Kostel svaté Terezy a klášter bosých karmelitánů

Kostel sv. Terezy a klášter bosých karmelitánů
(Kościól i klasztor Karmelitanów bosych w Przemyślu)
Místo
Stát PolskoPolsko Polsko
vojvodství podkarpatské
Obec Přemyšl
Souřadnice 49°46′48″ s. š., 22°46′16″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze arcidiecéze přemyšlská
Status klášterní kostel
Současný majitel Řád bosých karmelitánů
Architektonický popis
Architekt Galeazzo Appiani
Stavební sloh renesance, baroko
Výstavba 1620-1630
Další informace
Adresa ul. Karmelicka 1a
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Terezy a klášter bosých karmelitánů v Přemyšlu (Kościól i klasztor Karmelitanów bosych w Przemyślu) je pozdně renesanční stavba ze 17. století.

Umístění

Nachází se na kopci, je jeden z nejvýše položených chrámů v Přemyšlu. Dominuje v panorámatu pravobřežního starého města, hned vedle zámku Kazimírovského. Spolu s římskokatolickou katedrálou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Křtitele, je považován za nejslavnější kostel Přemyšlu.

Kostel sv. Terezy - pohled z ul. Karmelitské
Hlavní vchod do kláštera
Tabule nad hlavním vchodem věnovaná zakladateli kostela, Marcinu Krasickému
Kněžiště
Kazatelna ve tvaru lodě sv. Petra
Kaple sv. Rafaela Kalinovského
Oltář s obrazem Ecce Homo
Pamětní tabule věnovaná Marcinu Krasickému, zakladateli kostela
Řeckokatolická katedrála sv. Jana Křtitele (80. léta 19. století)

Historie

17. století

Soubor klášterních budov byl vybudován ve slohu pozdní renesance, v letech 1620-1630, pro Řád bosých karmelitánů, za pomoci nadace Marcina Krasického (majitel zámku a panství v Krasičíně, podolský vejvoda a starosta Přemyšlu).

18. století

V roce 1784 byl dekretem císaře Josefa II. klášter zrušen a později byl, i s kostelem, vydán církvi řeckokatolické, které sloužil jako katedrální chrám, zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Byla to forma náhrady za původní příslib od císařovny Marie Terezie na financování stavby nové katedrály pro tuto církev. Z původního záměru stavby katedrály byla postavena pouze zvonice – v současnosti známá pod názvem „Hodinová věž“ (Wieża zegarowa).

19. století

V kostele byla následně provedena řada stavebních úprav. Místo oltáře z černého mramoru byl postaven ikonostas, provedena přemalba fresek, odstraněna pamětní tabule o výstavbě kostela, odstraněn erb Marcina Krasického a latinské nápisy na hlavní fasádě. Do interiéru kostela byly umístěny sochy patronů Rusi, vedle kostela byla vybudována samostatně stojící zvonice a místo barokní věže postavena dřevěná kopule.

20. století

Řeckokatolická církev klášter a kostel užívala až do roku 1946, kdy byla tato církev v Polsku zlikvidována a klášter byl v omezeném rozsahu předán zpět řádu bosých karmelitánů. V 90. letech 20. století prošel kostel zásadní rekonstrukcí, byly odstraněny přestavby a úpravy z 19. století (navrácena barokní věž, částečně obnoveny původní fresky a navrácen původní vzhled fasády s latinskými nápisy ze 17. století). V roce 1991, papež Jan Pavel II., při návštěvě Přemyšlu, daroval řeckokatolické církvi bývalý jezuitský kostel Nejsvětějšího srdce Páně, který se stal katedrálním kostelem církve řeckokatolické. V roce 1996 se kostel sv. Terezy stal kostelem vojenským.

Klášterní komplex

Klášterní budovy zahrnují: klášterní dům, kostel, samostatně stojící zvonicí a hospodářské budovy. Klášter má velkou zahradu a ovocný sad. Celek je obklopen vysokou historickou zdí se vstupní vjezdovou branou. Kostel sv. Terezy slouží místní farnosti, je kostelem klášterním.

Výzdoba kostela

Zajímavá je výzdoba uvnitř chrámu. Kromě jiného, originální barokní kazatelna ve tvaru lodě sv. Petra s figurami apoštolů Petra a Pavla (2. pol. 18. století), portály z černého mramoru (17. století), na bočním rokokovém oltáři jsou sochy z kostela Nanebevzetí nejsv. Panny Marie z Bučaču (nyní Ukrajina), štukatérské dekorace na klenbách a zpovědnice z 18. století uchovávaná v sakristii. Některé zachovalé fresky na klenbách a zdech sakristie navazují na témata mystické teologie populární v karmelitských kruzích – kromě jiného sv. Eliáš na hoře Karmel, obrazy sv. Terezy, sv. Apolonie a sv. Tekly.

Dále se v kostele nacházejí četné pamětní desky věnované vojenským jednotkám, které byly kdysi rozmístěny v Přemyšlu, polským vojákům zabitým a zavražděným během 2. světové války a civilním obětem při etnických čistkách v jihovýchodních oblastech 2. polské republiky.

V současné době se v klášteře bosých karmelitánů v Černé (Czerna) nachází obraz sv. Tekly s výhledem na klášter bosých karmelitánů v Přemyšlu, datovaný ze dne 16. března 1768, který původně pochází z oltáře sv. Tekly v tomto kostele v Přemyšlu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kościół i klasztor Karmelitów bosych w Przemyślu na polské Wikipedii.

Literatura

  • Agata Dworzak: "…in hoc altari stant duo angeli magni deaurati…" : uwagi o ołtarzach w kościele Karmelitów Bosych w Przemyślu. Kraków : Towarzystwo Naukowe Societas Vistulana, 2016, s. 377-389.
  • Gosztyła M., Historia kościoła i klasztoru Ojców Karmelitów Bosych w Przemyślu, Przemyśl: [Regionalny Ośrodek Kultury, Edukacji i Nauki], 1998, ISBN 8390611244, OCLC 830205467.
  • Krzysztof Kaniewski: Kościoły starego Przemyśla. Przemyśl: Wydawnictwo Biblioteczka Przemyska, 1987.
  • Marcin Konarzewski: Historia Kościoła i Klasztoru Ojców Karmelitów Bosych w Przemyślu. Przemyśl: Przemyskie Towarzystwo Kulturalne, 1991.
  • Jerzy Motylewicz, Jakub Polaczek: Kościół i klasztor oo. karmelitów w Przemyślu. Przemyśl, 1998. ISBN 9788390611280​.
  • A. Ruszała OCD, (red.) Cztery wieki Karmelitów Bosych w Polsce 1605-2005. Kraków: Wydawnictwo Karmelitów Bosych, 2005.
  • Jan Skarbowski: Ziemia Przemyska. Kraków, 1963.
  • Benignus Józef Wanat OSD: Zakon Karmelitów Bosych w Polsce: klasztory Karmelitów i Karmelitanek Bosych 1605-1975. Kraków, 1979

Externí odkazy

Zdroj