Kostel svatého Martina (Chrašice)

Kostel svatého Martina
v Chrašicích
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice 49°54′20,11″ s. š., 15°56′37,88″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze královéhradecká
Zasvěcení Martin z Tours
Datum posvěcení 3. srpna 1721
Architektonický popis
Architekt Jan Blažej Santini-Aichel
Stavební sloh barokní
Další informace
Kód památky 21545/6-871 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřbitovní kostel svatého Martina přestavěný Santinim a dokončený roku 1721 se nachází v Chrašicích, místní části obce Chrast v okrese Chrudim. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie kostela

Na místě dnešního kostela je již v roce 1349 archivně doložena starší stavba, která prošla v průběhu staletí několika přestavbami. V 17. století bylo valenou klenbou s výsečemi druhotně zaklenuto kněžiště, největší proměnu však kostelík zaznamenal na počátku 18. století. Autorem přestavby kostelíka byl s největší pravděpodobností Jan Blažej Santini-Aichel. Jeho autorství nemáme přímo archivně doloženo, vyplývá ale ze slohového rozboru a přispívá mu i fakt, že v době vzniku kostela působil Santini ve službách královéhradeckého biskupa Jan Adama Vratislava z Mitrovic. Ten byl objednavatelem přestavby kostela. „V předvečer svátku patrona chrámu“, tedy 10. listopadu, roku 1720 zde právě biskup Vratislav z Mitrovic sloužil první mši a stavbu požehnal. I s výzdobou byl kostel znovu vysvěcen 3. srpna 1721.[2] 3. 5. 1958 byl hřbitovní kostel zapsán na seznam kulturních památek ČR (rej. č. 21545/6-871). V rámci rekonstrukce v roce 2010 byl opatřen novou střechou.[3] V současnosti je uzavřen a užíván jen příležitostně.

Program záchrany architektonického dědictví

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 6 095 000 Kč.[4]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
částka 520 1 800 500 650 420 845 415 400 545

Popis stavby

Základ půdorysu tvoří kosočtverec lodi, jehož dva rohy trčí po stranách. Na západě na něj navazuje obdélná předsíňka, nad kterou se nachází kruchta, a na východě je otevřen dlouhým trojboce uzavřeným starším presbytářem.[5] Po stranách jsou pak připojeny dvě lichoběžníkové místnosti, sakristie a komora. Diagonály kosočtverce mají dvojnásobnou délku, než je hloubka kněžiště a jeden z vrcholů kosočtverce leží v polovině hloubky prostoru kněžiště. Interiér stavby je řešen velmi jednoduše, loď je plochostropá, kněžiště je zaklenuté starší valenou klenbou s výsečemi. Působivější je kostelík v exteriéru, a to především díky krystalickému uspořádání hladkých zdí v ostrých úhlech, díky kterým se stavba při obcházení pozoruhodně proměňuje. Stěny jsou členěny pouze jednoduchými a nezbytnými prvky (liseny, ploché rizality a portály), což je pro Santiniho pozdní tvorbu typické.[6] Okna jsou pravoúhlá obdélná se segmentovými záklenky.

Kostel sv. Martina od jihu
Kostel sv. Martina od severu

Interiér

Do interiéru kostela byly umístěny 3 oltáře, hlavní oltář a dva boční zasvěcené sv. Vojtěchu a sv. Bricciovi.[7] V souvislosti s nimi se Kořán zmiňuje o Santiniho pomocníkovi, hradeckém truhláři Janu Ludvíku Pešinském,[8] který je archivně doložen jako autor výzdoby kostelíka. Podle návrhů, které pravděpodobně vytvořil přímo Santini, provedl tři oltáře (bez soch), obložení dveří oratoře a sakristie, parapet v presbytáři a hlavní dveře. Dochována je i detailní smlouva z 24. září 1720.[9] V Soupisu památek z roku 1900[10] se píše o nápisu, který měl být dochovaný na pravé stěně presbytáře, a měl zmiňovat vysvěcení tří zmiňovaných oltářů biskupem Vratislavem z Mitrovic roku 1721.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-02-10]. Identifikátor záznamu 132439 : Kostel sv. Martina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Horyna, Mojmír, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha, 1998, s. 353.
  3. ↑ http://www.mestochrast.cz/usazeni-veze-na-kostel-sv-martina/gs-1004 načteno dne 12. 12. 2012.
  4. ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 98–99. 
  5. ↑ Kořán, Ivo, Umění a umělci baroka v Hradci Králové, Umění XIX, 1971, s. 51.
  6. ↑ Horyna (1998).
  7. ↑ Chytil, Karel, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu chrudimském, ročník XI., Praha, 1900, s.27. - http://depositum.cz/knihovny/pamatky/tiskclanek.php?id=c_4748 načteno dne 12. 12. 2012.
  8. ↑ Dle Kořána pravděpodobně pracoval i na výzdobě dalších Santiniho staveb, především v Hradci Králové.
  9. ↑ Kořán (1971), pozn. 43.
  10. ↑ Soupis památek …

Literatura

  • Horyna, Mojmír, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha, 1998, s. 353.
  • Chytil, Karel, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu chrudimském, ročník XI., Praha, 1900, s.27.
  • Kořán, Ivo, Umění a umělci baroka v Hradci Králové, Umění XIX, 1971, s. 51.
  • Poche, Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech I., Praha, 1977, s. 534.

Externí odkazy

Zdroj