Klokoty

Klokoty
Tábor-místní část Klokoty (také vpravo vzadu za západní částí Pražského sídliště)
Tábor-místní část Klokoty (také vpravo vzadu za západní částí Pražského sídliště)
Lokalita
Charakter velká vesnice
Obec Tábor
Okres Tábor
Kraj Jihočeský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°25′9″ s. š., 14°38′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 1 092 (2021)[1]
Katastrální území Klokoty (8,3 km²)
PSČ 390 01
390 03
Počet domů 373 (2021)[2]
Klokoty
Klokoty
Další údaje
Kód části obce 66516
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokoty (německy Klokot) jsou velká vesnice, část města Tábor ve stejnojmenném okrese v Jihočeském kraji. Nachází se na západním okraji města, na (původní z dnešních dvou) výpadové silnici na Písek a Rožmitál pod Třemšínem. Nejvýznamnějším místem této lokality Tábora je klokotský poutní areál s klášterem s kostelem Nanebevzetí Panny Marie Klokotské.

Historie

Původní obec byla založena na počátku 13. století rodem Vítkovců. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1220,[3] kdy se zde připomíná Vítek z Klokot („praotec“ pozdějších pánů z Landštejna), který v obci postavil tvrz. Po něm zdědil tvrz s obcí jeho syn Ojíř z Klokot a Lomnice. Po jeho smrti tvrz z neznámých důvodů zanikla a ves získali páni z Rožmberka. Ti připojili ves k Příběnicům. V roce 1402 koupil obec od Rožmberků bohatý táborský měšťan Petr Růže. V roce 1469, po smrti jeho dcery Kateřiny, zdědilo obec Klokoty město Tábor.

V roce 1875 byla otevřena zdejší školní budova, bývaly zde také dva dvory. Starousedlíci: z místních rodin jsou uváděny jako nejstarší: Verštátova (1719), Dvořákova (1722), Šimákova (1735), Nouskova (1747), Zemanova (1761). Zde narozený Jan Táborský z Klokotské Hory (1505–1572) byl kronikář a spisovatel (Jan Táborský: Zpráva o staroměstském orloji). Kolem roku 1552 se stal správcem tehdy již proslulého staroměstského orloje. Dalším významným rodákem z Klokot Josef Cuřín (1862–1929) byl odborný autor v oboru cukrovarnictví. Také zde od roku 1825 působil známý básník, kněz a vlastenec doby obrozenecké Josef Vlastimil Kamarýt (1797–1833).

Přírodní poměry

Západně od Klokot leží přírodní památka Tábor - Zahrádka.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 380 364 392 393 424 425 410 464 601 612 2 134 2 835 2 646 2 460 1 092
Počet domů 42 44 46 47 54 55 60 93 148 135 182 391 403 425 373

Obecní správa

Při sčítání lidu v letech 1850–1971 Klokoty byly samostatnou obcí v okrese Tábor. Od 26. listopadu 1971 jsou částí města Tábor ve stejnojmenném okrese, kdy se konaly městské volby. V letech 1850–1879 k obci patřily Hejlov, Náchod, Radimovice u Tábora a Svrabov a v letech 1850–1920 a v letech 1961–1971 také Všechov a Zahrádka.[6]

Pamětihodnosti

  • Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl založen v roce 1702. V roce 1712 zde byla postavena kaple svatého Václava a v roce 1714 svatého Josefa. Před kostelem ústí lipová alej s křížovou cestou, vysázená roku 1836.
  • Fara v Klokotech je připomínána již v roce 1356. Od roku 1389 zde byl duchovním Mikuláš Žižka (†1415), jehož historik August Sedláček popisuje jako bratra husitského vůdce Jana Žižky.
  • Tvrz stávala na skalce zvané „Kalvárie“, kde je možno ještě dnes vidět její půdorys. O jejím zániku nelze nalézt žádné zprávy. Jednalo se však o nevelkou, převážně dřevěnou budovu, která asi vyhořela.

Adamité

Klokoty byly jedním z center husitského adamitského hnutí. To Žižka nechtěl trpět. V roce 1421 asi sedmdesát adamitů zatkl a nechal je v klokotské faře upálit. V trávníku návsi v městské části Tábor-Klokoty je památník této události: velký kámen s nápisem Táborští pikarti 1421 (1996).

Fotogalerie

  • Tábor-Klokoty (jižní část), poutní kostel s alejí „křížové cesty“, nová zástavba, vlevo vzadu údolí Lužnice
    Tábor-Klokoty (jižní část), poutní kostel s alejí „křížové cesty“, nová zástavba, vlevo vzadu údolí Lužnice
  • Táborské Klokoty
    Táborské Klokoty
  • Vnitřní prostor okolo poutního kostela
    Vnitřní prostor okolo poutního kostela
  • Cesta na Klokoty lemovaná památným stromořadím vzrostlých lip
    Cesta na Klokoty lemovaná památným stromořadím vzrostlých lip
  • Klokotská náves po úpravách v let 2005–2006
    Klokotská náves po úpravách v let 2005–2006
  • Klokotská náves po úpravách 2005–2006
    Klokotská náves po úpravách 2005–2006
  • Klokotská náves po úpravách 2005–2006
    Klokotská náves po úpravách 2005–2006
  • Klokotská náves po úpravách 2005–2006
    Klokotská náves po úpravách 2005–2006
  • Zimní pohled na klokotský klášter – 2007, v popředí „Emauzy“ – poutní dům (bývalá fara)
    Zimní pohled na klokotský klášter – 2007, v popředí „Emauzy“ – poutní dům (bývalá fara)
  • Klokotská náves, pomník pikartům
    Klokotská náves, pomník pikartům
  • Geologická expozice Pod Klokoty v Modrém lomu
    Geologická expozice Pod Klokoty v Modrém lomu

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 268. 
  4. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 233, 135, 355, 471, 557, 639, 655. 

Literatura

  • CIKHART, Roman. Táborsko. Popis přírodní, historický a národopisný. Tábor: [s.n.], 1922. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj