Lav Diaz

Lav Diaz
Narození 30. prosince 1958 (66 let)
Mindanao
Národnost Filipínci
Povolání filmový režisér, střihač, filmový producent, scenárista, herec, režisér, filmový scenárista a hudebník
Ocenění Guggenheimovo stipendium (2010)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lavrente „Lav“ Indico Diaz (* 30. prosince 1958 Columbio) je filipínský filmový režisér a scenárista.

Vystudoval ekonomii na katolické univerzitě v Cotabatu. Pak se odstěhoval do Manily, kde psal filmové kritiky pro list Manila Standard. Věnoval se také komiksu a literatuře a byl oceněn v povídkové soutěži Palanca. V devadesátých letech studoval filmovou režii v New Yorku. Jeho uměleckým vzorem byl klasik filipínské kinematografie Lino Brocka.[1] V roce 1998 režíroval svůj první celovečerní film Serafin Geronimo, kriminal ng Baryo Concepcion.

Lav Diaz patří k hlavním představitelům pomalé kinematografie. Jeho filmy se vyznačují velkorysou stopáží, nejdelší Ebolusyon ng isang pamilyang Pilipino trvá téměř jedenáct hodin.[2] Ve svém díle Diaz využívá postupy detektivního a hororového žánru, upřednostňováním černobílého materiálu odkazuje k poetice filmu noir. Pro zvýšení autenticity točí na digitální kameru.[3] Věnuje se sociálním a politickým otázkám, zkoumá kořeny násilí ve společnosti a otevřeně zpracovává traumata filipínské historie.[4] Postavy v jeho filmech hovoří lidovou směsí tagalštiny a angličtiny. Diazovo vidění světa se inspiruje specifickou filipínskou religiozitou, v níž se mísí křesťanství, islám a animismus.[5]

V roce 2008 byl na Benátském filmovém festivalu oceněn v sekci Horizonty za film Melancholie. Jeho další film Norte, konec historie byl zařazen na festivalu v Cannes do sekce Un certain regard. Za Počátky minulosti získal v roce 2014 hlavní cenu na festivalu v Locarnu. Na berlínském festivalu uvedl snímek Ukolébavka pro bolestné tajemství, jemuž byla udělena Cena Alfreda Bauera. Film Žena, která odešla byl v Benátkách v roce 2016 oceněn Zlatým lvem. Lav Diaz získal také Guggenheimovo stipendium, Cenu prince Clause a v roce 2017 byl přijat do Akademie filmového umění a věd. V roce 2023 podepsal výzvu světových filmařů k ukončení bojů v Pásmu Gazy.[6]

Reference

  1. ↑ Lav Diaz: Slow Burn. Guernica Magazine [online]. 2016-01-15 [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Mnohahodinové filmové meditace Lava Diaze se pokouší nahlédnout temnotu lidské duše. ČT Art [online]. 2023-07-31 [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Okrasnost mě nebaví, říká filipínský filmař Lav Diaz. Novinky [online]. 2023-08-24 [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ MASTERCLASS LAV DIAZ. Fondazione Prada [online]. [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Filmová psychochirurgie / Rozhovor s režisérem Lavem Diazem. Cinepur [online]. 2024-08-29 [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Director Pedro Costa among dozens of filmmakers calling for an end to the war in Gaza. Pulse Noticias [online]. 2024-01-01 [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj