Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Úžice)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Středočeský
Okres Kutná Hora
Obec Úžice
Souřadnice 49°52′20,46″ s. š., 14°58′24,56″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze Arcidiecéze pražská
Vikariát jílovský
Farnost Sázava-Černé Budy
Status filiální kostel
Zasvěcení Nanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Stavební sloh románský
barokní
Výstavba 13. století
Další informace
Adresa Úžice
285 04 Úžice, okres Kutná Hora
Oficiální web Katalog kostelů AP
Kód památky 46289/2-1201 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích je filiální kostel na hřbitově u hlavní silnice uprostřed obce Úžice v kutnohorském okrese Středočeského kraje. Původně románský kostel ze třináctého století patří do sázavské farnosti.

Historie

Úžický kostel a bývalá fara

Kostel byl podle Anežky Merhautové postaven v románském slohu v první čtvrtině třináctého století (podle Emanuela Pocheho už ve dvanáctém století[1]),[2] ale z původní stavby se dochovala jen severní stěna lodi a věž. Ostatní zdivo lodi je raně gotické, presbytář byl přistavěn až v patnáctém století a raně barokní sakristie ve století sedmnáctém.[1]

První písemná zmínka o kostelu je z roku 1352, kdy byl farním kostelem kouřimského děkanátu. O patronátní právo k němu se dělila vrchnost z Talmberka a Ratají, ale roku 1404 došlo ke sporu o kandidáta na faráře mezi Divišem z Talmberka a králem Václavem IV., který si nárokoval právo na ratajské panství. Úžická fara zanikla během husitských válek a kostel byl od té doby spravován jako filiální z Ratají. Zasvěcení Panně Marii se poprvé objevilo roku 1631. V roce 1787 byla v Úžicích zřízena lokálie a roku 1854 došlo k obnovení fary.[2] Od roku 2009 je kostel spravován z farnosti Sázava-Černé Budy.

V roce 1896 byly kutnohorskou firmou Antonín Mölzer na novém kůru kostela postaveny varhany.

Stavební podoba

V západním průčelí původně drobného tribunového kostelíka stála čtverhranná věž a východ lodi nejspíše ukončovala apsida. Při gotických přestavbách byla loď rozšířena směrem k jihu.[2] Pětiboký presbytář je sklenut jediným polem žebrové klenby. Jednotlivá klenební žebra mají figurálně zdobené patky (některé figury jsou novodobé) a sbíhají se ve svorníku se znakem pánů z Talmberka.[2]

Kromě stavby sakristie byla v baroku zvýšena věž a opatřena bání s lucernou. Do jejího interiéru bylo vestavěno točité schodiště. Omítky fasády byly odstraněny při puristických úpravách v letech 1906–1909. Při nich byla také vyměněna ostění oken presbytáře a vybourána okna ve věži.[2] Většina zařízení je novogotická. Hlavní oltář z roku 1910 zhotovil Josef Krejčík. Ze staršího období pochází rokoková křtitelnice, socha Panny Marie ze druhé poloviny sedmnáctého století a obraz svatého Jana Nepomuckého z poloviny osmnáctého století.[1]

Bohoslužby

Pravidelné bohoslužby se zde konají vždy třetí sobotu v měsíci (v letním období od 18.00, v zimním od 16.30), a poutní mše v době svátku Nanebevzetí Panny Marie. Administrátorem je Radim Cigánek.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Úžice, s. 162. 
  2. ↑ a b c d e RUBEŠ, Marek. Hrad Talmberk. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2019. 52 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 49). ISBN 978-80-87170-60-1. S. 42–43. 

Externí odkazy

Zdroj