Kostel Panny Marie (Goldbach)

Kostel Panny Marie
v Goldbachu
Jihozápadní pohled
Jihozápadní pohled
Místo
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Spolková země Sasko
Zemský okres Budyšín
Obec Bischofswerda
Lokalita Goldbach
Souřadnice 51°7′10,24″ s. š., 14°8′26,03″ v. d.
Základní informace
Církev evangelicko-luterská
Farnost Bischofswerdaer Land
Status filiální kostel
Užívání pravidelné
Zasvěcení Panna Marie
Datum posvěcení 1778
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Typ stavby kostel
Výstavba polovina 18. století
Specifikace
Umístění oltáře východ
Další informace
Adresa Frankenthaler Straße
01877 Bischofswerda
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Panny Marie v Goldbachu (německy Marienkirche Goldbach), místní části saského velkého okresního města Bischofswerda, je evangelicko-luterský filiální kostel postavený v polovině 18. století v barokním slohu.

Historie

Vesnice Goldbach je poprvé písemně zmíněna roku 1226. Předpokládá se, že již v této době stála v ulici Frankenstraße, důležité východo-západní spojce Budyšína a Drážďan, kaple zasvěcená Panně Marii. Na jižní straně měla kaple umístěn pozdně gotický portál, který měl připomínat míšeňského biskupa Mikuláše I. († 1392). Kaple byla v roce 1559 zbořena a nahrazena sálovým kostelem. Ve stejném roce byla v Goldbachu zavedena reformace a kostel se stal evangelickým. Nejpozději v této době se stal kostel filiálním a bohoslužby zajišťovali kněží z Bischofswerdy.[1]

Současný kostel pochází z poloviny 18. století, pro přesnější dataci však chybí prameny. Roku 1778 byl kostel vysvěcen. V roce 1898 došlo k obnově věžních hodin a roku 1903 následovala renovace interiéru a montáž nových schodišť, roku 1909 byly instalovány vitráže. V průběhu první světové války byly zrekvírovány dva zvony a roku 1945 byly jejich náhrady zrekvírovány znovu. Kostel prošel celkovou rekonstrukcí v roce 1977 a následně znovu v roce 1995. V letech 2018–2019 prošla celkovou rekonstrukcí věž.[1][2]

Kostel Panny Marie náleží k Evangelicko-luterské církevní obci Bischofswerdaer Land.[3] Bohoslužby se konají podle aktuálního rozpisu. Stavba je chráněna jako nemovitá kulturní památka pod číslem 09276081.[4]

Popis

Jednolodní sálový kostel je orientovaný, postavený v barokním slohu. Půdorys je v základu obdélníkový, stavbu zakončuje tříosminové kněžiště. Je postavený z lomového kamene, který je omítnutý a opatřený malovanými pilastrovými pásy a kvádry. Západní věž stojí na čtvercovém půdorysu, který nese osmiboké zvonové patro a nad ním kupoli zakončenou lucernou. V jižní stěně je umístěn pozdně gotický portál, který pochází z předchozích staveb.

Interiér je plochostropý, kolem celé lodi je umístěna jednopatrová dřevěná galerie, na jejíž západní straně jsou na kůru umístěné varhany. V prostoru kněžiště, schodiště a sakristie se nachází vitrážová okna. V kněžišti je umístěn kazatelnový oltář z 18. století s kazatelnovým košem ve tvaru tulipánů. Křtitelnice ve tvaru kalicha je zhotovena ze žuly. Pozdně gotická dřevěná socha Madony pochází z doby kolem roku 1440. Je vysoká asi 99 cm a v rukou drží malého Ježíška hrajícího si s jablkem. Na konci 19. století byla socha umístěna do Budyšínského městského muzea, posléze ji nechal tehdejší goldbašský kantor zrestaurovat a v roce 1908 se vrátila do kostela. V roce 2000 byla plastika opět důkladně restaurována.[2]

Varhany

První známé varhany pocházely z roku 1601.[5] V roce 1756 vytvořili varhanáři Zacharias a Johann Gottfried Hildebrandtovi druhé varhany ve stylu rokoka, které disponovaly manuálem, 18 rejstříky a mechanickým ovládáním. Roku 1883 bylo vyměněno 13 z 18 rejstříků, aby varhany získaly romantičtější zvuk.[6]

Dochované varhany postavil v roce 1908 budyšínský varhanář Hermann Eule (opus 116). Z původního stroje převzal Eule pět barokních rejstříků, které se dochovaly po renovaci v roce 1883. Varhany mají celkem 18 rejstříků rozdělených do dvou manuálů a pedálu. Chod byl změněn na pneumatický a varhany dostaly dvě boční rozšíření a spojky. Nástroj prošel v roce 2008 celkovou rekonstrukcí, kterou provedla firma Hermann Eule.[6]

První manuál (C–f³)
1. Principál 8'
2. Kryt 8'
3. Gamba 8'
4. Flétna vzdálená 8'
5. Oktáva 4'
6. Flétna trubicová 8'
7. Kvinta 2 2/3'
8. Oktáva 2'
9. Mixtura II-III 2'
Druhý manuál (C–f³)
10. Houslový principál 8'
11. Kryt 8'
12. Violina 8'
13. Aerolina 8'
14. Vox coelestis 8'
15. Fugara 4'
Pedál (C–d¹)
16. Subbass 16'
17. Kryt bassový 16'
18. Oktávbass 8'

Zvony

Ve zvonici věže se nacházejí čtyři zvony.[7]

#
  		Nápis
  		Rok odlití
  		Zvonařství
  		Průměr
(mm) 		Váha
(kg) 		Tón
1 Salve Maria Gratia Mena Domino 1996 A. Bachert 1169 945 f'
2 Ave Maria Gratiaplena roma P.M. 1897 C. Albert Bierling 964 510 g'
3 – 1980 Franz Schilling Söhne 753 250 b'
4 1 Malter Korn, 15 Gulden, 1 Lot Verra 1996 A. Bachert 782 336 c' '

Okolí kostela

Kostel obklopuje používaný hřbitov, jehož areál je součástí památkové ochrany. Klasicistní krypta z druhé poloviny 19. století slouží jako kůlna. Zeď na severní a východní straně hřbitova je postavena z omítnutého lomového kamene, dva vstupní pilíře doplněné přepážkovými deskami jsou pískovcové. Hrobka rodiny Casparových byla zhotovena po roce 1882 z pískovce. Areál doplňuje památník obětem první světové války.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marienkirche (Goldbach) na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Marienkirche Goldbach [online]. [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b c DEHIO, Georg. Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. Sachsen I: Regierungsbezirk Dresden. Wasmuth: Deutscher Kunstverlag, 1996. 964 s. ISBN 978-3422030435. (německy) 
  3. ↑ Kirchenbezirk Bautzen-Kamenz [online]. Dresden: Evangelisch-Lutherische Landeskirche Sachsens [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Denkmalpflege in Sachsen [online]. Landesamt für Denkmalpflege Sachsen [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ HENKE, Klaus Theodor. Kirchenbau und Sakralkunst in der Oberlausitz. Spitzkunnersdorf: Oberlausitzer Verlag, 2011. 208 s. ISBN 978-3-941908-28-4. S. 10. (německy) 
  6. ↑ a b SCHÜTZE, Dietlind a Johannes. S. 17. Sächsische Zeitung [online]. 2009-02-07 [cit. 2014-08-04]. S. 17. (německy) 
  7. ↑ THÜMMEL, Rainer. Glocken in Sachsen. Klang zwischen Himmel und Erde. 2. vyd. Leipzig: Evangelischen Landeskirchenamt Sachsens, 2015. 432 s. ISBN 978-3-374-02871-9. S. 300. (německy) 

Literatura

  • DEHIO, Georg. Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. Sachsen I: Regierungsbezirk Dresden. Wasmuth: Deutscher Kunstverlag, 1996. 964 s. ISBN 978-3422030435. (německy) 
  • HENKE, Klaus Theodor. Kirchenbau und Sakralkunst in der Oberlausitz. Spitzkunnersdorf: Oberlausitzer Verlag, 2011. 208 s. ISBN 978-3-941908-28-4. (německy) 

Externí odkazy

Zdroj