Kostel svatého Vojtěcha (Sluhy)

Kostel sv. Vojtěcha
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice 50°11′34,06″ s. š., 14°33′27,51″ v. d.
Základní informace
Církev Římskokatolická
Provincie Česká
Diecéze Pražská
Vikariát Stará Boleslav
Farnost Brandýs nad Labem
Zasvěcení svatý Vojtěch
Architektonický popis
Výstavba 1270
Specifikace
Umístění oltáře východ
Další informace
Adresa Sluhy
Kód památky 40259/2-2162 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Vojtěcha ve Sluhách je jednolodní raně gotická stavba, která v 18. století prošla rozsáhlou barokní přestavbou. Postaven byl na ruinách staršího, románského kostela, který pověsti situují až do 10. století. Kostel je zapsán v seznamu kulturních památek ČR. Do 31. 12. 2005 by kostelem farním. K tomuto datu administrativně zanikla římskokatolická farnost Sluhy a kostel se stal filiálním kostelem římskokatolické farnosti Brandýs nad Labem. V roce 2023 byl převeden do majetku obce a současně zde duchovní správce brandýské farnosti přestal sloužit mše či konat jiné liturgické obřady. Stavba je v havarijním stavu a čeká na opravu.

Stavební vývoj kostela

Současná stavba vyrostla na rozvalinách románského kostela z 10. století nejasného zasvěcení – proti domněnce o prvotním patrociniu svatého Vojtěcha mluví zejména fakt, že Vojtěch ještě roku 997 žil a za svatého byl prohlášen až na samém prahu 11. století. Současně nelze vyloučit, že původní kostel byl o něco mladší; svatovojtěšské zasvěcení by pak bylo spíše pravděpodobné a svědčila by o něm plošná vojtěšská úcta doložená v celém regionu. Ve 40. letech 13. století (někdy mezi lety 1241–1248) byl kostel pobořen, a jak uvádí František Pubal v Kronice sluzské, „v ssutinách se usadili psi, vlci a prasata“.

Nový kostel byl na ruinách vystavěn kolem roku 1270 nákladem děkana Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze řečeného Vít († 1271) a jeho základní dispozice je i po zbarokizování jasně čitelná. K obdélné centrální lodi o rozměrech 11 × 8 metrů přiléhá šestiboký presbytář. Západní (vstupní) průčelí kostela tvoří představěná předsíň, v jejíž ose stojí hranolová věž s jehlancovou střechou. Při barokních úpravách byla v ose presbytáře dostavěna sakristie, jejíž arkáda nápaditě využívá původních opěrných prvků presbytáře, a v průčelí rovněž štít s volutovými křídly. Šest pohledově atraktivních zastřešených výklenků přistavěných kolem presbytáře bylo určeno prodavačům pokrmů a devocionálií, neboť kostel byl hojně poutně navštěvován.

V hlavní lodi jsou prolomena dvě velká půlkruhově zakončená okna s vitrážemi z roku 1900 s údaji o donátorech. Presbytář osvětlují dvě menší okna identického tvaru a další dvě menší kruhová. Další kruhové okno v tělese věže osvětluje kůr, tři kruhová okénka sakristii. Hlavní oltář i boční oltáře jsou z roku 1899, pocházejí z dílny Konstantina Buška a byly pořízeny soukromým nákladem zdejšího duchovního správce P. Františka Pubala u příležitosti 25. výročí jeho kněžského svěcení. Na hlavním oltáři je obraz sv. Vojtěcha od Jana Jiřího Heinsche (v minulosti mylně připisován Karlu Škrétovi).

Lavice jsou dřevěné, z historického a uměleckého hlediska bezcenné, právě tak jako jednoduchá barvotisková křížová cesta. Interiér velmi trpí vlhkostí a jako celá stavba čeká na zásadní rekonstrukci.

Náhrobky

Do vnější zadní stěny sakristie jsou zasazeny dva mramorové náhrobní kameny. Menší z nich nese nápis „Leta Panie 1599 gest pochowana dcerka Vrozeneho Pana Karla Hollana z Gilgiowa.“ Větší, 1,9 m vysoký a 1 m široký, nese německý nápis oznamující, že pod ním byla pochována Markéta Milticova, rozená Hiršpergrová z Kynygshainu (patrně jde o Hirschberger z Königsheinu), zemřelá dne 11. dubna ráno mezi 7. a 8. hodinou r. 1618. Vprostřed náhrobku jsou vytesána slova z Nového zákona, 2. Tim 4,7-8: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.

Dispozice kostela

Kostel stojí uprostřed obce na břehu Mratínského potoka, v ose církevních staveb, jíž dále tvoří budova barokní fary a zvonice v sousedství hřbitova.

Literatura

  • PUBAL, František: Kronika sluzská, Brandýs nad Labem, 1912
  • PRÁŠEK, Justin Václav: Brandejs nad Labem | Město, panství i okres III., Brandýs nad Labem, 1913, s. 811-814
  • ZÁVORKOVÁ, Hana a kol.: Povodí Mratínského potoka a jeho okolí. Líbeznice, 2006, s. 170-171

Externí odkazy

Zdroj