Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Osek, okres Teplice)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Oseku u Duchcova
Klášterní kostel v Oseku
Klášterní kostel v Oseku
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Teplice
Obec Osek u Duchcova
Souřadnice 50°37′15,6″ s. š., 13°41′37,68″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát teplický
Farnost Osek u Duchcova
Status klášterní kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení Nanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Architekt Octavio Broggio
Stavební sloh románský, barokní
Typ stavby trojlodní bazilika
Výstavba 1207-1220; 1712-1718
Specifikace
Umístění oltáře východ
Stavební materiál kámen, cihly, štuk
Další informace
Adresa Rooseveltova 1
417 05 Osek u Duchcova
Ulice Rooseveltova
Kód památky 42489/5-2722 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter Osek)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opatský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku u Duchcova je součástí areálu cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova na Teplicku. Původní románská trojlodní basilika byla barokně přestavěna a bohatě vyzdobena v letech 1712-1719. Památkově chráněný areál kláštera[1] byl roku 1995 prohlášen národní kulturní památkou.[2]

Historie

Cisterciáci přišli do Oseka z mateřského kláštera ve Waldsassenu koncem 12. století (v letech 1197-1197) a usadili se při pravděpodobně již existujícím románském kostelíku, který stával na místě kostela dnešního. V letech 1207-1220 byla postavena první trojlodní bazilika, kterou v letech 1421 a 1429 poničili husité. Za opata Scipia, který zastával úřad v letech 1650-1691, byla zahájena barokizace celého zpustlého klášterního areálu, dokončená za jeho nástupců, Benedikta Littweriga a Jeronýma Besneckera. Autorem přestavby kostela byl litoměřický architekt Octavio Broggio, který zachoval původní půdorys (a patrně i základové zdivo), kostel zaklenul a vyzdobil barokními sochami a štuky.[3] Osecký klášterní kostel vykazuje stylovou příbuznost s jinými realizacemi tohoto architekta (například s litoměřickým kostelem sv. Václava).

Architektura

Opatský kostel má podobu mohutné trojlodní baziliky s vnějšími opěráky a s trojosým, konkávně zvlněným průčelím s plasticky vyloženými římsami a s pětiosým portikem. Zdobí je celkem 13 soch, které jsou uspořádány do čtyř etáží. Po stranách vchodu to jsou sochy evangelistů Matouše, Marka, Jana a Lukáše. Na attice: po stranách stojí sochy apoštolů Petra a Pavla s popiskami, v popředí Církevní otcové: sv. Augustin v biskupském oděvu s mitrou (nesprávně označovaný za Tomáše Akvinského) a sv. Jeroným (v cárech poustevníka a se lvem u nohou). Nad nimi ve výklenku patron celého kláštera sv. Jan Křtitel a po stranách štítu svatí Ambrož s úlem a sv. Řehoř Veliký. Autorem všech soch je František Antonín Kuen (1714-1716).

Kostel v souladu s cisterciáckými zvyklostmi nemá velkou věž. Nad křížením lodi a transeptu je vztyčena pouze malá sanktusová vížka se zvonem.

Interiér

Bazilika má hlavní loď zaklenutou osmi poli stlačených valených kleneb s výsečemi, zdobených žebry křížové klenby a štukaturami, se dvěma výrazně nižšími bočními loděmi, oddělenými mohutnými pilíři a zakončenými vysokou příčnou lodí (transeptem) a obdélným závěrem se třemi klenebními poli. Nad křížením je zdvižena kupole s lucernou. Boční lodi pokračují kolem chóru a na východě končí nízkými válcovými věžemi s kupolemi. Chór a boční lodi jsou zaklenuty tzv. českými plackami.

Fresky na klenbě hlavní lodi znázorňují ambroziánský hymnus Te Deum laudamus a k němu příslušné typologické scény ze Starého zákona, dále Seslání Ducha svatého; namaloval je Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu v letech 1713-1714, Klenby mají bohatou štukovou výzdobu, která byla nově restaurována. Štukatury na klenbách i na stěnách vytvořil Giacomo Antonio Corbellini v letech 1713-1718.

Fresky v chóru, transeptu, bočních lodích a v sakristii zpodobují Umučení apoštolů sv. Ondřeje a Jakuba, sv. Petra jako trůnícího papeže, alegorické a biblické výjevy; namalovali je Václav Vavřinec Reiner v letech 1714 a 1719, Jan Petr Molitor a Josef Kramolín.[4]

Chórová část kostela s presbytářem je od ostatních prostor oddělena chórovou přepažkou se železnou kovanou mříží (tzv. lettnerem).

Hlavní oltář

Obraz Nanebevzetí Panny Marie je dílem Jana Kryštofa Lišky z roku 1696, sochy vytvořil G. A. Corbellini.

Boční oltáře

Predely těchto oltářů vyzdobil pestrobarevnou plochou ornamentální výzdobou, zvanou scagliola, malíř a mramorář Jan Vilém Hennevogel.

  • Kruchta - v transeptu je vložena malá kruchta s varhanami z roku 1715 a s malovanvýzdobou od Benedikta Kerna.

Lavice

  • Chórové lavice řeholníků (stally) se sochami andělů jsou cenným dílem Františka Antonína Kuena z let 1714-1716.jsou vyzdobeny oválnými obrazy světců a blahoslavených řádu cisterciáků: sv. Vilém, sv. Robert, bl. Evžen, bl. Konrád
  • Řadové lavice v hlavní lodi mají dřevořezby s iniciálami B.L. opata Benedikta Littweriga z roku 1694[5].

Kazatelna

Pochází z roku 1715 a má bohatou sochařskou výzdobu se skupinou Kristova křtu na stříšce, všechny sochy pocházejí z dílny Františka Antonína Kuena. [6] V západní části hlavní lodi je velká kruchta s většími varhanami.

Figurální náhrobky

Kenotaf zakladatele kláštera Slavka z rodu Hrabišiců vytvořil Giacomo Antonio Corbellini roku 1717. Má podobu sarkofágu s obeliskem a dvěma alegorickými postavami: okřídleného boha času Chróna, který se v žalu sklání na sarkofág, a sedící truchlící ženu- alegorii Času, která v pravici drží lebku. Protějškový kenotaf patří vnukovi zakladatele, opatu Slavkovi II. z rodu Hrabišiců.

Klášter

Budovy konventu s křížovou chodbou a kapitulní síní a prelatura ke kostelu přiléhají z jižní strany. Na rozhraní presbytáře a chóru je v podlaze vstup do někdejší opatské hrobky, kde je od roku 2010 pohřben zatím poslední osecký opat, Jindřich Bernhard Thebes (opatem 1990-2010, který v klášteře žil v letech 1991-2007). Další náhrobní deska opata se dochovala v rajském dvoře.

Program záchrany architektonického dědictví

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1997–2014 na opravu památky čerpáno 21 453 000 Kč.[7]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 1997 1998 1999 2000 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
částka 3 200 3 800 2 100 1 800 1 500 1 800 1 900 445 500 0 1 050 420 540 1 018 400 980

Galerie

  • Průčelí kostela
    Průčelí kostela
  • Kostel od jihozápadu
    Kostel od jihozápadu
  • Sochy v průčelí
    Sochy v průčelí
  • Loď klášterního kostela
    Loď klášterního kostela
  • Klenby hlavní lodi
    Klenby hlavní lodi
  • Velké varhany na kruchtě
    Velké varhany na kruchtě

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-11-26]. Identifikátor záznamu 154674 : Klášter cisterciáků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Klášter v Oseku (Osek) [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-11-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ Emanuel Poche, Umělecké památky Čech 2, 1978, s. 545.
  4. ↑ Dana Stehlíková (ed.) 800 let kláštera v Oseku, Praha 1996, s. 69
  5. ↑ Stehlíková, 1996, s. 55
  6. ↑ Emanuel Poche, Umělecké památky Čech 2, Academia Praha 1978, s. 546-552.
  7. ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: MK ČR, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 102–103. 

Literatura

  • HORYNA Mojmír (ed.), Oktavián Broggio 1670-1742. Katalog výstavy Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 11. 6. 1992 - 13. 9. 1992. Praha 1992
  • KUČA Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. díl, Ml - Pan. Praha 2000
  • POCHE Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia 1978
  • PREISS Pavel, Václav Vavřinec Reiner: Dílo, život a doba malíře českého baroka. Praha 2013, s. 133-165
  • STEHLÍKOVÁ Dana (ed.), 800 let kláštera v Oseku (1196- 1996). Katalog výstavy Opatství cisterciáků v Oseku, konané 25. 5. 1996-20. 10. 1996. Unicornis Praha 1996
  • TYLOVÁ Kateřina. Kulturně historické dědictví kláštera cisterciáků v Oseku (bakalářská práce na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze). Osek 2013
  • VLČEK Pavel, SOMMER Petr, FOLTÝN Dušan (eds.), Encyklopedie českých klášterů. Libri Praha 1998, s. 403-406

Související články

Externí odkazy

Zdroj