Kulíkovití

Jak číst taxoboxKulíkovití
alternativní popis obrázku chybí
kulík písečný (Charadrius hiaticula)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď kulíkovití (Charadriidae)
Leach, 1820
Areál rozšíření
Rody
  • Pluvialis
  • Charadrius
  • Vanellus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kulíkovití (Charadriidae) je čeleď malých bahňáků z řádu dlouhokřídlých.

Popis

Kulíkovití jsou menší ptáci s oválným tělem, mají kulatější hlavu, velké oči, špičatý kratší zobák s jemnými čidly a krátký krk. Nohy jsou kratší a palec je silně redukován nebo chybí. Většina druhů kulíkovitých nemá chocholku, výjimkou jsou čejky.

Jsou hmyzožravci, živí se bezobratlými – hmyzem a jeho larvami, žížalami a jinými kroužkovci. Hnízdí na zemi v porostu trav nebo na písku či štěrku. Snášejí zpravidle čtyři vejce. Mláďata kulíků nejsou krmivá. Před predátory je chrání krycí zbarvení.

Kulíkovití žijí v otevřené krajině, vyhledávají vlhčí biotop, mokřadní louky a pole, někteří písečné a bahnité břehy rybníků, jezer a řek. Pobíhají po bahnitých plochách a náplavech při vodách.

Mezi kulíkovité patří ptáci rodu

  • kulík (15–29 cm[1], rychle pobíhají po zemi jako kutálející se hadrové míčky, proto národní název kulík),
  • čejka (25–35 cm[2])
  • keptuška (26–29 cm[2])
  • štěrkovníček – žije v Jižní Americe (Argentina, Chile, Peru; náhodně Bolívie)

Kulíkovití žijí téměř po celé zeměkouli. Je známo 64 druhů. V České republice hnízdí tři druhy: čejka chocholatá (Vanellus vanellus), kulík říční (Charadrius dubius) a v Krkonoších ojediněle kulík hnědý (Eudromias morinellus). V ČR jsou všechny druhy chráněné.

r. = rod, sp. = specie (druh), ssp. = subspecie (poddruh)

  • r. kulík Anarhynchus
  • r. kulík Erythrogonys (Gould, 1838) – monotypický rod
    • sp. kulík černoprsý Erythrogonys cinctus (Gould, 1838)
  • r. kulík Eudromias (Brehm, 1830)
    • sp. kulík hnědý Eudromias morinellus (Linnaeus, 1758; někdy řazen do rodu Charadrius)
  • r. kulík Charadrius (Linnaeus, 1758)
    • sp. kulík černočelý Charadrius melanops (Vieillot)
    • sp. kulík červenotemenný Charadrius ruficapillus (Temminck, 1822; některými autory považován za subspecii kulíka mořského)
    • sp. kulík Forbesův Charadrius tricollaris
    • sp. kulík mořský Charadrius alexandrius (Linnaeus, 1758)
      • ssp. euroasijský alexandrius (Linnaeus, 1758)
      • ssp. mořský japonský dealbatus (Swinhoe, 1870)Charadrius dealbatus (Swinhoe, 1870)
    • sp. kulík písečný Charadrius hiaticula (Linnaeus, 1758)
      • ssp. evropský hiaticula (Linnaeus, 1758)
      • ssp. sibiřský tundrae (Lowe, 1915)
    • sp. kulík říční Charadrius dubius (Scopoli, 1786)
      • ssp. filipínský dubius (Scopoli, 1786)
      • ssp. eurosibiřský curonicus (Gmelin, 1789)
      • ssp. indický jerdoni (Legge, 1880)
    • sp. kulík zrzoocasý Charadrius vociferus
    • sp. Charadrius bicinctus
    • sp. Charadrius leschenaultii
    • sp. Charadrius marginatus (Vieillot, 1818; některými autory považován za subspecii kulíka mořského)
    • sp. Charadrius mongolus
    • sp. Charadrius rubricollis
    • sp. kulík rezavotemenný Charadrius ruficapillus Temminck, 1822
    • sp. Charadrius semipalmatus (Bonaparte, 1825; některými taxonomy považován za subspecii kulíka písečného)
    • sp. Charadrius veredus
  • r. kulík Peltohyas (Sharpe, 1896) – monotypický rod
    • sp. kulík australský Peltohyas australis (Gould, 1841)
  • r. štěrkovníček Phegornis (Gray, 1846)
    • sp. štěrkovníček andský Phegornis mitchellii (Fraser, 1845)
  • r. kulík Pluvialis (Brisson, 1760)
    • sp. kulík zlatý Pluvialis apricaria (Linnaeus, 1758; někdy řazen do rodu Charadrius)
      • ssp. západoevropský apricaria (Linnaeus, 1758)
      • ssp. severoevropský altifrons (Brehm, 1831)
    • sp. kulík hnědokřídlý Pluvialis dominica (někdy řazen do rodu Charadrius)
    • sp. kulík bledý Pluvialis squatarola (Linnaeus, 1758; někdy řazen do zvláštního rodu Squatarola)
  • r. kulík Pluvianellus (Gray, 1846) – monotypický rod
    • sp. kulík šedý Pluvianellus socialis (G. R. Gray, 1846)
  • r. Pluvianus (Vieillot, 1816) – monotypický rod
    • sp. kulík nilský Pluvianus aegyptius (Linnaeus, 1758)
  • r. kulík Thinornis (Gray, 1845)
  • sp. kulík černohlavý Thinornis cucullatus (Vieillot, 1818)
  • sp. kulík pobřežní Thinornis novaeseelandiae (J. F. Gmelin, 1789)
  • r. čejka Hoplopterus
    • sp. čejka ostruhatá Hoplopterus spinosus
  • r. čejka Lobivanellus
    • sp. čejka laločnatá Lobivanellus lobatus
  • r. Vanellus (Brisson, 1760)
    • sp. keptuška stepní Vanellus gregarius (Pallas, 1771) (dříve Chettusia gregaria, Pallas 1771); česky dříve čejka keptuška, čejka stepní, keptuška obecná
    • sp. keptuška běloocasá Vanellus leucurus (M. H. C. Lichtenstein 1823) (dříve Chettusia leucurus, Chettusia leucura, Charadrius leucura); čejka běloocasá, keptuška bělorepá
    • sp. Vanellus miles
    • sp. čejka trnitá Vanellus spinosus
    • sp. Vanellus tricolor
    • sp. čejka chocholatá Vanellus vanellus (Linnaeus, 1758)[3]

Druhy v Česku

Odkazy

Reference

  1. ↑ SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 138-145. ISBN 978-80-7291-246-9.
  2. ↑ a b c SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 146. ISBN 978-80-7291-246-9.
  3. ↑ SKÁLA, Benjamín. Čeleď: Kulíkovití Charadriidae. In: Systém recentních taxonů živočišné říše Animalia [online]. [Okolo 2010] [cit. 7. 4. 2022]. Dostupné z: http://benskala.sweb.cz/48.htm Archivováno 13. 11. 2022 na Wayback Machine.
  4. ↑ a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 142. ISBN 978-80-7291-246-9.
  5. ↑ a b ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 424. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  6. ↑ a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 138. ISBN 978-80-7291-246-9.
  7. ↑ SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 144. ISBN 978-80-7291-246-9.

Literatura

  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  • HANZÁK, Jan a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl, 1. část, Ptáci. Ilustroval Antonín Pospíšil. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Albatros, 1974. 497 s., obr. příl. Klub mladých čtenářů. Výběrová řada.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; HUDEC, Karel a BEJČEK, Vladimír. Ptáci. (1), Pštrosi, tinamy, tučňáci, potáplice, potápky, trubkonosí, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozubí, dravci, hrabaví. Praha: Albatros, 1998. 143 s. Svět zvířat, sv. 4. ISBN 80-00-00579-4.

Externí odkazy

Zdroj