Lhotka (Ostrava)

Lhotka
Lhotka
znakvlajka
Lokalita
Status	městský obvod
Statutární město	Ostrava
Okres	Ostrava-město
Kraj	Moravskoslezský
Historická země	Slezsko
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°51′21″ s. š., 18°13′59″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	1 333 (2021)[1]
Rozloha	2,14 km²
Katastrální území	Lhotka u Ostravy
Nadmořská výška	210 m n. m.
PSČ	725 28
Počet domů	434 (2021)[1]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa úřadu MO	U Splavu 76/14a 725 28 Ostrava posta@lhotka.ostrava.cz
Starosta	Josef Šrámek (ODS)
Oficiální web: lhotka.ostrava.cz
Lhotka
Další údaje
Kód MO	554324
Kód části obce	81451
Kód k. ú.	681458
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lhotka (německy Ellgoth, polsky Ligotka) je od 24. listopadu 1990 městským obvodem statutárního města Ostravy.^[2] Leží pět kilometrů severozápadně od centra města na levém břehu Odry. Téměř celý katastr městského obvodu leží v hlučínské části Slezska, ale velice malá okrajová část katastru (zaniklý meandr Odry poblíž souřadnic 49°51'9.22" s.š, 18°13'49.445" v.d a dále jihovýchodní část katastru na pravém břehu původního nezregulovaného koryta - parcela č. 901) leží podle historických map na Moravě (původně tyto části náležely ke katastrálním územím Mariánské Hory a Přívoz).

Vesnice je jednou z četných lokací založených podle tzv. lhotského systému a pravděpodobně vznikla na přelomu 13. a 14. století.

První písemná zmínka o „Lhotce nad Odrou“ pochází z roku 1464 v souvislosti s hraničním sporem o pastviny mezi starým a novým korytem Odry. Spor vedl majitel statku Třebovice Štěpán Střela z Chechle s majitelem vsi Přívoz Václavem Felkelem z Czochtendofu. Roku 1494 prodal zemský hejtman Opavského knížectví ves „Lhotka pod Hošťálkovicemi“ Janu Trnkovi z Ratiboře na Strečně, majiteli hultšínských a frýdeckých luk v oderské nivě. Od té doby byla Lhotka součástí hultšínského panství. Následnými držiteli byli od roku 1498 Melchior a Balthasar Wilczek z Gutenlandu, od 1518 Bernard ze Zwoli, v letech 1542–1629 svobodní páni z Vrbna a Freudenthalu, poté do 1727 hrabata Gašínští z Gašína a následně Karl Anton Gianini, markýz z Carpineti. Název obce se postupně změnil na ve Slezsku obvyklou formu Ellgoth.

Časté změny koryta Odry u Ellgothu a Hošťálkovic vedly ke sporům s vrchnostmi na moravské straně Odry. Roku 1561 určila královská komise tehdejší tok Odry jako novou hranici k vesnicím Přívoz a Čertova Lhota patřícím k Moravské Ostravě. Nejstarší pečeť obce pochází z roku 1722 a zobrazuje sv. Mikuláše z Myry s berlou. V karolinském katastru z roku 1723 je uvedeno jedenáct sedláků včetně rychtáře a devět zahradníků.

Po první slezské válce připadl Ellgoth roku 1742 spolu s většinou Slezska Prusku. Nová hranice s Rakouskem probíhala na východě podél Odry. Roku 1743 byl Ellgoth přiřazen k nově zřízenému okresu Leobschütz. V roce 1783 měl 117 obyvatel. Ves sestávala z rychtáře, deseti sedláků, devíti zahradníků a 26 chalupníků. Až do počátku 19. století se obyvatelé živili výhradně zemědělstvím. V rámci správní reformy z 1. ledna 1818 byl Ellgoth připojen k okresu Ratiboř. Od 1819 byl pánem panství svobodný pán Spens von Booden. Roku 1825 stálo v Ellgothu u Hultschina 43 domů a žilo zde 171 katolíků. Vrchností byla Hornoslezská krajina, která panství Hultschin převzala od dědiců rodu Spensů. Farářský úřad byl v Hultschinu.

Otevření kamenouhelného dolu „Ferdinandovo štěstí“ (později „Anselm“) v Petřkovicích roku 1830 významně ovlivnilo proměnu vesnice a příchod horníků. Škola byla vybudována roku 1842. Výuka dříve probíhala v obecním domě č. 10. Následující majitel panství Victor Wichura rozprodal jeho východní část. Ellgoth byl roku 1843 oddělen a prodán majiteli statku Hošťálkovice, ostravskému obchodníku Römischovi.

Roku 1840 měl Ellgoth-Hultschin (také Ellguth nebo Ligota) 50 domů a 274 obyvatel, z toho čtyři Židy. Byla zde katolická škola, do níž docházely i děti z Bobrovníků, hostinec, po dvou řemeslnících a obchodnících a několik lomů. Ves byla přifařena k Hošťálkovicím. Salomon Mayer Rothschild, který téhož roku koupil hlučínské panství, Ellgoth brzy odkoupil zpět a znovu jej spojil s Hultschinem. 24. dubna 1845 získal Rothschild důlní koncesi na černouhelný důl „Friederike Auguste“.

Roku 1864 se obec Ellgoth-Hultschin (Lhotka) skládala z rychtářství, deseti selských usedlostí, devíti zahradníků a 26 chalupníků včetně krčmy. Ve škole se učilo 66 dětí z obce a 31 z Bobrovníků. Obec měla 597 morgů půdy, z toho 510 orné, 40 luk a 30 pastvin. Část obyvatel pracovala jako přivýdělek v okolních dolech.^[3]

Roku 1869 měla obec 72 domů a 471 obyvatel. V květnu 1874 byl vytvořen správní obvod Hultschin, kam patřily Bobrovníky, Ellguth-Hultschin, Hošťálkovice, Malé Darkovice a Ludgeřovice. Roku 1891 byl u Petřkovic otevřen nový černouhelný důl Oskar, jehož těžba zasáhla i katastr Lhotky. Roku 1900 měla obec 728 obyvatel, v roce 1910 už 834. 4. června 1912 byla obec Lhotka-Hlučín přeřazena do správního obvodu Petřkovice.

Na základě Versailleské smlouvy připadlo Hlučínsko 4. února 1920 Československu a stal se z něj okres Hlučín. Roku 1921 žilo v Lhotce (Lhotka-Hlučín) v 119 domech 966 osob (z toho 890 Čechů a 63 Němců).^[4] Roku 1930 měla Lhotka 138 domů a 1017 obyvatel.

Po Mnichovské dohodě byla Lhotka 2. října 1938 spolu s celým Hlučínskem obsazena Německou říší. Obec byla připojena k Landkreisu Hultschin, který byl roku 1939 začleněn do okresu Ratiboř v pruské provincii Slezsko. Nově zřízený správní obvod Hošťálkovice zahrnoval Lhotku, Hošťálkovice a Bobrovníky. Obec byla během druhé světové války osvobozena Rudou armádou dne 30. dubna 1945.

Po válce byla Lhotka opět připojena k Československu. Roku 1949 byla obec začleněna do okresu Ostrava-okolí. V témže roce proběhla kolektivizace zemědělců do JZD a vznikla mateřská škola. V 50. letech vznikla kolonie finských domků. Roku 1950 měla Lhotka 158 domů a 979 obyvatel. Roku 1954 začala těžba štěrku a písku pro průmyslovou a bytovou výstavbu Ostravy.

Po roce 1945 se Lhotka dále hospodářsky i společensky rozvíjela. Sčítání lidu z roku 1961 uvádí 1 059 obyvatel (oproti 972 v roce 1947) žijících ve 224 domech. Z toho 833 osob pracovalo jako dělníci, 36 jako členové JZD a 171 v jiných profesích. Na počátku 50. let se na stavebním rozvoji výrazně podílely OKD, když zde vzniklo sídliště tzv. finských domků. V rámci územní reformy v roce 1960 byla Lhotka začleněna do okresu Opava a přejmenována na Lhotka u Ostravy. Roku 1970 žilo v 238 domech 997 osob.

Školu od vzniku v 1842 až do roku 1882 navštěvovaly i děti z Bobrovníků. Mateřská škola vznikla v roce 1949 a kaple byla zřízena roku 1889.^[5]

Jednotné zemědělské družstvo zde vzniklo již v roce 1949. JZD Lhotka se roku 1961 spojilo s JZD Petřkovice a vytvořilo JZD Horník se sídlem v Lhotce.

Dne 6. dubna 1976 byla obec opět přejmenována na Lhotka a 24. dubna 1976 připojena k Ostravě jako městský obvod.^[6] V roce 1991 měla Lhotka 941 obyvatel a 291 domů. Podle sčítání lidu 2011 zde stálo 370 domů a žilo 1192 obyvatel.

Nachází se v předhůří Vítkovské vrchoviny. Na severozápadě se zvedá Hřib (321 m n. m.). Na severu leží Ludgeřovický les, na severozápadě Bobrovnický les. Pod vsí se nachází Lhotecký jez na řece Odře. V nejjižnější části katastru překonává Odru dálnice D1.

Sousedními obcemi jsou na severu Vrablovec a Ludgeřovice, na severovýchodě Petřkovice, na východě Přívoz, na jihovýchodě Mariánské Hory a Hulváky, na jihu Nová Ves a Hošťálkovice, na západě Martinov a na severozápadě Bobrovníky a Malánky.

Znak a prapor byly uděleny usnesením Rady města Ostravy číslo 3481/88 z 6.9.1994.

Znak

Polcený štít; v pravém zlatém poli vyniká půl slezské orlice, levá polovina modro-stříbrně dělena, nahoře stříbrná mitra, dole modré vlnité břevno.

Prapor

Avers opakuje znak, revers tvoří tři vodorovné pruhy, modrý, bílý a červený.

Slovo lhotka je zdrobnělina slova lhota (nebo lhóta), které pochází ze staročeského slova lhůta, znamenajícího „doba“ nebo „odkladná lhůta“. Při zakládání nových osad v oblastech s méně úrodnou půdou bývali osadníci často na určité období dočasně osvobozeni od placení daní.^[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lhotka na Wikimedia Commons

Zdroj