Legenda o živých mrtvých

Legenda o živých mrtvých
Žánry drama
válečný
Formát minisérie
Dramaturgie Dana Špirková
Scénář Jiří Blažek
Režie Petr Tuček
Hrají Jiří Dušek
Ladislav Večeřa
Josef Šebek
Bohumil Slezáček
Vlasta Fialová
Alena Hessová
Milan Pásek
Rudolf Jurda
Ladislav Lakomý
Bohumil Šmída
Země původu ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazyk čeština
Počet řad 1
Počet dílů 4 (seznam dílů)
Obvyklá délka 49–55 min
Produkce a štáb
Vedoucí
produkce		 Ilona Stáňová
Kamera Václav Myslivec
Hudba Milan Slimáček
Pavel Blatný
Produkční
společnost		 Československá televize
Distributor Československá televize
Premiérové vysílání
Stanice I. program
Formát obrazu černobílý, 4 : 3
Vysíláno 27. prosince 1971 – 17. ledna 1972
Legenda o živých mrtvých na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Legenda o živých mrtvých je československý dramatický televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která jej také v letech 1971–1972 vysílala. Čtyřdílnou minisérii natočil podle scénáře Jiřího Blažka režisér Petr Tuček. Seriál pojednává o německém majorovi Richardu Lenzovi, který nesouzní s nacistickým myšlením a který během svého působení na Moravě v závěru druhé světové války předává informace zdejším partyzánům.

Příběh

Ve východomoravských lesích a kopcích nedaleko Holešova působí na konci druhé světové války skupina partyzánů pod vedením dvou ruských bojovníků, Vasila a Michala. Odbojáři se snaží podnikat akce proti německým nacistickým jednotkám, což se jim poměrně daří. Mají totiž spojence mezi místními a výraznou pomocí je také zdejší doktor Vinkler, který dobře zná místní lidi i okolí. Lékař se navíc přátelí s německým důstojníkem ochranné policie, který zde velí. Major Lenz totiž není přesvědčeným nacistou a chce, aby válka skončila, proto předává přes Vinklera partyzánům informace. Jeho nadřízení si ale všimnou neobvykle úspěšných aktivit zdejších odbojářů a vlažných Lenzových reakcí, takže mu na nejbližší pozici přidělí věrného nacistu, důstojníka SS Liebleina, který má za úkol zjistit, kdo je zrádcem.

Obsazení

  • Jiří Dušek jako major Richard Lenz, důstojník ochranné policie
  • Ladislav Večeřa jako Vasil, ruský velitel partyzánů
  • Josef Šebek jako Michal, ruský partyzán, Vasilův zástupce a politický komisař
  • Bohumil Slezáček jako doktor Vinkler, Lenzův přítel a spolupracovník partyzánů
  • Vlasta Fialová jako hraběnka Eva Velinská, Lenzova přítelkyně a oddaná Němka
  • Alena Hessová jako Marta Vinklerová, manželka doktora Vinklera
  • Milan Pásek jako hrabě Jindřich Velinský, manžel hraběnky Evy a věrný Čech
  • Rudolf Jurda jako major Kurt Klein, velitel gestapa
  • Ladislav Lakomý jako nadporučík Fritz Lieblein, důstojník SS
  • Bohumil Šmída jako plukovník Mahler, důstojník ochranné policie

Produkce

V roce 1970 vyšla v týdeníku Květy třídílná reportáž „Záhada alpské havárie“ o událostech z konce druhé světové války v okolí Holešova, o působení zdejších partyzánských oddílů a činnosti německého majora Hübnera, který z pozice velitele holešovských kasáren spolupracoval s českým odbojem a partyzány v blízkých Hostýnských vrších.[1][2][3][4] Autory článku byli Milan Bravenec a Miroslav Neumann, přičemž druhý jmenovaný byl v oné době místním partyzánem a od 60. let 20. století publikoval práce věnující se odbojovému hnutí v regionu.[5] Článek zaujal scenáristu Jiřího Blažka, který se rozhodl využít informace o tehdejších událostech v okolí Holešova jako inspiraci pro celovečerní film pro soutěž k 50. výročí Komunistické strany Československa. Materiál ale nakonec přepracoval do čtyřdílné televizní minisérie Legenda o živých mrtvých,[6] kterou jako svůj první seriál natočilo brněnské televizní studio. Režisér Petr Tuček si do hlavních rolí vybral Jiřího Duška, Ladislava Večeřu, Josefa Šebka, Bohumila Slezáčka či Vlastu Fialovou.[7] Natáčení seriálu začalo v květnu 1971,[8] probíhalo v Holešově a okolí[9] a trvalo 50 natáčecích dnů.[7] Hudbu k seriálu složili Milan Slimáček a Pavel Blatný.[10]

Vysílání

Seriál Legenda o živých mrtvých uvedla Československá televize na I. programu od prosince 1971 do ledna 1972. První díl měl premiéru 27. prosince 1971,[11] další následovaly v týdenní periodě, takže poslední čtvrtá část byla odvysílána 17. ledna 1972.[12] Seriál byl zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase, začátky jednotlivých dílů o délce od 49 do 55 minut byly ve 20.00 hodin, s výjimkou prvního dílu, který byl uveden ve 20.20 hodin.

Seznam dílů

Č. v seriálu Název Režie Scénář Datum premiéry
1 Osudné rozhodnutí Petr Tuček Jiří Blažek 19711227a27. prosince 1971
2 Štvanice Petr Tuček Jiří Blažek 19720103a3. ledna 1972
3 Zámecká past Petr Tuček Jiří Blažek 19720110a10. ledna 1972
4 Cesta smrti Petr Tuček Jiří Blažek 19720117a17. ledna 1972

Přijetí

Článek v týdeníku Hlas revoluce označil seriál za „zdařilé dílo“ a konstatoval, že i v Československu byl konečně natočen seriál s odbojovou tematikou. Povšiml si rovněž skutečnosti, že tvůrci pořadu byli mladí umělci, „kteří v době, kdy se děj odehrává, byli ještě dětmi“, takže nemohli vytvářet dílo podle vlastních prožitků a podle skutečných událostí.[13] Autoři v listu Průboj uvedli, že „Legenda o živých mrtvých patří nesporně k úspěchům Čs. televize“.[4] Rovněž text v Obraně lidu seriál chválil, zejména dobře napsané dialogy, ze kterých mohl těžit režisér, a herecké výkony. Podle autora vynikl zejména Jiří Dušek v roli majora Lenze. Článek zaznamenal i některé výtky, především „přehranost a nepřirozenost“ v některých částech, které kvůli nevěrohodným přestřelkám připomínaly spíše „levné dobrodružné filmy“.[14] Úplnou kritiku seriálu naopak přinesl týdeník Tvorba, v němž Jiří Karlovský uvedl, že minisérie „nesplnila očekávání a je výraznou prohrou“. Vadila mu „primitivnost“ dialogů (např. o smyslu života, přátelství, apod.), obrazu (zobrazování zranění s velkým množstvím krve) i situací, kdy je boj o ideály podle jeho názoru zobrazen „v jakési hybridní podobě hry na četníky a zloděje s výraznou dávkou většinou nevkusné erotiky“.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BRAVENEC, Milan; NEUMAN, Miroslav. Záhada alpské havárie. Květy. 1970, čís. 6, s. 38–39. Dostupné online. 
  2. ↑ BRAVENEC, Milan; NEUMAN, Miroslav. Záhada alpské havárie. Květy. 1970, čís. 7, s. 36–37. Dostupné online. 
  3. ↑ BRAVENEC, Milan; NEUMAN, Miroslav. Záhada alpské havárie. Květy. 1970, čís. 8, s. 20–21. Dostupné online. 
  4. ↑ a b vj; hý. Legenda o hrdinství a zradě. Průboj. 1972-01-18, s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ SEIFERT, Rudolf. Bojovník může podlehnout, v naší paměti a historii města zůstává…. Holešovsko. 2009, čís. 22, s. 13. Dostupné online. 
  6. ↑ Jak vznikla Legenda o živých a mrtvých. Naše rodina. 1972, čís. 4, s. 7. Dostupné online. 
  7. ↑ a b SAVARA, Ivo. Legenda o živých mrtvých. Vlasta. 1971, čís. 52, s. 9. Dostupné online. 
  8. ↑ Legenda o živých a mrtvých. Lidová demokracie. 1971-05-19, s. 4. Dostupné online. 
  9. ↑ SAVAR, Ivo. Pomník nesmrtelným. Obrana lidu. 1971-12-28, s. 5. Dostupné online. 
  10. ↑ MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 104. 
  11. ↑ Televize. Rudé právo. 1971-12-27, s. 8. Dostupné online. 
  12. ↑ Televize. Rudé právo. 1972-01-17, s. 8. Dostupné online. 
  13. ↑ V. P. Legenda o živých mrtvých. Hlas revoluce. 1972, čís. 1, s. 5. Dostupné online. 
  14. ↑ rčk. Partyzánský epos. Obrana lidu. 1972-01-21, s. 5. Dostupné online. 
  15. ↑ KARLOVSKÝ, Jiří. Všechno a nic. Tvorba. 1972, čís. 5, s. 12. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj