Kostel Navštívení Panny Marie (Skočice)

Kostel Navštívení Panny Marie
Kostel v zimě 2011
Kostel v zimě 2011
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihočeský
Okres Strakonice
Obec Skočice
Souřadnice 49°11′9,12″ s. š., 14°6′11,94″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze českobudějovická
Vikariát strakonický
Farnost Vodňany
Zasvěcení Navštívení Panny Marie
Další informace
Adresa Skočice, ČeskoČesko Česko
Kód památky 34272/3-4372 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poutní kostel Navštívení Panny Marie je římskokatolický kostel, který se nachází na návrší ve Skočicích, v okrese Strakonice v Jihočeském kraji, na trase silnice I/22, mezi městy Vodňany a Strakonice. Kostel je raně barokní sakrální stavba na půdorysu osmiúhelníku a je nemovitou kulturní památkou.[1] Památkově chráněný je i přilehlý hřbitov s ohradní zdí s dvěma branami – na východní a jižní straně a kaplí svatého Jana Nepomuckého.

Historie

Kostel nechala v letech 1677–1678 vystavět Polyxena Ludmila Eusebie Frebonia hraběnka ze Šternberka, rozená Žďárská ze Žďáru († 1691) s podporou svého druhého manžela Ignáce Karla ze Šternberka. Hlavní důvod pro stavbu byl vznik důstojného místa pro uložení poutního obrazu Panny Marie Pomocné (Matky Boží Pomocné) z první poloviny 17. století.[2] Obraz je zdařilou kopií obrazu, jehož originál od malíře Lucase Cranacha je umístěn v Pasově.

Obraz, který byl původně v zámecké kapli v Nalžovech na Klatovsku, obdržela Polyxena Ludmila v roce 1666 darem od svého prvního manžela Václava Ferdinanda Švihovského z Riesenberka a umístila jej do jedné místnosti k tomu náležitě upravené ve skočické tvrzi.[2][3] Tvrz 23. března 1672 vyhořela, ale obraz chráněný závěsy požár přečkal bez poškození.[2][3] Na památku této mimořádné události nechala Polyxena Lidmila v letech 1677–1678 vystavět kapli pro nové umístění obrazu na nedalekém vyvýšeném místě.[4]

Kaple byla vysvěcená 21. srpna 1678. Vysvětil ji probošt chrámu svatého Víta na Pražském hradě pan Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi. Mariánský obraz byl v ten den slavnostně přenesen z tvrze do kaple, kde byl umístěn na hlavním oltáři.[3]

Postupně se kaple začala přeměňovat v kostel. V roce 1691 Polyxena Ludmila zemřela a panství přejal její syn Jaroslav Florián Švihovský († 1716). Roku 1700 od něho panství koupil kníže Ferdinand ze Schwarzenbergu, převzal nad kostelem patronát, dal jej vybavit dalšími oltáři a nechal vystavět vnější osmiboký ambit. Původní projekt se čtyřmi kaplemi a čtyřmi vchody navrhl architekt Pavel Ignác Bayer, ale postaveny byly jen dvě kaple, z nichž stojí jen jedna (s oltářem sv. Jana Nepomuckého). Svatolinhartská kaple byla při rozšiřování hřbitova v roce 1787 zbourána.[2]

Krátce (v roce 1708) zde působil jako duchovní správce kněz, kazatel a spisovatel Ondřej František Jakub de Waldt (1683–1752).[5]

Na začátku 18. století byly vysazeny dvě lipové aleje – ke skočické tvrzi (zámečku) a k Drahonicím.

Poutě se konaly již v roce vysvěcení kaple a průběžně i v dalších letech. Pouť se koná na svátek Navštívení Panny Marie 2. července.[6] Kostel náleží do farnosti Vodňany. Roku 2017 byl excurrendo administrátorem farnosti ustanoven Josef Prokeš.

Popis

Exteriér

Kostel Navštívení Panny Marie je osmibokou centrální stavbou s osmibokým vnitřním ochozem (ambitem). Centrální stavba má klášterní klenbu a ochoz je valeně sklenutý. Střecha je jehlancovitého tvaru s taškovou krytinou, která nahradila původní šindele. Kostel je završen lucernou. V polovině 18. století byla k severovýchodní stěně ambitu přistavěna obdélná sakristie.

Nad vstupem do kostela, na západní straně, jsou dva erby zakladatelů: hvězda – erb hraběte Ignáce Karla ze Šternberka a orlice – erb hraběnky Polyxeny Ludmily ze Šternberka, rozené ze Žďáru.

Kostel byl několikrát opravován, k rozsáhlé opravě došlo například v roce 1825, další velká renovace kostela i jeho zařízení proběhla počátkem 20. století. Naposledy byl kostel opravován v letech 2000–2002, kdy byla rovněž vyměněna střešní krytina.[2]

Interiér

Uprostřed hlavního oltáře je umístěný obraz Panny Marie Pomocné, na levé (evangelní) straně shora je socha svatého Floriána, erb knížat Schwarzenberků a socha svatého Josefa. Na pravé (epištolní) straně shora je umístěna socha svatého Václava, erb knížat Lichtenštejnů a socha svaté Terezie z Ávily. V popředí stojí oltář (obětní stůl) a vedle ambon pro hlásání Božího slova. Na levém bočním oltáři je vyobrazeno zavraždění svatého Václava a na pravém bočním oltáři je zobrazena svatá Anna, jak vyučuje Pannu Marii.

Kazatelna z poloviny 18. století je na poprsni ozdobena reliéfem Navštívení Panny Marie a na stříšce je soška Krista Dobrého pastýře se symboly evangelistů: orel (Jan), anděl (Matouš), býk (Lukáš), lev (Marek). V roce 1914 byly v ambitu rozvěšeny obrazy křížové cesty, které byly namalovány podle předloh Josefa Führicha.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kostel Navštívení P. Marie. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f STUCHLÁ, Pavla. Skočice: Kostel Navštívení Panny Marie [online]. Foto Pavel Hrdina. Vodňany: Městské muzeum a galerie Vodňany ve spolupráci s Římskokatolickou farností Skočice, 2014 [cit. 2023-01-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Obec Skočice. Obec Skočice [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ SOUKUP, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XXXIII. Politický okres písecký. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910. 432 s. Dostupné online. Kapitola Skočice, s. 305. 
  5. ↑ Ondřej František Jakub de Waldt. cs.isabart.org [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2023-01-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ Oznámení obce Skočice a Římskokatolické farnosti Skočice. www.skocice.cz [online]. [cit. 2023-07-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Ilustrace Bratří Liebscherové, B. Kutina, V. Král z Dobré Vody. 1. vyd. Praha: Knihtiskárna Františka Šimáčka, 1890. 295 s. Dostupné online. S. 262–263. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj