Lajos Zilahy

Lajos Zilahy
Narození 27. března 1891
Salonta
Úmrtí 1. prosince 1974 (ve věku 83 let)
Novi Sad
Místo pohřbení Hřbitov Kerepesi
Povolání spisovatel, novinář, romanopisec, dramatik, publicista, překladatel, scenárista a filmový režisér
Alma mater Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do Desetiletí od 1910)
Témata literatura
Příbuzní István Bárczy (tchán)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajos Zilahy (27. března 1891 Salonta – 1. prosince 1974 Novi Sad) byl maďarský prozaik a dramatik.

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny z Krišany. Vystudoval práva na budapešťské univerzitě a od roku 1912 se věnoval žurnalistice a literatuře. Za první světové války byl raněn na východní frontě a demobilizován.[1] Ve své době patřil k nejčtenějším maďarským autorům. Psal hry pro Nemzeti Színház, byl členem Kisfaludyho společnosti a působil ve vedení PEN klubu, vydával literární časopis Híd (Most). Věnoval se také filmu – psal scénáře, založil studio Pegazus, v roce 1944 spolu s Gusztávem Oláhem režíroval film Valamit visz a víz podle vlastní předlohy.[2] Tento námět zfilmovali také v roce 1969 Ján Kadár a Elmar Klos pod názvem Touha zvaná Anada.

Jeho dílo bylo pro svůj pacifistický a humanistický obsah za fašistického režimu často cenzurováno. Po válce byl zvolen do Maďarské akademie věd, odmítl však nastupující komunistický režim a v roce 1947 emigroval do USA.[3] V roce 1949 vydal své nejrozsáhlejší dílo, ságu aristokratického rodu Dukayových. Závěr života strávil v Jugoslávii. Je pochován na hřbitově Kerepesi v Budapešti.

V českém překladu Arno Krause vyšel v roce 1943 jeho román Zlatý most.

Reference

  1. ↑ LAJOS ZILAHY DEAD; WRITER OF NOVELS, 83. New York Times [online]. 1974-12-03 [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Lajos Zilahy. Biography [online]. IMDb.com [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ BESZEDITS, Stephen. Some Reminiscenses about Lajos Zilahy [online]. Vascáry Collection, 2008 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj