Kukačka černá

Jak číst taxoboxKukačka černá
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka černá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád kukačky (Cuculiformes)
Čeleď kukačkovití (Cuculidae)
Rod kukačka (Surniculus)
Binomické jméno
Surniculus velutinus
Sharpe, 1877
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka černá (Surniculus velutinus) je druh kukačky z rodu Surniculus, která je endemická Filipínám.

Systematika a rozšíření

Kukačku černou formálně popsal v roce 1877 anglický přírodovědec Richard Bowdler Sharpe pod názvem Surniculus velutinus.[2][3] Rozlišují se tři poddruhy s následujícím rozšířením:[4]

Druhové jméno velutinus pochází z moderní latiny, ve které znamená „velvetový“.[5]

Kukačka černá náleží do rodu Surniculus. Všechny kukačky v tomto rodě původně byly považovány za stejný druh Surniculus lugubris.[6] Druhy z tohoto rodu jsou úzce příbuzné. Podle mitochondriální analýzy utváří kukačka černá sesterskou skupinu ke kladu tvořeným kukačkou drongovitou (S. lugubris) a druhem S. musschenbroeki.[7]

Stanoviště

Stanoviště druhu tvoří dvojkřídláčovité (dipterokarpové) původní pralesy i sekundární lesy. Obývá nížinaté oblasti od hladiny moře do 1000 m n. m. Vyskytuje se převážně ve stromovém baldachýnu (některé kukačky jihovýchodní Asie se vyskytují při zemi).[8]

Popis

Kukačka černá s dobře patrným, ke konci se rozšiřujícím ocasem

Tato menší kukačka dosahuje délky těla pouze kolem 24 cm. Zaznamenané průměrné rozměry těla samce jsou následující: křídlo měřilo 117 mm, ocas 102 mm, zobák 19 mm, běhák 15 mm. U samice bylo křídlo v průměru dlouhé 117 mm, ocas 105 mm, zobák 19 mm, běhák 16 mm. Samice i samec vypadají stejně. Jejich nohy jsou tmavě šedé, zobák černý, duhovky hnědé a neopeřený oční kroužek modrošedý.[2]

Opeření těla je černé s různou měrou iridiscentního odlesku. Hlava, horní část hřbetu a hrdlo jsou černé bez odlesku. Křídla a ocas jsou černé s kovově modrým, fialovomodrým nebo zeleným iridiscentním odleskem. Ocas působí hranatě, ke konci se rozšiřuje. Vnější (okrajová) ocasní pera jsou kratší než ostatní a zespoda mají několik nenápadných bílých příčných skvrn.[2][8]

Biologie

O biologii druhu je známo jen minimum informací. Jedná se o skrytě žijící kukačku, která se živí hmyzem.[2] Vokální projev zahrnuje sérii 8–10 stoupajících hvizdů.[8] O hnízdění kukačky černé se toho moc neví. Předpokládá se u ní parazitismus, nejsou však známy žádné hostitelské druhy.[6]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku černou za málo dotčený druh, nicméně přiznává, že populace je patrně na ústupu následkem úbytku přirozených stanovišť.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b c d ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 423–424. (anglicky) 
  3. ↑ Transactions of the Linnean Society of London Zoology. 1877, roč. 2, čís. 1, s. 320. Dostupné online. (anglicky, latinsky) 
  4. ↑ Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 399. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b LOWTHER, Peter E. HOST LIST OF AVIAN BROOD PARASITES - 2 - CUCULIFORMES - Old World cuckoos [online]. Field Museum [cit. 2023-11-04]. S. 36. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-03. (anglicky) 
  7. ↑ SORENSON, Michael; PAYNE, Robert. A molecular genetic analysis of cuckoo phylogeny. In: PAYNE, Robert. The Cuckoos (Bird Families of the World). Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-850213-3. S. 68–94. (anglicky)
  8. ↑ a b c PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 458–459. (anglicky) 
  9. ↑ Surniculus velutinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22736098A95124668.en. (anglicky) 

Literatura

  • ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
  • PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj