Leonard VII. z Harrachu

Karel Linhart VII. hrabě z Harrachu
Nejvyšší hofmistr olomouckého biskupa Leopolda Viléma
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1631 – 1637
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jiří Ludvík ze Schwarzenbergu
Nástupce Jindřich Vilém ze Starhembergu
Dědičný nejvyšší štolba v Horních a Dolních Rakousích
Ve funkci:
16. května 1628 – 30. června 1645
Panovník Ferdinand II., Ferdinand III.
Dědičný palatin
Tajný rada
Císařský komorník
Říšský dvorní rada
Ve funkci:
1618 – ?
Panovník Matyáš
Narození 4. června 1594
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 30. června 1645 (ve věku 51 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1623 hrabě
Choť Marie Františka z Eggenbergu (od 1620)
Rodiče Karel Linhart I. z Harrachu a Marie Alžběta ze Schrattenbachu
Děti Marie Eleonora z Harrachu
Linhart Oldřich z Harrachu
Marie Anna z Harrachu
Marie Terezie z Harrachu (1639–1685)
Marie Alžběta z Harrachu (1599-1640)
Příbuzní bratr: Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667)
sestra: Marie Alžběta z Harrachu, provd. z Valdštejna (1601–1655)
sestra: Kateřina z Harrachu, provd. z Valdštejna (1599–1640)
sestra: Marie Maxmiliána z Harrachu, provd. Trčková z Lípy (1608–1662)
bratr: Otto Bedřich z Harrachu (1610–1639)
bratr: František Vojtěch z Harrachu (1614–1666)
vnuk: Jan Bernard Pálffy z Erdödu (1663–1751)
tchán: Jan Oldřich Eggenbergu (1568–1634)
zeť: Mikuláš II. Pálffy z Erdödu (1619–1679)
zeť: František Maxmilián z Mansfeld-Vorderotu (1639–1692)
švagr: Maxmilián z Valdštejna († 1655)
švagr: Albrecht z Valdštejna (1583–1634)
švagr: Adam Erdman Trčka z Lípy (1600–1634)
Zaměstnání politik
Profese komorník
Náboženství římskokatolické
Commons Leonhard Karl von Harrach
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonard (v češtié též jako Linhart) VII. Karel hrabě z Harrachu (německy Leonhard VII. Karl Graf Harrach zu Rohrau, 4. června 1594, Vídeň – 30. června 1645, Vídeň) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí působil ve službách Habsburků, spolu s dalšími příbuznými získal v roce 1623 titul hraběte, vlastnil statky v Dolním Rakousku. V letech 1631–1637 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora. Byl starším bratrem pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha Harracha a švagrem Albrechta z Valdštejna.

Životopis

Zámek Rohrau, Dolní Rakousy, hlavní sídlo rohrauské větve Harrachů
Erb rodu Harrachů

Pocházel ze šlechtického rodu Harrachů[1], narodil se jako nejstarší syn císařského diplomata a státníka Karla z Harrachu (1570–1628) a jeho manželky Marie Alžběta ze Schrattenbachu (1573–1653).

Mladším bratrem Leonarda VII. byl dlouholetý pražský arcibiskup a kardinál Arnošt Vojtěch Harrach (1598–1667). Další bratr Otto Bedřich (1610–1639) položil základy majetkového zázemí v Čechách a stal se zakladatelem české rodové větve. Jejich nejmladší bratr František Albrecht (1614–1666) byl v letech 1655–1657 císařským nejvyšším štolbou. Z dalších sourozenců je nejznámější Marie Isabela (1601–1655), provdaná v roce 1623 za císařského generalissima a frýdlantského vévodu Albrechta z Valdštejna. Také další sestry Kateřina (1599–1640) a Marie Maxmiliána (1608–1662) se provdaly za významné představitele české šlechty (Maxmilián z Valdštejna, Adam Erdman Trčka z Lípy).

Kariéra

Díky vlivnému postavení svého otce byl od mládí předurčen ke službě u dvora. Od roku 1614 zastával funkce ve správě Dolních Rakous, v roce 1618 byl jmenován říšským dvorním radou. V roce 1619 byl jako diplomat vyslán do Bruselu a téhož roku se stal císařským komorníkem. O rok později stvrdil sňatkem s Marií Františkou z Eggenbergu mocenské uskupení Harrachů a Eggenbergů u císařského dvora a později se stal členem císařské tajné rady, po otci byl též dědičným nejvyšším štolbou v Horních a Dolních Rakousích, byl také dědičným palatinem.[2] V letech 1631–1637 zastával funkci nejvyššího dvorského maršálka, po smrti císaře Ferdinanda II. se stal nejvyšším hofmistrem olomouckého biskupa arcivévody Leopolda Viléma. Jako nejstarší syn zdědil po otci panství Rohrau a Prugg v Dolních Rakousích, dále bylo jeho majetkem panství Aschach v Horních Rakousích.

Manželství a potomstvo

V roce 1620 se ve Štýrském Hradci oženil s hraběnkou Marií Františkou z Eggenbergu (1607–1679), dcerou vlivného dvořana Jana Oldřicha z Eggenbergu. Z jejich manželství se narodily čtyři děti. Dcera Marie Eleonora (1634–1693) se provdala za uherského šlechtice Mikuláše Pálffyho z Erdődu, další dcera Marie Anna (1636–1698) byla manželkou Františka Maxmiliána z Mansfeldu.

Jediný syn Leonard VIII. Oldřich (1630–1689) byl pokračovatelem této linie, označované jako rohrauská (potomstvo vymřelo v roce 1886).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl 10.; Praha, 1896; s. 905 dostupné online
  2. ↑ STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské; Praha, 2018; s. 333 ISBN 978-80-87284-67-4

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj