Knížata (andělé)

Podle křesťanské angelologie založené na Dionýsiově klasifikaci^[1] jsou Knížata, řidčeji Knížectva (řecky Archai) řádem andělů patřícím do třetí hierarchie křesťanské tradice, která pod ně zahrnuje kategorii andělů a archandělů. Knížata jsou strážnými anděly času a historických epoch.

Podle nejstarších literárních a sapienciálních tradic působí Knížata z oběžné dráhy Venuše.^[3] Andělské bytosti připomínající světelné paprsky se nacházejí mimo skupinu archandělů. Jsou to duchové dějin a času, strážci národů a krajů a všeho, co se týká jejich problémů a událostí, včetně politiky, vojenských záležitostí, obchodu a podnikání. Jedním z jejich úkolů je vybírat, kdo z lidstva může v daném období převzít vůdčí roli, nebo inspirovat zrod nových myšlenek či vynálezů, které mohou poznamenat určitou epochu.

Pavel používá termín „knížatstva“ ve svých listech Kolosanům^[4] a Efezanům.^[5] V Božské komedii je nebe, v němž sídlí knížectví, obýváno milujícími duchy, kterým Dante říká:

„Obracíme se s nebeskými knížaty

jednoho otáčení a jedné žízně,

jimž jsi o světě již řekl:

Vy, kteří se pohybujete na třetím nebi;^[6]

jsouce tak plni lásky, aby potěšili,

trochu ticha nebude méně sladké“^[7]

(Božská komedie, Ráj, VIII., 34–39)

„Nebeská knížata“ jsou Knížata, jimž Dante věnoval svou píseň v Convivio, v jejímž komentáři upřesnil, že v ní ,míním jisté Inteligence, nebo vpravdě, běžněji řečeno, bychom řekli Anděly, kteří jsou v obratu na obloze Venuše, jako její hybateléʻ.^[8] Každý chór andělů má totiž na starosti pohyb příslušné planety.

V ezoterické perspektivě antroposofie Rudolfa Steinera sice archandělé přispívají k rozvoji lidstva prostřednictvím pokroku národů, ale Knížata, alternativně nazývaná „duchové osobností“,^[9] také zajišťují, aby každá epocha měla svůj podíl na celkovém vývoji lidstva, což vede k tomu, že každý národ prožívá svou vlastní renesanci, osvícení atd.^[10] Předsedají historickým cyklům, z nichž každý trvá přibližně 300 let, a dávají archandělům, svým podřízeným, konkrétní vývojové příkazy.

Člověk, který původně žil pouze jako člen kmenového společenství, je tak vyzýván k tomu, aby si prostřednictvím své práce stále více uvědomoval sám sebe jako autonomního jedince. Podle Adama Bittlestona „knížectví žijí v zářivém nadšení z toho, že se člověk probouzí ke svobodnému chápání a svobodě jednání.“^[11] Tím, že si člověk uvědomuje vůdčí ideje své doby, povznáší se nad ně, ovládá je a činí je svými. Teprve když pochopí „poslání“ své doby, bude schopen najít správné místo k jeho svobodnému naplnění tím, že se nenechá unášet civilizačním pokrokem, ale přivlastní si ho, aby plně prožil osud, v němž se ocitl.^[12] Tím, že člověk používá zvyky a normy chování typické pro svou dobu jako prostředek k vyjádření své svobodné individuality, tj. jako hmotu, které dává formu, přispívá k samotnému vývoji ducha své doby.^[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principati (angeli) na italské Wikipedii.

• Duch času
• Hierarchie andělů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Knížata (andělé) na Wikimedia Commons
• Voi che 'ntendendo il terzo ciel movete, celý text písně [online]. it.wikisource.org [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. (italsky) 

Zdroj