Kostel svatého Martina (Očihov)

Kostel sv. Martina
v Očihově
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Louny
Obec Očihov
Souřadnice 50°11′53,62″ s. š., 13°27′44,19″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát lounský
Farnost děkanství Podbořany
Status filiální kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení Martin z Tours
Architektonický popis
Stavební sloh románský
Výstavba 2. čtvrtina 13. století
Specifikace
Umístění oltáře severovýchod
Stavební materiál kámen
Další informace
Kód památky 43006/5-1292 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina je římskokatolický filiální kostel[1] v Očihově v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí na levém břehu řeky Blšanky na východním okraji vesnice.

Historie a stavební vývoj

Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1355. Tehdy požádala císařovna Anna Svídnická, manželka Karla IV., papeže o jistou výhodu pro svého kaplana Petra Beneše, rektora kostela v Očihově.[3] To už měl kostel za sebou přinejmenším stoletou historii. Ten původní byl postaven v románském slohu již ve druhé čtvrtině třináctého století. Z této nejstarší fáze pochází věž v celé své výšce. S ohledem na intaktní novodobé omítky nelze s jistotou stanovit stáří lodi a presbytáře. Některé architektonické detaily však naznačují, že ve 2. polovině 14. století byl až na věž kostel postaven nový. Dokládá to i jižní hrotitý portál a sedlový portál do podvěží.[4]

V roce 1763 se v kostelních účtech poprvé mluví o sakristii, o šest let později bylo navýšeno zdivo a v roce 1772 byla zazděna původní okna a nahrazena sedmi novými.[5] V roce 1790 byl kostel vážně poškozen požárem.[6] Při jeho rekonstrukci byla na věži románská okna nahrazena stávajícími a objekt byl nově zastřešen včetně krovů. Další opravy a úpravy proběhly v letech 1797, 1841 a 1870.[7]

Stavební podoba

Jednolodní kostel má odstupňovaný, trojboce zakončený presbytář, k jehož jižní straně je přiložena sakristie zaklenutá plackovou klenbou. Před západní průčelí předstupuje hranolová věž s krytým vnějším schodištěm. Fasády jsou rozčleněné lizénovými rámci. První patro věže osvětlují úzká půlkruhová okénka s hlubokými špaletami. Z jihu vede do kostela mírně hrotitý portál s jednoduše profilovaným ostěním. Loď i presbytář mají ploché stropy na fabionu, ale podvěží je zaklenuté křížovou klenbou. V západní části lodi stojí kruchta na dřevěných sloupcích, pod kterou se nachází jednoduchý sedlový portál se zkoseným ostěním, kterým se vstupuje do věže.[8]

Galerie

  • Gotický portál v jižní fasádě lodi

    Gotický portál v jižní fasádě lodi

  • Románské okénko v prvním patře věže

    Románské okénko v prvním patře věže

Odkazy

Reference

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 156. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 155244 : Kostel sv. Martina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ NOVÁK, Jan Bedřich (ed). Monumenta vaticana res gestas bohemicas illustrantia. Praha: [s.n.], 1907. 655 s. Dostupné online. S. 143. 
  4. ↑ SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 431. 
  5. ↑ Skopec 2022, s. 433.
  6. ↑ ROTT, Wenzel (ed). Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. Dostupné online. S. 307. 
  7. ↑ Skopec 2022, s. 434.
  8. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Očihov, s. 522. 

Literatura

  • BUKOLSKÁ, Eva, Románské kostely v Dolním Jamném a Očihově, Zprávy památkové péče 18, 1958, s. 40–44.

Externí odkazy

Zdroj