Lejsek bělokrký

Jak číst taxoboxLejsek bělokrký
alternativní popis obrázku chybí
Lejsek bělokrký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď lejskovití (Muscicapidae)
Rod lejsek (Ficedula)
Binomické jméno
Ficedula albicollis
(Temminck, 1815)
Rozšíření lejska bělokrkého
Rozšíření lejska bělokrkého
Rozšíření lejska bělokrkého
      hnízdiště
      migrace
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) je malý pták z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).

Popis

O něco menší než vrabec (délka těla 12–13,5 cm). Samec je černobíle zbarvený, přičemž bílá je spodina těla, čelo, široký obojek přes krk a týl (odtud název), kostřec a pole v křídlech. Samice a mladí ptáci jsou zbarveni svrchu šedohnědě. Je velmi podobný příbuznému lejsku černohlavému (Ficedula hypoleuca), od nějž se samec liší bílým obojkem kolem krku; samice a mladí ptáci jsou obtížně odlišitelní, k nejlepším znakům patří větší rozsah bílého zbarvení na kořenech ručních letek.[2]

Hlas

Vábí tlumeným hvízdavým „ííp“, zpěv je složen z tónů podobných vábení ale delších a v různých výškách. Působí melancholicky.

Rozšíření

Hnízdní areál sahá od jihovýchodního Švédska, východní Francie a jižního Německa východně po střed evropské části Ruska a Ukrajinu.[3] Tažný, se zimovišti v Africe.[2]

Hnízdí v opadavých lesích, zahradách a parcích.[2]

Výskyt v Česku

V České republice hnízdí hlavně v nižších polohách ve východní polovině státu (nejpočetněji na jižní Moravě), přičemž západněji jeho početnost znatelně klesá a na západě Čech již téměř chybí. Velikost hnízdní populace byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 35–70 tisíc párů.[4]

Potrava

Živí se různými druhy hmyzu a jeho larvami, hlavně housenkami, které sbírá z listí, zdí a země nebo chytá v letu ale také malými pavouky. na konci léta požírá bobule.[2]

Hnízdění

Hnízdí v dutinách stromů nebo budkách od května do července a to jedenkrát ročně. Hnízdní budka o výšce 20 cm s rozměry dna 14×14 cm a svisle oválným vletovým otvorem 30×45 cm v průměru musí být vyvěšována na konci dubna a na podzim odebírána, neboť silnější sýkory koňadry si budku přes zimu vyhlédnou a v průběhu dubna ji obsadí. Slabší lejskové pokoušející se budku obsadit v květnu po návratu ze zimovišť jimi mohou být i usmrceni. Hnízdo staví ze stébel, kořínků, větviček, kůry a listí. Vystýlá jej peřím a chlupy. V jedné snůšce bývá 4–7 (1–8) 18,1 × 13,3 mm velkých, tyrkysově modrých vajec.[5] Na vejcích sedí samotná samice 12–14 dní, vylíhlá mláďata krmí oba rodiče na hnízdě 14–16 dní. Po vylétnutí jsou ještě dalších 14 dní přikrmována.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b c d SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. 
  3. ↑ Collared Flycatcher (Ficedula albicollis) [online]. Internet Bird Collection [cit. 2011-09-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. 
  5. ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. 

Video

  • Jarmila Kačírková: Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) Bystřička, ČR, 21.5.2019. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj