty vybráno do alba obrazů soudobých českých malířů, které se prodávalo jako výroční prémie Umělecké besedy.[7] Album se distribuovalo do škol k výzdobě tříd a jako vzor k výuce kreslení. Také nakladatelství B. Kočího zařadilo její zátiší do své edice Obrazárna pro školu a rodinu, inzerované několik let. Vstoupila do Kruhu výtvarných umělkyň. Její styl však ustrnul již na počátku 20. století a její tvorbu zastínila nová generace českých malířek, zaměřená na avantgardní umění a orientovaná k Paříži.

Národopis

Při cestách s manželem na Slovensko, Slovinsko a na Jadran se věnovala dokumentaci slovanského národopisu. Do alba Rakousko-uherské typy pro lidové nakladatelství Romualda Prombergera v Olomouci vytvořila sérii krojovaných studií "Slovinci z Bledu.[8] Dokumentovala také české kroje a sbírala starožitné lidové památky, z nichž některé vykoupilo Národopisné muzeum v Praze. V roce 1895 byla členkou výtvarného odboru pořadatelů Národopisné výstavy českoslovanské.[9][10]

Galerie

  • Kytice gladiol (olej na plátně)
    Kytice gladiol (olej na plátně)
  • Vlčí máky (olej na kartonu)
    Vlčí máky (olej na kartonu)
  • Zátiší z třešněmi (olej na plátně)
    Zátiší z třešněmi (olej na plátně)
  • Konvaliny (olej na plátně)
    Konvaliny (olej na plátně)
  • Kytice (olej na plátně) 1907
    Kytice (olej na plátně) 1907

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c záznam o narození a křtu Ludmily Kleinmondové farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. ↑ [ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=266&folium=818 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, kartón 266, list 818]
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
  4. ↑ Peřina, Antonín: Městem mrtvých, Praha 1896, s. 166: inzerát s obrázkem žardiniéry.
  5. ↑ Archiv hl. m. Prahy, archiv VŠUP, Protokoly o klausurních zkouškách studentek Uměleckoprůmyslové školy z let 1890–1894
  6. ↑ llustrovaný seznam 58., 59., 60, 61. výroční výstavy Krasoumné jednoty pro Čechy v Praze
  7. ↑ Sborník Padesát let Umělecké besedy 1863–1903. Praha 1902, s. 28
  8. ↑ Obnova roč. 18, 1912, č. 46, s. 6
  9. ↑ Hlavní katalog a průvodce Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895, s. XX–XXI, editor Josef Kafka
  10. ↑ Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1947, s. 569

Literatura

  • František Xaver Harlas, Malířství. Praha 1908, s. 203
  • Ottův slovník naučný, svazek XXVIII: Doplňky. Praha 1909, s. 771.
  • Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců 1. Praha 1947, s. 488

Externí odkazy

Zdroj