Kostel svatého Tomáše z Villanovy (Miagao)

Kostel svatého Tomáše z Villanovy (Miagao) Santo Tomás de Villanueva
Místo
Stát	Filipíny Filipíny
Obec	Iloilo
Souřadnice	10°38′30,88″ s. š., 122°14′7,76″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická církev
Diecéze	Jaro
Užívání	užíván
Zasvěcení	Tomáš z Villanovy
Datum posvěcení	1731
Architektonický popis
Stavební sloh	španělské koloniální baroko
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Další informace
Adresa	Miagao, Iloilo
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Tomáše z Villanovy je římskokatolický farní kostel ve městě Miagao, ležícím na jihozápadním pobřeží Indického oceánu ve Visajských ostrovech na ostrově Panaj, v metropolitní oblasti a provincii Iloilo na Filipínách. Je zasvěcen španělskému světci Tomáši z Villanovy (1486–1555), arcibiskupovi Valencie a patronovi chudých; byl ctěn již za vlády španělského krále Karla V., který určoval také patrony misií ve východní Indii.^[1]

Jde o pozoruhodnou architektonickou památku španělského koloniálního baroka s regionálními prvky filipínských tvůrců. Kostel byl 11. prosince 1993 spolu s kostelem svatého Agustina v Manile prohlášen za světové dědictví UNESCO. Do téhož souboru čtyř kostelů patří již dříve zapsané kostely Zvěstování Panny Marie v obci Santa Maria (Ilocos Sur) a svatého Augustina v Panay (Ilocos Norte).^[2]

Historie

Miagao ani okolní sídla neměla až do roku 1580 vlastní křesťanský chrám, první španělská misie augustiniánů toho roku dorazila do Panaje, Otonu a Tigbauanu, následně roku 1592 do San Joaquinu a roku 1703 do Guimbalu.^[3] V roce 1731 španělští augustiniáni v Miagau ustavili samostatnou farnost svatého Tomáše z Villanovy a při pobřeží postavili jednoduchý kostel s konventem kláštera, nazvaný Ubos. Pater Fernando Camporredondo zde sloužil jako první farář od roku 1734.^[4]

V letech 1741–1754 však město trpělo častými námořními invazemi místních Morů, proto bylo přestěhováno na bezpečnější místo do vnitrozemí ostrova. V letech 1787–1797 místní řemeslníci postavili nový kostel, a to podle instrukcí a pod dohledem faráře Francisca Gonzalese a španělského gubernátora Dominga Libona.^[5]

K vážnému poškození kostela došlo během španělské revoluce v roce 1898, proto musel být přestavěn, stejně jako po požáru v roce 1910, po druhé světové válce zasáhlo kostel také zemětřesení v roce 1948. Současný kostel je třetí stavbou na témže místě od svého založení v roce 1731.^[6]

V letech 1960–1962 byl kostel restaurován. Roku 1973 byl prezidentským dekretem č. 260 prohlášen za národní svatyni.^[7]

Architektura

Kostel stojí na nejvyšším místě města a má výrazný pevnostní charakter, v základech jsou stěny silné až 1,5 metru, jak předpisoval královský výnos č. 111 pro Indii z roku 1573. Po stranách vstupního průčelí jsou dvě opevněné věže, nestejné výšky a šířky, které v případě ohrožení sloužily farníkům jako azyl před útočníky Tacas. Styl architektury se někdy nazývá pevnostním barokem.^[8] Jako základní stavební materiál byl použit místní pískovec sytě žlutého zbarvení, doplněný prvky z vápence a korálu.^[9] Převládajícím architektonickým stylem je baroko. Stěna průčelí je barokně zvlněná. Po stranách portálu hlavního vchodu jsou prolomeny dvě niky, v levé z nich je socha stojícího korunovaného císaře, údajně svatého Jindřicha s mečem, jehož identifikace byla navržena podle erbu, vytesaného nad jeho hlavou. Volba tohoto světce pro ikonografii chrámu a na tomto místě není jasná. Pochopitelná je socha papeže Pia VI. v pravé niceː za jeho pontifikátu byl tento druhý kostel vysvěcen a jeho papežský znak je nad nikou vytesán.

Nad vchodem je ve výklenku ve tvaru kartuše vsazena socha patrona chrámu, svatého Tomáše z Villanovy v pontifikálním oděvu a v pozici almužníkaː s měšcem v pravici, jak obdarovává dva prosebníky. Unikátem výzdoby chrámu je spojení španělských barokních vzorů s tvůrčími nápady domorodých řemeslníků. Ústřední socha svatého Kryštofa na balustrádě průčelí má oděv s vyhrnutými kalhotami jako filipínský farmář, drží kmen bujné kokosové palmy a je obklopen dalšími palmami plnými kokosů.

V plastickém členění a výzdobě fasády se mísí klasické architektonické motivy (římsaYřímsy, kladí, metopy, hlavice sloupů) s ornamenty ze střapců, úponků a kořenů ve spojení s plody ananasu, papáje, guáva a kokosových ořechů.

Interiér

Barokní architektura hlavního oltáře je trojosá, uprostřed visí krucifix, který měl být při poslední opravě pozlacen ryzím zlatem. Nad ním je v nástavci tabernáklu vsazena soška pelikána, krmícího mláďata vlastní krví - symbol Kristovy oběti. Po stranách jsou sochy stojícího svatého Josefa s Ježíškem a svatého Tomáše z Villanovy s obdarovaným poutníkem. Postranní oltáře mají sochy Ježíšova srdce a Mariina srdce, údajně z roku 1780.^[10]

Před kostelem stojí trojice spojených sloupů, převázaná provazem (symbol jednoty Nejsvětější Trojice), na jejich hlavici z oblaku vystupuje socha korunovaného Krista krále.

Galerie

• 
  Západní průčelí
• 
  Jižní opěrná zeď
• 
  Levá (jižní) věž
• 
  Socha sv. Tomáše almužníka
• 
  Socha císaře sv. Jindřicha (?)
• 
  Sv. Kryštof nesoucí Ježíška
• 
  Interiér

Odkazy

Reference

Literatura

• LCI 8 = Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der heiligen, Wolfgang Braunfels (ed.), Band 8, Herderː Freiburg-Basel-Rom-Wien 1994, s. 491-492.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Tomáše z Villanovy (Miagao) na Wikimedia Commons
• oficiální web kostela
• Santo Tomás de Villaneuva na webu města Miagao
• Theoldchurches O misiích na Filipínách

Zdroj