Kostel svatého Petra a Pavla (Semily)

Děkanský kostel sv. Petra a Pavla v Semilech
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Liberecký kraj
Okres Semily
Obec Semily
Souřadnice 50°36′9,73″ s. š., 15°20′14,11″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát turnovský
Farnost děkanství Semily
Status farní kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení svátek svatých Petra a Pavla
Datum posvěcení 25. června 1911
Architektonický popis
Architekt Bohumil Štěrba
Stavební sloh novorománský
Výstavba 1908–1911
Specifikace
Délka 38 m
Šířka 23 m
Výška 39,5 m
Další informace
Adresa Komenského nám. 125
513 01 Semily
Ulice Komenského náměstí
Oficiální web Kostel sv. Petra a Pavla
Kód památky 12947/6-5746 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děkanský kostel svatého Petra a Pavla v Semilech je novorománská stavba postavená v letech 1908- 1911. Od roku 1994 je kostel evidován pod č. 12947/6-5746 v seznamu kulturních památek České republiky.[1]

Historie

Nadživotní pískovcové sochy z původního barokního chrámu umístěné v nikách hlavního průčelí: sv. Petr
…a sv. Pavel

Původní dřevěný roubený kostel se zvonicí byl poprvé zmiňován roku 1352. V období reformace byl tento kostel zabaven utrakvisty a farní bohoslužby pro katolickou menšinu se konaly v kostele sv. Jana Křtitele. V období protireformace se opět stal římskokatolickým kostelem. V letech 1691-1702 byl dřevěný kostel nahrazen barokním kamenným kostelem. Tento kostel z roku 1702 přestavěl stavitel Karel Andrejsek podle návrhu architekta Bohumila Štěrby na trojlodní baziliku v novorománském stylu. Střední loď je zakryta plochým stropem, boční lodi jsou zaklenuty. Věž je vysoká 39,5 m. Stavba probíhala v letech 1908-1911 a kostel byl vysvěcen 25. června 1911. Z barokního chrámy byly zachovány nadživotní kamenné sochy obou patronů (sv. Petra a sv. Pavla) pocházející z období kolem roku 1700.[2] Při bourání starého kostela byly v roce 1907 sochy z podnětu hlavního konzervátora Ústřední komise pro historické a umělecké památky Emanuela Pippicha uloženy do bednění a v červnu 1911 znovu osazeny do nik při hlavním vstupu do nového kostela. Při technologickém rozboru vzorků kamene z těchto soch bylo v laboratoři Státního ústavu památkové péče v Praze v roce 2002 zjištěno, že některé části těchto soch byly odlity z umělého kamene, k čemuž došlo zřejmě v poslední třetině 19. století.[3] Na počátku 21. století kostel prošel důkladnou rekonstrukcí.

Vybavení kostela

Pohled ulicí na kostel ze strany s apsidou
Interiér

Zařízení pochází z období výstavby kostela a je pseudoslohové. Pět dubových oltářů, kazatelnu, křížovou cestu, Boží hrob a betlém vytvořila řezbářská firma Petr Bušek a synové v Sychrově. Další práce pak podle Buškových návrhů provedli místní řemeslníci. Hodnotné vitráže s obrazy svatých a jmény jejich dárců vytvořila brněnská dílna Benedikta Škardy, pískovcovou křtitelnici věnovala hořická odborná škola. Nad všemi třemi vchody stojí jemně pracované tympanony od sochaře Jindřicha Čapka. Varhany jsou s dvěma manuály, pedály a 18 rejstříky, a jsou dílem lomnické varhanářské firmy Josefa Kobrle.[2]

Zvony

Na věži, odkud je z ochozu kruhový výhled na celém město, jsou zvony z let 1537, 1590 a 1990. Na počátku 21. století se v poledne rozeznívají dva zvony: zvon z roku 1537 a nejnovější z roku 1990 ze zvonařské dílny Petra Rudolfa Manouška, který věnoval tehdejší děkan Kostka. Třetí zvon z roku 1590, přenesený z kostela na Koštofrnku, se rozezvučuje jen o význačných slavnostech.

Okolí kostela

Poblíž kostela stojí jednopatrová fara z konce 18. století. Průčelí fary je členěno dekorativními rámy v omítce.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-07-16]. Identifikátor záznamu 121780 : Kostel sv. Petra a Pavla, Semily. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech P/Š, sv. III.. Praha: Academia, 1980. 540 s. S. 307. 
  3. ↑ KESNER, Tomáš; HEDVIČÁK, Roman. Památníky minulých časů. Semily: Muzeum a Pojizerská galerie Semily, 2016. 100 s. ISBN 978-80-905890-4-9. S. 17. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj