Krymka
Krymka je označení pro několik příbuzných plemen holuba domácího. Jsou charakteristické svým zbarvením: opeření je převážně bílé, jen hlava a ocas jsou barevné. Přechody mezi barvami jsou ostře ohraničené a na hlavě barevné rozhraní prochází od koutků zobáků středem očí do záhlaví.[1] Krymky patří mezi rejdiče, jsou to holubi menšího tělesného rámce, k letovému sportu se nepoužívají, převažuje u nich exteriérový směr šlechtění.[2] Krymka je staré plemeno, chované po celém světě,[1] rozpadá se do množství národních a krajových rázů, často uznaných jako plemeno samostatné.
Většina krymek je středozobých, polská krymka je spíše dlouhozobá.[1] Krátkozobá krymka se nazývá kalot. Krymky jsou hojně chované ve státech Ruské federace, kde se označují jménem monach, tedy mnich.[1] V češtině však mniší kresba označuje holuba, jehož opeření je převážně barevné, s bílou hlavou, letkami a ocasem.[3]
Plemena jeptišek v seznamu EE
V seznamu plemen holubů EE spadají krymky do plemenné skupiny rejdičů a vysokoletců. Krátkozobá krymka je v Česku nazývána kalot, v seznamu EE je zařazen pod číslem 0900.
| číslo EE | název plemene | země původu |
|---|---|---|
| 0971 | Francouzská krymka | Francie |
| 0825 | Holandská krymka | Nizozemsko |
| 0934 | Polská krymka | Polsko |
| 0935 | Bialostocká krymka | Polsko |
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 156 s. Kapitola Rejdiči, s. 52.
- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Sportovně letový směr, s. 213.
- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Zevnějšek domácího holuba, s. 176.
Literatura
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
