Lubomír Brokl

prof. doc. PhDr. Lubomír Brokl CSc.
Narození 27. října 1937 (86 let)
Polička
Národnost česká
Občanství české
Vzdělání Filosofie a historie na FF UK
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání Sociolog, vedoucí katedry sociologie na UHK
Zaměstnavatel Univerzita Hradec Králové
Období 60. léta až současnost
Choť Eva Broklová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lubomír Brokl (* 27. října 1937, Polička) je český sociolog, politolog, vědec a vysokoškolský pedagog, redaktor odborných časopisů a editor Lidových novin, který spolupracoval v 60. letech 20. století na politologických výzkumech sociologických týmů Zdeňka Mlynáře a Pavla Machonina. Za „normalizace“ měl zakázánu akademickou činnost a nemohl oficiálně publikovat.

Život

Mládí a vzdělání

Lubomír Brokl se narodil v Poličce v předválečném Československu. Navštěvoval střední uměleckoprůmyslovou školu. Po maturitě se rozhodl pro studium filosofie a historie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde absolvoval v roce 1961. Poté hned začal vyučovat na katedře dialektického a historického materialismu fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy a v roce 1966 se stal kandidátem věd.[1]

Kariéra

60. léta

Na začátku 60. let absolvoval na FF UK a mezi lety 1961 a 1968 pracoval na katedře dialektického a historického materialismu na fakultě všeobecného lékařství UK. Během této doby přispíval do společenských publikací, jako například Literárních novin neboli Literárních listů. Krátký čas (1968–1969) byl i členem redakční rady Sociologického časopisu. Během 60. let pracoval rovněž v týmu Zdeňka Mlynáře, který se zabýval politickými reformami a Brokl se věnoval konkrétně problematice politiky a mocenských rozdělení.

1968 – 1990

Roku 1968 nastoupil do Sociologického ústavu ČSAV, kde mu bylo i během „normalizace“ (Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV) dovoleno pracovat. V roce 1969 přispěl kapitolou do publikace Československá společnost Pavla Machonina svým náhledem na nesouměrné dělení politické moci, rovněž přidal postřehy o sociálních rozdílech mezi členy KSČ s ohledem na dobu jejich vstupu do strany. V roce 1968 přestoupil do Výzkumného ústavu strojírenské technologie a ekonomie, kde jako odborný pracovník zůstal do roku 1990. Během období "normalizace" přispíval do samizdatu. K akademické činnosti mu byl umožněn návrat až po roce 1989.

90. léta – současnost

Lubomír Brokl se v roce 1990 vrátil na obnovený Sociologický ústav Akademie věd ČR (působil zde mezi lety 1990 a 2003 a od roku 1992 do roku 1997 zastával funkci zástupce ředitele). Roku 2000 se habilitoval na Fakultě sociálních věd UK v Praze a získal titul docenta. Profesuru pak získal na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 2006. Od roku 2005, kdy opustil Akademii věd ČR, je Brokl ve funkci vedoucího katedry sociologie na Univerzitě Hradec Králové. Lubomír Brokl přispěl rovněž do Knižní bibliografie české sociologie a podílel se i na rozšiřování české internetové sociologické encyklopedie.

Dílo

Knihy

  • Poslanci prvního českého parlamentu (1992–96) (Sociologický ústav AV ČR, Praha 1996; spoluautoři A. Kroupa a Z. Mansfeldová)
  • Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky (Sociologické nakladatelství, Praha 1997; s kolektivem)
  • Postoje československých občanů k demokracii v roce 1969 (Sociologický ústav AV ČR, Praha 1999; s kolektivem)
  • Hledání občanské společnosti (NHÚ J. Hlávky, Praha 2002)[1]

Studie

  • Problém kultu osobnosti J. V. Stalina ze systémového hlediska (Filozofia 1965)
  • Výzkum studentů medicíny Karlovy university 1962–1963 (Sociologický časopis 1966; spoluautor Z. Šafář)
  • K problematice politického systému (Sociologický časopis 1967)
  • Problémy přechodu československé společnosti od totalitarismu k pluralitní demokracii (Sociologický časopis 1990)
  • Nacionalismus jako nezamýšlený důsledek demokratizace společnosti? (Sociologický časopis 1992)
  • Mezi listopadem 1989 a demokracií – antinomie naší politiky (Sociologický časopis 1992)
  • Vztah poslanců českého parlamentu k voličům jako problém vertikální odpovědnosti (Sociologický časopis 2001; spoluautorky Z. Mansfeldová a A. Seidlová)[1]

Příspěvky ve sbornících

  • Moc a sociální rozvrstvení (P. Machonin a kol.: Československá společnost. Epocha, Bratislava 1969)
  • Der Übergang der tschechoslowakischen Gesellschaft vom totalitären Staat zur politischen Demokratie (Abbruch und Aufbruch. Akademie, Berlin 1992)
  • Von der „unpolitischen“ zur „professionellen“ Politik. (Regimewechsel, Demokratisierung und politische Kultur in Ost-Mitteleuropa. Böhlau, Wien – Köln 1998)
  • Czech and Slovak Political and Parliamentary Elites (J. Higley – J. Pakulski – W. Weselowski, eds.: Postcommunist Elites and Democracy in Eastern Europe. Mamillan, New York 1998; spoluautorka Z. Mansfeldová)
  • Czech Political Parties and Cleavages after 1989 (K. Lawson – A. Römmele – G. Karasimeonov, eds.: Cleavages, Parties and Voters. Praeger, Westport 1999; spoluautoři Z. Mansfeldová a J. Blahož)[1]

Rodina

Lubomír Brokl byl ženatý s českou historičkou Evou Broklovou (1939–2020).

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Sociologická encyklopedie [online]. [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj