Kostel Všech svatých (Butovice)

Kostel Všech svatých ve Studénce-Butovicích
Kostel Všech svatých ve Studénce-Butovicích, čelní pohled
Kostel Všech svatých ve Studénce-Butovicích, čelní pohled
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský kraj
Okres Nový Jičín
Obec Studénka
Souřadnice 49°43′8,04″ s. š., 18°2′10,68″ v. d.
Kostel Všech svatých (Butovice) (Česko)
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze ostravsko-opavská
Děkanát Bílovec
Farnost Studénka-Butovice
Status farní kostel
Užívání pravidelné bohoslužby
Zasvěcení Všech svatých
Datum posvěcení 28. října 1781
Architektonický popis
Stavební sloh barokní
Výstavba 1775–1781
Specifikace
Umístění oltáře severoseverovýchod
Stavební materiál zděný
Další informace
Kód památky 16201/8-2106 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Všech svatých ve Studénce-Butovicích je barokní kostel postavený v letech 1775–1781 (věž v roce 1830). Nalézá se na severozápadním okraji města Studénka, v části Butovice. Vlastní a využívá jej Římskokatolická církev jakožto farní kostel místní farnosti, od 50. let 20. století spravované společně s farností Studénka. Dne 3. května 1958 byl prohlášen za kulturní památku č. 16201/8-2106.[1]

Historie

Kostel byl zřejmě součástí plánu vsi Butovice již při její lokaci a stál zde ve 14. století, doložen je spolehlivě až k roku 1434.[2][3][4] Původní dřevěný kostel byl zasvěcen Neposkvrněnému Početí Panny Marie a při jeho bourání roku 1775 prý našel tehdejší duchovní správce Butovic, bartošovický farář Karel Fuchs, ve věžičce pergamenovou listinu, nyní nezvěstnou, datovanou k roku 1372, v níž si butovický farář stěžoval na místního fojta, že mu neplatí desátek.[5]

V 16. a počátkem 17. století byli v Butovicích protestantští faráři. Za třicetileté války farnost zanikla a Butovice byly přifařeny k Bartošovicím.[3][5] V 17. století je již dosvědčeno zasvěcení kostela Všem svatým, kostelík však chátral; podle popisu z roku 1672 byl zcela dřevěný a měl jen chudé vybavení: jeden, a to znesvěcený oltář, jeden pozlacený stříbrný kalich, čtyři kasule, křtitelnici a tři zvony.[3] Roku 1667 byl vykraden a zloději odnesli i písemnosti a cennosti, které v něm uchovávala obec. Proto také byla roku 1668 založena dochovaná kostelní registra, zachycující majetek kostela;[6] ten byl ale velmi skrovný a zahrnoval pouhé dvě zahrady.[3]

Od poloviny 18. století usilovala vrchnost a obec o zřízení samostatné duchovní správy.[3][7] K tomu bylo ale potřeba postavit nový kostel, neboť starý dřevěný byl zchátralý a nedostačoval počtu obyvatel (byl i menší než poutní kaple svaté Anny v Butovicích. V ní se také konaly bohoslužby, zejména v době stavby nového kostela, jež proběhla v letech 1775–1781. Vedle vlastních zdrojů se na zbudování finančně podílela obec i vrchnost, hrabě František Xaver z Harrachu.[3] Stavba byla zděná a zahrnovala zprvu pouze loď a kněžiště kostela. Až roku 1830 byla nákladem náboženské matice přistavěna i věž; z této doby pochází definitivní podoba průčelí a původní šindelová střecha byla nahrazena plechovou.[3][8] Roku 1784 byla obnovena butovická farnost a z konce 18. století pocházejí také nejcennější části kostelního mobiliáře.[2][3]

Významnější opravy kostela se týkaly vesměs věže a střechy a konaly se v polovině 20. let 20. století, po druhé světové válce, v níž byl kostel poškozen, a v letech 1998–2000.[9]

Popis

Kostel Všech svatých v roce 1817, kresba F. Kledenského

Kostel Všech svatých v Butovicích je jednolodní barokní stavba. Stojí na návrší nad původním centrem obce, a to na vysoké podnoži vyrovnávající svažitost terénu. Není orientován. Na obdélníkovou loď navazuje vzadu užší, ale stejně vysoké, půlkruhově uzavřené kněžiště, vpředu pak obdélníková empírová předsíň s hranolovou věží. Dolní částí věže prochází hlavní vchod do kostela, k němuž stoupá široké jednoramenné schodiště. Po stranách kněžiště se nacházejí jednak pobočná kaple s křtitelnicí, jednak sakristie s oratoří kněze v patře.[8]

Střecha lodi a kněžiště je sedlová, se sanktusovou věžičkou, střechy kaple a sakristie jsou mansardové, věž je završena cibulovou bání s lucernou. Boční fasády lodi jsou tříosé, okna mají půlkruhové záklenky a uprostřed bočních zdí se nacházejí pravoúhlé boční vchody (z nichž jeden je nyní využíván k běžnému vchodu do kostela). Podobná dvě okna jsou v kněžišti, na věži se nacházejí tři menší půlkruhově zaklenutá okna a hodiny. Fasáda je hladká, jen s prostými lisénovými rámci a profilovanou římsou.[8][10]

Loď je zaklenuta třemi poli pruské klenby, pilíře mají konkávně vybrané boční strany a zepředu je flankují pilastry zakončené kompozitními hlavicemi. Rovněž v kněžišti tvoří klenbu jedno pole pruské placky a v závěru pak koncha se třemi výsečemi. Kaple a sakristie mají valenou klenbu a štukovou výzdobu. V lodi proti kněžišti je zděná hudební kruchta nesoucí varhany, pod ní je podkruchtí navazující na předsíň pod věží. V roce 2015 byly všechny vchody nově zrenovovány a nyní se používají pro běžný vchod do kostela, v předsíni předních dveří se využívá místa v období velikonoc či adventu pro instalaci Božího hrobu nebo Betléma.[8][10]

Malba na stropě v kněžišti znázorňuje ve více polích Povýšení sv. Kříže.[11]Vitráž ve dvou oknech kněžiště znázorňuje svaté Cyrila a Metoděje; byla pořízena po druhé světové válce, na jejímž konci byla zničena původní okenní výzdoba.[12]

V kostele je cenný soubor barokního mobiliáře, zejména hlavní stolový oltář, dva vysoké vyřezávané boční oltáře a kazatelna vrcholně barokních tvarů s polychromovanou sochařskou výzdobou (andělé, Tři králové, sv. Řehoř…). Na oltářích se nacházejí tři obrazy od fulneckého malíře Johanna Georga Frömmela z let 1788 a 1799: na hlavním oltáři obraz Všech svatých a na bočních obrazy Ukřižování a Narození Páně.[3][13] V kostele se nacházejí další volně umístěny dřevěné, zčásti polychromované sochy (sv. Filip, sv. Jakub, P. Marie Lurdská, sv. Antonín z Padovy, sv. František z Assisi, sv. Josef s Ježíškem…) a obrazy (Křížová cesta) z různých období od konce 18. století.[14]

V 19. století měl kostel tři zvony datované lety 1583, 1658 a 1763 a menší zvony z let 1808 a 1840. Tři z nich však byly rekvírovány za první světové války a tři zvony, které je v roce 1928 nahradily, byly zabaveny za druhé světové války. Dodnes se dochoval zvon odlitý roku 1658 Hansem Knauffem v Opavě, pořízený obcí Butovice a nesoucí nápis se jmény jejích tehdejších představitelů: faráře Moritze Gerschmana, rychtáře Georga Kuntze a starosty Michela Ulricha.[15]

Původní hřbitov v bezprostřední blízkosti kostela byl odstraněn, zachovaly se jen některé náhrobky; na hroby původních německých obyvatel upomíná pamětní deska na vnější zdi kostela. Současný hřbitov se nachází v odstupu za kostelem. Přístup k čelnímu vstupu vede branou, k bočnímu vstupu vedou z údolí betonové schody, při jejichž patě se nachází budova bývalé fary, nyní sídla Charity Studénka.[16]

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-09-06]. Identifikátor záznamu 126736 : Kostel Všech svatých. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b CHOBOT, Karel; A KOL. Okres Nový Jičín. Místopis obcí. Svazek 2. Nový Jičín: Okresní úřad – referát regionálního rozvoje a Státní okresní archiv v Novém Jičíně, 1998. 192 s. S. 154. 
  3. ↑ a b c d e f g h i WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren. I. Abtheilung. Svazek 3. Brno: Nitsch und Grosse, 1859. 480 s. S. 218–220. (německy) 
  4. ↑ GURKOVÁ, Jindřiška; KUDLA, Lothar; KUDLA, Ludvík. Hledání ztraceného času. Studénka. Sakrální stavby, pověsti a legendy. Studénka: Město Studénka, 2013. 88 s. S. 8. 
  5. ↑ a b Gurková, Kudla, Kudla, s. 18.
  6. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 19-21.
  7. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 26.
  8. ↑ a b c d GAVENDOVÁ, Marcela; KOUBOVÁ, Marta; LEVÁ, Petra. Kulturní památky okresu Nový Jičín. Ostrava: Okresní úřad Nový Jičín, Památkový ústav v Ostravě, 1996. 286 s. ISBN 80-85034-14-X. S. 203. 
  9. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 10.
  10. ↑ a b Gurková, Kudla, Kudla, s. 13.
  11. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 17.
  12. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 10, 14.
  13. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 9, 15-17.
  14. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 15-17.
  15. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 9-10.
  16. ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 14.

Externí odkazy

Zdroj