Kulíkovcovití

Jak číst taxoboxKulíkovec šedý
alternativní popis obrázku chybí
Kulíkovec šedý
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď kulíkovcovití (Pluvianellidae)
Jehl, 1975
Rod kulíkovec (Pluvianellus)
G.R. Gray, 1846
Binomické jméno
Pluvianellus socialis
G.R. Gray, 1846
     Hnízdiště      Zimoviště
     Hnízdiště
     Zimoviště
     Hnízdiště
     Zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kulíkovec šedý (Pluvianellus socialis) je vzácný druh dlouhokřídlého ptáka, který se vyskytuje pouze na jižním cípu Jižní Ameriky. Tento druh utváří samostatnou čeleď kulíkovcovití (Pluvianellidae).

Systematika

Kulíkovec na ilustraci (1907)

Kulíkovec šedý byl dlouhou dobu řazen do čeledi kulíkovití (Charadriidae). Ekologické studie kulíkovců však ukázaly, že se jedná o behaviorálně odlišný druh od ostatních kulíkovitých ptáků, což následně potvrdily i morfologické a genetické studie.[2] Podle analýzy genů jsou kulíkovcovití nejvíce příbuzní se štítonosovitými (Chionididae), a tyto dvě čeledi utváří klad, jehož sesterskou skupinu tvoří dytíkovití (Burhinidae).[3]

Popis

Tělo kulíkovce měří kolem 20 cm. Samci váží 79–102 g, samice 71–88 g. Hlava, krk, horní část hrudi a svrchní část těla jako je horní strana křídel a hřbet jsou popelavě až nahnědle šedé. Při roztáhnutí křídel je patrný bílý pruh při konci letek a černý pruh při náběžné hraně ručních letek. Tváře, hrdlo a čelo jsou bílé. Od očí ke kořenu zobáku se táhnou černé proužky. Spodina těla je bílá. Zobák je černý s malou růžovou skvrnou u kořene. Duhovky jsou černé, krátké nohy růžové.[4]

Biologie

Pár kulíkovců šedých

Hnízdí v otevřených oblastech stepního typu, nejčastěji na březích sladkovodních a brakických jezer patagonských výšin do 1200 m n. m., na zimu se stahuje k oceánskému pobřeží do wattových oblastí u ústí řek, lagun a zátok. Živí se hmyzem, larvami a dalšími bezobratlými živočichy, které hledá rozhrabáváním malých kamínků pomocí nohou.[2] Občas hrabe i docela hluboko, což je na dlouhokřídlého ptáka nezvyklé.[4]

Hnízdo představuje důlek na zemi v těsné blízkosti vody. Samice klade typicky 2 vejce. Byly zaznamenány i snůšky se 4 vejci, které však byly patrně vytvořeny dvěma samicemi. Inkubují oba partneři a i následná rodičovská péče je sdílená. Ptáčata se klubou asynchronně (v rozdílný čas) a později narozené mládě typicky trpí hladem. Ptáčata zůstávají v těsné blízkosti hnízda po několik týdnů, k prvnímu letu dochází ve věku kolem 28–30 dní.[4] Rodiče nicméně ptáčata krmí až do věku 40 dní. Ke krmení často dochází pomocí regurgitace, což je v rámci bahňáků zcela jedinečné.[5][4]

Rozšíření a populace

Kulíkovec šedý v letu

Tento druh se vyskytuje na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky, konkrétně v jižním Chile a jižní Argentině. Část populace zimuje severně od poloostrova Valdés až do oblasti střední Argentiny.[6] V roce 2022 byl kulíkovec šedý spatřen až v Uruguayi, což je vůbec nejsevernější potvrzený výskyt druhu.[7]

Celková populace kulíkovců se v roce 2002 odhadovala na méně než 10 000 jedinců.[6]

Ohrožení a ochrana

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený (NT). Početnost druhu je sice stabilní, avšak v minulosti druh utrpěl zmenšením a degradací svého biotopu v důsledku jeho přeměny na farmářská pole s chovnými zvířaty. K dalším hrozbám druhu patří rušení lidmi, predace hnízdišť kočkami a psy, a degradace biotopu lidskou činností (vypouštěním odpadních vod, ropnými skvrnami, skládkami odpadu aj.).[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Magellanic Plover (Pluvianellidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. DOI 10.2173/bow.pluvia2.01. (anglicky) 
  3. ↑ PATON, Tara A.; BAKER, Allan J.; GROTH, Jeff G. RAG-1 sequences resolve phylogenetic relationships within Charadriiform birds. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003-11-01, roč. 29, čís. 2, s. 268–278. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(03)00098-8. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. S. 171–172. (anglicky) 
  5. ↑ ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 106–107. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Pluvianellus socialis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22693570A93413261, 2016 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22693570A93413261.en. (anglicky) 
  7. ↑ CASTELLI, Diego; ALDABE, Joaquín; MILÁN, Lucrecia. First record of the scarce Magellanic plover Pluvianellus socialis for Uruguay, the northernmost record ever reported. Ornithology Research. 2022-12-01, roč. 30, čís. 4, s. 287–290. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. ISSN 2662-673X. DOI 10.1007/s43388-022-00114-0. (anglicky) 

Literatura

  • ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky) 
  • GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds II. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj