Laskavec zelenoklasý

Jak číst taxoboxLaskavec zelenoklasý
alternativní popis obrázku chybí
Rozkvetlý laskavec zelenoklasý (Amaranthus powellii)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď laskavcovité (Amaranthaceae)
Podčeleď Amaranthoideae
Rod laskavec (Amaranthus)
Binomické jméno
Amaranthus powellii
S. Watson, 1875
Synonyma
  • Amaranthus chlorostachys
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Větvící se rostlina

Laskavec zelenoklasý (Amaranthus powellii) je jednoletá, intenzivně zelená bylina často s červenavým nádechem, která může být vysoká až okolo 1 m. Je v Česku nepůvodní, invazní druh, jeden z asi dvaceti druhů nepůvodního rodu laskavec. Rostlina byla do Evropy zavlečena ze subtropických oblastí Severní Ameriky, z jihozápadu Spojených států amerických a Mexika. V české přírodě byl tento neofyt zaznamenán již roku 1853.[1][2][3]

Rozšíření

Domovinou tohoto druhu jsou teplé, subtropické oblasti na jihu a západě Spojených států amerických a v Mexiku. Je invazně se šířícím druhem, který druhotně vyrůstá i v chladnějších končinách téměř po celých Spojených státech a v Kanadě, jakož i na západním pobřeží Jižní Ameriky. Po nárůstu obchodních kontaktů mezi Amerikou a Evropou byl zavlečen do většiny evropských zemí, jakož i do severozápadní a jihovýchodní Afriky, do jihozápadní Asie, severovýchodní Číny a na Korejský poloostrov, následně do Austrálie a na Nový Zéland. Je i v současné době zavlékán na rozličná území s obilím, olejninami, různým osivem, s rudou, bavlnou a vlnou.

V České republice se vyskytuje v teplejších polohách po celém území. Místy již zdomácněl a jeho naturalizace pokračuje do chladnějších míst. Přechodně bývá zavlékán i do vyšších poloh, příležitostně se vyskytujeaž v okolí Smržovky, v nadmořské výšce okolo 600 m n. m. Je považován za neoindigenofyt, nepůvodní, člověkem zavlečenou rostlinu, která je dále na lidské činnosti nezávislá a sama se rozšiřuje.[1][2][3][4]

Ekologie

Výrazně teplomilná a světlomilná rostlina. Vyskytuje se často na ruderálních stanovištích ve městech i na vesnicích, hlavně v teplých, sušších půdách na navážkách a skládkách, rumištích, dvorech průmyslových a zemědělských objektů, podél železničních tratí a silnic, na březích potoků i vodních nádrží, snáší mírně zasolenou půdu. Na její kvalitu sice není náročná, ale nejlépe roste na kyprých půdách s dostatkem dusíku, které mohou být v letním období i vysýchavé. Kvete od července do září. Počet chromozomů 2n = 34 a stupeň ploidie x = 2.[1][2][3][5]

Popis

Jednoletá, pozdně jarní jednodomá rostlina vyrůstající do výše 20 až 120 cm, která má přímou, jednoduchou nebo větvenou lodyhu, zelenou až červenavě naběhlou a na průřezu okrouhlou. Vyrůstá z kůlového kořene s mnoha tenkými, postranními kořínky. Tuhá lodyha je střídavě porostlá jednoduchými, dlouze řapíkatými, lysými, leskle zelenými listy s celistvými čepelemi kosníkovitě vejčitými, 3 až 14 cm dlouhými, na bázi klínovitými, na konci tupými až špičatými a na rubu s vyniklou žilnatinou.

Květy rostliny jsou nazelenalé, převážně jednopohlavné a vyrůstají obvykle nahuštěné v klubíčkách ve štíhlém, většinou rozvětveném lichoklasu, který bývá světle zelený nebo načervenalý. Nevonný květ má 5 mm dlouhý, vejčitý, blanitý listenec vybíhající v pichlavý hrot. Okvětních lístků bývá pět, jsou blanité, volné, asi 3 mm dlouhé, mají zelenou střední žilku a na konci bývají zašpičatělé nebo osinkaté. Samčí květy jsou kopinaté, mají tři až pět volných tyčinek s podlouhlými prašníky. Samičí květy jsou úzce vejčité, mají vejčitý semeník s jedním vajíčkem a tři blizny. Opylovány jsou cizím i vlastním pylem přeneseným větrem. Sporadicky se v květenství vyskytují i oboupohlavné květy.

Plod je jednosemenná, suchomázdřitá, široce eliptická, hnědá tobolka. Bývá dlouhá asi 3 mm a otvírá se víčkem. Obsahuje jedno semeno, které je v obryse eliptické, asi 1,2 mm velké, černé a lesklé. Jedna rostlina může vyprodukovat až stotisíc semen.[1][2][3][5][6][7]

Rozmnožování

Terofyt laskavec zelenoklasý se rozmnožuje výhradně generativně semeny, která rozšiřuje vítr, voda, zvířata, lidé i zemědělské stroje zdržující se v blízkosti zralé rostliny. Nejdále se semena dostávají při transportu hromadných substrátů, osiva nebo jiných zemědělských produktů. Semena na rostlině začínají uzrávat od konce srpna a vypadávají ze suché rostliny postupně až do jara, vysemeněná na podzim toho roku již nevyklíčí. Vzcházejí až pozdě na jaře, při teplotě půdy nad 22 °C. Klíčivost semen uložených v suchu trvá asi tři roky, v půdě přes pět let.[2][3][7]

Význam

Laskavec zelenoklasý je jednoletá, nepůvodní, invazní rostlina mírně teplých oblastí, s bohatou tvorbou semen, kterými zapleveluje živinami bohaté i chudé, písčitohlinité půdy. Tato významná plevelná rostlina se rychle šíří na obdělávané pozemky, hlavně do okopanin (brambory, cukrová řepa), luštěnin, pícnin, kukuřice, prořídlých obilovin a zelinářských porostů. Zvláště hojně se vyskytuje na půdách kypřených a hnojených. Je vzrůstnou bylinou a užitkovým rostlinám je nebezpečný hlavně tím, jak svou mohutností stíní mladým rostlinkám a rozprostřenými kořeny jim odebírá vláhu a živiny.[4][8][9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Amaranthus powellii, s. 296. 
  2. ↑ a b c d e MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Laskavec zelenoklasý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2009-08-23 [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c d e Herba, Atlas plevelů: Laskavec zelenoklasý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b MIKULKA, Jan. Expanze teplomilných plevelných druhů na zemědělské půdě: Výskyt laskavce zelenoklasého. S. 370. Úroda, vědecká příloha [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha 6–Ruzyně, 2011 [cit. 2021-09-25]. S. 370. Dostupné online. ISSN 0139-6013. 
  5. ↑ a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Amaranthus powellii [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2018 [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ MOSYAKIN, Sergei L.; ROBERTSON, Kenneth R. Flora of North America: Amaranthus powellii [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Plants For a Future: Amaranthus powellii [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Atlas plevelů: Laskavec zelenoklasy [online]. Agromanual cz, Kurent, s.r.o., České Budějovice [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Laskavec zelenoklasý, s. 117–118. 

Externí odkazy

Zdroj