Lennart Meri

Lennart Meri
Lennart Meri (1999)
Lennart Meri (1999)
2. Prezident Estonska
Ve funkci:
6. října 1992 – 8. října 2001
Předseda vlády Mart Laar
Andres Tarand
Tiit Vähi
Mart Siimann
Nástupce Arnold Rüütel
Ministr zahraničních věcí Estonska
Ve funkci:
duben 1990 – březen 1992
Předseda vlády Edgar Savisaar
Tiit Vähi
Předchůdce Olev Olesk (v exilu)
Nástupce Jaan Manitski
Stranická příslušnost
Členství Erakond Isamaaliit (1995–2006)
Národní koaliční strana Vlast (1992–1995)
Rahvarinne (1988–1991)
Rodné jméno Lennart-Georg Meri
Narození 29. března 1929
Tallinn
Úmrtí 14. března 2006 (ve věku 76 let)
Tallinn, EstonskoEstonsko Estonsko
Příčina úmrtí rakovina mozku
Místo pohřbení Metsakalmistu
Choť Helle Meri
Rodiče Georg Meri
Děti Mart Meri
Příbuzní Hindrek Meri (sourozenec)
Alma mater Tartuská univerzita
Lyceum Jansona de Sailly
Profese filmový režisér, diplomat, scenárista, překladatel, spisovatel, politik a filolog
Ocenění Řád slona (1994)
Řád Serafínů (1995)
Řád aztéckého orla (1995)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1995)
velkokříž Řádu tří hvězd (1996)
… více na Wikidatech
Commons Lennart Meri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn – 14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 1992–2001 estonským prezidentem.

Dětství a studia

Lennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.

Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.

Profesní život

Političtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakum v roce 1958.

Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze sděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.

Politická kariéra

Po prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.

Osobní život

Lennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985). Jeho následovníky jsou již také čtyři pravnuci.

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
DánskoDánsko Dánsko Rytíř Řádu slona 12. dubna 1994
EstonskoEstonsko Estonsko Řádový řetěz Řádu státního znaku[1]in memoriam 23. února 2008
Řád státního znaku I. třídy[2] 23. února 2006
Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie[3] 10. září 1995
FinskoFinsko Finsko Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže 1995
FrancieFrancie Francie Velkokříž Řádu čestné legie 2001
IslandIsland Island Velkokříž Řádu islandského sokola 1998
ItálieItálie Itálie Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[4] 22. května 1997
JordánskoJordánsko Jordánsko Velkokříž Řádu jordánského obrození 1993
LitvaLitva Litva Velkokříž Řádu Vitolda Velikého[5] 19. srpna 1997
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko Velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd 1996
MaďarskoMaďarsko Maďarsko Velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 1997
MaltaMalta Malta Velkokříž Národního řádu za zásluhy[6] 26. dubna 2001
MexikoMexiko Mexiko Velkokříž Řádu aztéckého orla 1995
NěmeckoNěmecko Německo Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2000
NorskoNorsko Norsko Rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa 1998
PolskoPolsko Polsko Rytíři Řádu bílé orlice[7] 27. dubna 1998
PortugalskoPortugalsko Portugalsko Velkokříž Řádu prince Jindřicha[8] 29. května 2003
ŘeckoŘecko Řecko Velkokříž Řádu Spasitele 1999
SlovinskoSlovinsko Slovinsko Rytíř Zlaté hvězdy svobody 1997
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Rytíř Řádu Serafínů 6. září 1995

Překlady

  • Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura.
  • Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura.
  • Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.

Památka

V roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu (Lennart Meri Tallinna lennujaam).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08. 
  6. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 27 kwietnia 1998 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj