Klouzek žlutavý

Jak číst taxoboxKlouzek žlutavý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď klouzkovité (Suillaceae)
Rod klouzek (Suillus)
Binomické jméno
Suillus flavidus
(Fr.: Fr.) J. S. Presl 1846
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klouzek žlutavý (Suillus flavidus (Fr.: Fr.) J. S. Presl 1846) je chráněná houba z čeledi klouzkovitých. Vyskytuje se vzácně ve vlhkých rašelinných lesích pod borovicemi.

Vzhled

Makroskopický

Klobouk 25 až 70[1] milimetrů široký, obvykle špinavě, olivově či hnědavě žlutý. Málo masitý, u dospělých plodnice někdy s tupým hrbolem na temeni.[1]

Rourky dosahují 3–8 mm délky, póry průměru 2–3 (4) milimetry, oboje jsou nejprve žluté, později olivově žluté až žlutookrové.[1]

Třeň dosahuje 40–100 × 5–15 milimetrů, nejčastěji válcovitý, k bázi někdy pokroucený. V mládí jej s okrajem klobouku spojuje gelatinózní velum, které se později odtrhává a tvoří gelatinózní prsten hnědé barvy.[1]

Dužnina je špinavě nažloutlá, na řezu neoxiduje nebo jen mírně hnědne. Chuť má nakyslou, vůni nenápadnou.[1]

Mikroskopický

Výtrusy dosahují (7,5) 8 – 11 × 3 – 4 μm, jsou hladké, elipsoidně vřetenovité, patrná je suprahilární deprese z bočního pohledu.[1] Povrch klobouku kryje ixotrichoderm s 3–6 μm tenkými hyfami v gelatinózní vrstvě.[1]

Výskyt

Jde o vzácný druh, který roste na podmáčených stanovištích, obvykle rašeliništích, vždy v kobercích rašeliníku.[2] Rozšířený je především na přechodových rašeliništích od pahorkatin do podhůří, méně často na podmáčených místech v kulturních borech. Mykorhizně je vázán na některé druhy borovic se dvěma jehlicemi ve svazečku, především s borovicí lesní (Pinus sylvestris), borovicí blatkou (Pinus rotundata) a v horách s borovicí klečí (Pinus mugo).[1][2] Pilát jej řadil mezi houby rašelin (svaz Oxycocco-Sphagnetea), konkrétně mezi houby živých rašelin (druhy sphagnikolní).[3]Fruktifikuje od srpna do října.[4]

Rozšíření

Roste na severní polokouli, v Severní Americe (USA, Kanada), Asii (Rusko) a Evropě (Andorra, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko.)[5]

Na území České republiky jako první klouzek žlutavý sbíral a nález roku 1925 publikoval František Tyttl (Plzeňsko). Druhý nález učinil o čtvrtstoletí později František Kotlaba na Soběslavsku.[3] V rámci chráněných území České republiky byl výskyt tohoto druhu popsán na následujících lokalitách:

Záměna

S ohledem na stanoviště (rašeliniště) a mykorhizního symbionta (borovice) je záměna nepravděpodobná.

  • klouzek sibiřský (Suillus sibiricus) – roste pod limbami[4]
  • hřib peprný (Chalciporus piperatus) – roste pod smrky, odlišná ekologie[4]
  • hřib pružný (Aureoboletus gentilis) – roste pod duby, odlišná ekologie[4]

Ochrana

Klouzek žlutavý je sice v některých publikacích uváděn jako jedlý, ale z kuchyňského hlediska jde o bezvýznamnou a kvalitativně podřadnou houbu (vodnatá, nakyslá, málo masitá).[3] Především je ale vzácný, Červený seznam hub České republiky jej klasifikuje jako ohrožený druh (EN)[2], zákon o ochraně přírody ho řadí k silně ohroženým druhům.[4] Sběr je jako u ostatních chráněných hub zakázán a může být pokutován až do výše 50 000 Kč za každou utrženou plodnici.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Klouzek žlutavý, s. 84. 
  2. ↑ a b c d e f g h HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006 [cit. 2014-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 
  3. ↑ a b c PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. Kapitola VII. Houby rašelin, s. 113–115. 
  4. ↑ a b c d e f ANTONÍN, Vladimír; BIEBEROVÁ, Zuzana. Chráněné houby ČR. Praha: Ministerstvo ŽP ČR, 1995. 88 s. ISBN 80-85368-77-3. S. 7, 55. 
  5. ↑ Boletus pseudoregius [online]. Gwannon.com [cit. 2014-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. 
  6. ↑ a b c d kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. S. 432, 517, 596. 

Externí odkazy


Zdroj