Kostel svatého Šimona a Judy (Lenešice)

Kostel svatého Šimona a Judy
v Lenešicích
Západní průčelí s věží před jejím zřícením
Západní průčelí s věží před jejím zřícením
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Louny
Obec Lenešice
Souřadnice 50°22′36,52″ s. š., 13°45′39,26″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát lounský
Farnost Lenešice
Status farní kostel
Užívání bližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitel farnost Lenešice
Zasvěcení Šimon a Juda
Architektonický popis
Stavební sloh románský, barokní
Výstavba 13. století
Specifikace
Délka 11,9
Šířka 8,5
Umístění oltáře východ
Stavební materiál opukový kámen
Další informace
Kód památky 43217/5-1216 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Šimona a Judy je římskokatolický farní kostel v Lenešicích v okrese Louny, zasvěcený svatému Šimonovi a svatému Judovi . Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1] Stojí v centrální poloze na návsi nedaleko lenešického zámku.

Historie a stavební vývoj

Kostel v létě 2008

Nejstarší zmínka o kostele není písemná, nýbrž epigrafická. Na jihozápadním nároží věže, která se zřítila 3. července 2008,[2] se nacházel kámen s latinským nápisem, že věž byla postavena v roce 1262 za Bertholda, opata benediktinského kláštera Porta Apostolorum v Postoloprtech, a za faráře Křišťana.[3] Klášteru patřily Lenešice až do husitských válek. Na přelomu 15. a 16. století je získal rod rytířů z Veitmile, kteří nad kostelem vykonávali patronát téměř celé 16. století a za nichž se na něm prováděly dílčí stavební úpravy.

Vročení 1262 na nápisu pravděpodobně označuje dokončení stavby kostela. Prokázal to archeologický průzkum, prováděný Martinem Volfem před jeho západním průčelím v roce 2009, při němž byly nalezeny keramické zlomky z 2. poloviny 13. století.[4] Není ovšem vyloučené, že se stavbou kostela začal už doksanský klášter, jemuž Lenešice patřily nejpozději v roce 1226.[5] S nápisovou deskou ale není v souladu listina papeže Řehoře X. z roku 1273, ve které jsou Lenešice i s kostelem (bez uvedení patrocinia) stále jmenované jako majetek doksanských premonstrátů.[6]

Archeologický průzkum, prováděný po zřícení věže, odhalil základy stavby v hloubce 150–180 cm pod úrovní terénu, původní podlaha se nacházela až o 120 cm níže než dnes. Kromě toho byly nalezeny zbytky pravěkého obydlí a kovářské nebo železářské pece.[7] Z původní stavby se dochovalo zdivo lodi, na jehož románský původ ukazují zazděná půlkruhová okna. O 2,3 m zúžená východní část lodi tvořila původní presbytář kostela, o dnešní presbytář byl kostel rozšířený až na začátku 19. století.[8]

Stavební úpravy proběhly v průběhu šestnáctého století a v letech 1666 a 1800.[9] V roce 1800 byl vystavěn stávající presbytář, zbořena stará sakristie a postavena nová, zvýšila se podlaha a koruna zdiva, nově se podklenula kruchta a prorazil se západní vstup do kostela. K dalším menším opravám došlo v letech 1890 a 1902.[10] Některá z posledních úprav zřejmě narušila statiku věže, což vedlo k jejímu zřícení dne 3. července 2008[11] v době, kdy začala její rekonstrukce.[12]

V roce 2011 byla zahájena stavba repliky věže. Náklady na rekonstrukci byly odhadnuty na osmnáct miliónů korun.[12] Na podzim roku 2021 byly do obnovené věže umístěny nové hodiny, které jsou kopií stroje ze začátku dvacátého století. Hodiny instalované po druhé světové válce byly zničeny při zřícení věže a jejich torzo je umístěno v interiéru kostela. Nové hodiny stály 180 tisíc korun a byly uhrazeny z prostředků veřejné sbírky.[13]

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu památky čerpáno 2 470 000 Kč.[14]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2011 2012 2013 2014
částka 790 630 450 600

Stavební podoba

Poškozený kámen s nápisem z roku 1262 po zřícení věže

Jednolodní kostel má obdélný půdorys se čtverhranným presbytářem, ke kterému je na jižní straně přiložena sakristie. Fasády jsou členěné omítkovými pásy a obdélníkovými okny zakončenými stlačeným obloukem. Okna v presbytáři jsou oválná. V bočních stěnách lodi se dochovaly stopy polokruhově zakončených románských oken. Loď s plochým stropem je polokruhovým vítězným obloukem oddělená od plackovou klenbou zaklenutého presbytáře. V západním průčelí stávala hranolová věž se dvěma řadami románských sdružených oken a latinským nápisem o výstavbě věže v roce 1262.[9]

Zařízení

Kazatelna a hlavní oltář pochází z poslední čtvrtiny osmnáctého století.[9]

Okolí kostela

Východně od kostela stojí památkově chráněná barokní jednopatrová fara, postavená v letech 1740–1741,[15] se středovým rizalitem v průčelí členěným pilastry. V bočním štítě jsou kasulová okna.[1][9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 155488 : Kostel sv. Šimona a Judy, farní. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ V Lenešicích na Lounsku se zřítila věž kostela [online]. Praha: Česká televize, 3. 7. 2008 [cit. 2023-03-04]. 
  3. ↑ ROEDL, Bohumír a kol. Okres Louny. Průvodce. Louny: Okresní úřad Louny, 1999. 174 s. ISBN 80-901944-9-4. S. 80. 
  4. ↑ VOLF, Martin. Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci kostela sv. Šimona a Judy v Lenešicích. In: Od doby románské po současnost. Historie a vývoj lenešického kostela. Lenešice: Lenešický okrašlovací spolek, 2009. S. 44–45.
  5. ↑ FRIEDRICH, Gustav (ed). Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae II, 1197–1230. Praha: [s.n.], 1912. 577 s. Dostupné online. S. 284. 
  6. ↑ EMLER, Josef (ed). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II, 1253–1310. Praha: Královská česká společnost nauk, 1882. 1488 s. Dostupné online. S. 333. 
  7. ↑ STRNADOVÁ, Mirka. Pod zřícenou věží kostela se skrývaly překvapivé nálezy. Žatecký a lounský deník [online]. 2009-09-16 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 302. (Dále jen Skopec 2022).
  9. ↑ a b c d Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Lenešice, s. 221. 
  10. ↑ Skopec 2022, s. 309–310.
  11. ↑ V Lenešicích na Lounsku se zřítila věž kostela. ČT24 [online]. 2008-07-03, rev. 2008-07-03 [cit. 2021-10-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b STRNADOVÁ, Mirka. Věž lenešického kostela pomaličku vstává z mrtvých. Žatecký a lounský deník [online]. 2011-10-13 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ STRNADOVÁ, Miroslava. Hodiny kostela v Lenešicích už znovu odměřují čas. 5plus2. MAFRA, 22. říjen 2021, roč. X, čís. 38, s. 4. Dostupné online. 
  14. ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Ministerstvo kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100–101. 
  15. ↑ Skopec 2022, s. 309,

Literatura

  • MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek. Svazek 2. Politický okres lounský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Kapitola Lenešice – Kostel sv. Petra a Pavla, s. 16–17. 
  • PLAČEK, Zdeněk. Kostel sv. Šimona a Judy v Lenešicích pět let poté.... In: MAREŠ, Jan a kol. Poohří. Louny: Historie a současnost Poohří o. s., 2014. ISBN 978-80-905007-3-0. S. 135–136.

Externí odkazy

Zdroj