Lagunárie

Jak číst taxoboxLagunárie
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí Lagunárie Patersonova
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád slézotvaré (Malvales)
Čeleď slézovité (Malvaceae)
Rod lagunárie (Lagunaria)
(DC.) Rchb., 1828
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lagunárie[1] (Lagunaria) je rod rostlin z čeledi slézovité. Jsou to stálezelené stromy s jednoduchými tuhými listy a nápadnými, růžovými až purpurovými květy podobnými květům ibišku. Plodem je kulovitá tobolka obsahující žahavá vlákna. Rod zahrnuje 2 druhy a je rozšířen ve východní Austrálii a na některých ostrovech východně od Austrálie. Lagunárie Patersonova je pěstována jako okrasný, pěkně kvetoucí strom a lze se s ní setkat i ve Středomoří a na Kanárských ostrovech. Lokálně strom poskytuje také vlákna a dřevo.

Ilustrace lagunárie z roku 1797

Popis

Lagunárie jsou stálezelené, středně velké stromy s přímým kmenem a hustou korunou. Dorůstají výšky asi 12 až 20 metrů. Listy jsou tuhé, kožovité, jednoduché, řapíkaté, střídavé. Čepel je vejčitá až podlouhle eliptická, na rubu světle plstnatá, na líci drsná. Květy jsou růžové až purpurové, asi 5 cm velké, nápadné, podobné květům ibišku. Vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů, na koncích větví mohou být i nahloučené. Kalich je srostlý, zakončený 5 zuby. Kalíšek je rovněž srostlý, před rozkvětem obaluje květní poupě a později opadává. Tyčinky jsou srostlé do dlouhé trubičky z níž postupně odbočují. Semeník obsahuje 5 komůrek s několika vajíčky. Plodem je kulovitá tobolka pukající 5 chlopněmi. Semena jsou ledvinovitá, lysá, v plodech obklopená bílými žahavými vlákny.[2][3][4]

  • Kvetoucí větévka lagunárie Patersonovy
    Kvetoucí větévka lagunárie Patersonovy
  • Květ lagunárie Patersonovy
    Květ lagunárie Patersonovy
  • Větévka se zralými plody
    Větévka se zralými plody

Rozšíření

Rod zahrnuje 2 druhy. Je rozšířen v Austrálii a na některých ostrovech jižního Tichomoří. Lagunárie Patersonova se vyskytuje na ostrovech Lord Howe a Norfolk východně od Austrálie. Druh Lagunaria queenslandica je endemit severovýchodního Queenslandu, kde se vyskytuje v pobřežních oblastech. Lagunárie rostou zdomácněle i v jiných částech východní Austrálie a na ostrově Phillip Island u australských břehů.[5][6][7][8]

Taxonomie

Rod Lagunaria poprvé jako samostatný zveřejnil H.G.L. Reichenbach v roce 1828. Před ním jej popsal Augustin Pyramus de Candolle jako sekci rodu Hibiscus. Po dlouhý čas zahrnoval tento rod jediný druh, Lagunaria patersonia, u něhož byly rozlišovány 2 poddruhy (či variety), subsp. patersonia a subsp. bracteata. V roce 2006 byl poddruh bracteata, pocházející z australského Queenslandu, oddělen jako samostatný druh L. queenslandica. Taxonomická pozice rodu Lagunaria byla dlouho nevyjasněná, neboť vykazuje přechodné znaky mezi podčeledí Malvoideae (Malvaceae s.str.) a podčeledí Bombacoideae (dříve čeleď Bombacaceae). V současné taxonomii je kladen do podčeledi Malvoideae a většinou do tribu Hibisceae. Molekulární výzkumy ukázaly, že zařazení tohoto rodu do daného tribu neodpovídá fylogenetice, neboť rod Lagunaria společně se 3 dalšími příbuznými rody (Camptostemon, Radyera a Howittia) tvoří monofyletickou větev sesterskou celé podčeledi Malvoideae a činí tak tribus Hibisceae parafyletickým. Sesterskou větví rodu Lagunaria je monotypický rod Howittia, který má také podobné rozšíření (východní Austrálie a ostrov Lord Howe).[5][9]

Zajímavosti

Semena jsou v plodech obklopená bílými vlákny s velmi dráždivým, žahavým účinkem na pokožku. Tato vlastnost je základem četných místních názvů pro tento strom, jako je pica-pica nebo itch tree.[4][3]

Zástupci

  • lagunárie Patersonova (Lagunaria patersonia)[10]
Lagunárie Patersonova jako okrasný strom v Barceloně

Význam

Lagunárie Patersonova je v australské oblasti s oblibou pěstována v zahradách a parcích jako okrasný keř. Vysazuje se též podél silnic. Lze se s ní setkat i v jiných částech světa včetně Středomoří, kde je vysazována zejména v městské zástavbě, a na Kanárských ostrovech.[10][4] Rozmnožuje se buď výsevem semen nebo polovyzrálými letními řízky.[11] Z kůry se získávají kvalitní vlákna. Dřevo je měkké a bílé. Je místně používáno zejména na různé stavby.[4][8][12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 5. Berlin: Springer, 2002. ISBN 978-3-642-07680-0. (anglicky) 
  3. ↑ a b Lagunaria patersonia [online]. Australian Native Plants Society [cit. 2017-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-24. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d KUNKEL, Gunther. Flowering trees in subtropical gardens. London: Dr. W. Junk b.v., Publishers, 1978. ISBN 978-94-009-9991-6. (anglicky) 
  5. ↑ a b CRAVEN, L. A.; MILLER, C.; WHITE, R.G. A New name, and notes on extra-floral nectaries, in Lagunaria (Malvaceae, Malvoideae). Blumea. July 2006, čís. 51. Dostupné online. 
  6. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b MAIDEN, J.H. Forest flora of New South Wales. Vol. 1, p. 1-10. [s.l.]: University of Sydney, 1999. (anglicky) 
  9. ↑ PFEIL, B.E. et al. Phylogeny of Hibiscus and the tribe Hibisceae (Malvaceae) using chloroplast DNA sequences of ndhF and the rpl16 intron. Systematic Botany. 2002, čís. 27(2). 
  10. ↑ a b KUNTE, Libor; ZELENÝ, Václav. Okrasné rostliny tropů a subtropů. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1548-3. 
  11. ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  12. ↑ MAIDEN, J.H. Useful native plants of Australia. Sydney: Technological museum of New South Wales, 1889. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj