Kostel Panny Marie Na louži

Kostel Panny Marie Na louži
Pískovcový sloup z bývalého staroměstského kostela Panny Marie Na louži z doby kolem roku 1200. Je uložen v Lapidáriu Národního muzea v Praze, č. kat. 67.
Pískovcový sloup z bývalého staroměstského kostela Panny Marie Na louži z doby kolem roku 1200. Je uložen v Lapidáriu Národního muzea v Praze, č. kat. 67.
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Praha
Čtvrť Staré Město
Souřadnice 50°5′12,2″ s. š., 14°25′3,57″ v. d.
Základní informace
Církev katolická církev
Zasvěcení Panna Maria
Architektonický popis
Výstavba 12. století
Další informace
Adresa Praha, ČeskoČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zaniklý kostel Panny Marie Na louži stával poblíž dnešního Clam-Gallasovského paláce čp. 158 na rohu Husovy ulice a Mariánského náměstí na Starém Městě v Praze.

Název

Kostel dostal své jméno podle zaniklé osady Na Louži, která v jeho okolí bývala před vznikem Starého Města ve 13. století, místo často ohrožovaly povodně. Latinský název zněl Maria in Lacu.

Podle kostela se zdejšímu prostranství říkalo také U Matky Boží, později Mariánský plac či plácek, odtud i dnešní název náměstí.[1]

Historie

Doba vzniku kostelíka se odhaduje do poloviny 12. století. Byl postaven v románském slohu, avšak jeho tehdejší podoba je nejasná. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1268, kdy byl jeho plebánem jakýsi Sachaeus.[2]

Původní objekt byl přestavěn v gotickou trojlodní baziliku s hranolovou věží. Její vzhled se dochoval na dvou rytinách z poloviny 18. století a na kopii bouracích plánů z r. 1780 s půdorysem a dvěma řezy.[3]

Kostel měl sice malé rozměry, ale byl bohatě dotován a velmi nákladně vybaven. Kromě hlavního oltáře Mariánského měl pět dalších oltářů. V roce 1405 byl vztyčen nový oltář svatých apoštolů. V roce 1410 dal Albík z Uničova pořídit oltář sv. Kosmy a Damiána. Roku 1412 byl postaven nový oltář sv. Václava. Roku 1414 se uvádí oltář sv. Marie Magdalény a roku 1415 byl vysvěcen oltář sv. Kateřiny.[4]

Na počátku husitských válek, 18. srpna roku 1419 byl podle kronikáře Vavřince z Březové kostel vypleněn, oltářní obrazy roztřískány a došlo i k rozbití náhrobní tumby z bílého mramoru, kterou si zde do své kaple dal zhotovit vyšehradský probošt a pražský arcibiskup Albík z Uničova.[5]

V kostele měl od svého založení roku 1348 duchovní středisko pražský staroměstský cech malířů a štítařů, jehož členové se scházeli u oltáře sv. Lukáše, patrona malířů. Řada členů cechu v okolí kostela i bydlela.[6]

Ke kostelu přiléhal domek fary a byla zde i farní škola. Kolem kostela byl hřbitov, který zasahoval do severozápadní části dnešní parcely paláce Clam-Gallasů.

Zánik

Kostel i hřbitov byly zrušeny během josefinských reforem a krátce nato, v roce 1791,[7] byl kostel zbořen. Dvě náhrobní desky se dostaly do sbírek Lapidária Národního muzea. Zvon z roku 1596 od zvonaře Brikcí z Cimperka byl přenesen do zvonice v Zámrsku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vlček (1996), s. 598
  2. ↑ RBM II, 1882, s. 242
  3. ↑ STEHLÍKOVÁ, Dana; TRYML, Michal. Výzkum staroměstské osady Na louži. Staletá Praha. Panorama, 1986, roč. 16, s. 84. 
  4. ↑ TEIGE, Josef: Základy strého místopisu pražského II., Praha 1912, s. 34-35
  5. ↑ BAUM, Antonín. Bývalý farní kostel matky boží na louži v Starém městě Pražském. Květy. Praha: Ed. Grégr, 8.10.1868, roč. 3(41), s. 327–328. Dostupné online. 
  6. ↑ CHYTIL, Karel. Malířstvo pražské XV. a XVI. věku a jeho cechovní kniha Staroměstská z let 1490-1582.. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. 353 s. S. 5. 
  7. ↑ ČTK: Archeologové našli pod Mariánským náměstím v Praze hroby ze středověku. iDNES.cz 23. června 2011. [cit. 2013-02-03]. Dostupné online.

Literatura

  • VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 186. ISBN 80-200-0563-3
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883-1884. 2 svazky (vi,479,xiii stran; 539,xiii stran). Údy dědictví svatojanského; 1883, č. 70; 1884; č. 71. Dědictwj Swatého Jana Nepomuckého. Svazek II. Kapitola VII: Farní osada sv. Františka Seraf. S. 379-383. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj