Klokan pademelon

Jak číst taxoboxKlokan pademelon
alternativní popis obrázku chybí
Klokan pademelon
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída vačnatci (Marsupialia)
Řád dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď klokanovití (Macropodidae)
Rod klokan (Thylogale)
Binomické jméno
Thylogale thetis
(Lesson, 1828)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokan pademelon (Thylogale thetis) je druh lesního klokana, který se vyskytuje při východním pobřeží Austrálie od jižního konce Queenslandu po střední oblasti východního Nového Jižního Walesu.

Systematika

Druh formálně popsal francouzský přírodovědec Rene Primevere Lesson v roce 1828.[2] Klokan pademelon se řadí do rodu Thylogale a čeledi klokanovití. Název pandemelon se v angličtině používá jako běžné rodové jméno zástupců rodu Thylogale.

Výskyt

Klokan pandemelon je endemický východní Austrálii, kde se vyskytuje od nejjižnějšího cípu Queenslandu (národní park Lamington) po střední oblasti východního Nového Jižní Walesu.[3]

Popis

Výška klokana je kolem 29–62 cm, ocas měří 27–51 cm.[4] Samci bývají o cca 20 % větší než samice.[5] Váha samců se pohybuje kolem 7 kg, u samic to je 3,8 kg.[5] Klokan pademelon je shora hnědošedý, spodina je bílá. Krk a ramena jsou načervenalé.[4] Tato červená barva patří k zásadním rozlišovacím znakům od klokana znamenaného (Thylogale stigmatica).[5]

Biologie

Klokan pademelon při pastvě

Klokan pademelon má velmi plachou povahou. Jedná se převážně o soumračného až nočního živočicha,[6][5] co se před den skrývá v lese poblíž vhodné pastvy a za soumraku vychází z lesa na paloučky a louky, kde se krmí trávou a křovinatou vegetací. Tato potravní strategie mu umožňuje dobře využít potravní zdroje.[7] V lese je populace klokanů poměrně roztříštěna, avšak na loukách a paloucích se objevuje v početných skupinách. Potravu sbírá předními končetinami. Domovské okrsky se pohybují kolem 5–30 hektarů.  K predátorům patří lišky, dingové a draví ptáci.[5] Stanoviště druhu tvoří sklerofilní lesy a deštné pralesy.[6]

V divoké přírodě samice pohlavně dospívají nejdříve ve stáří 17 měsíců, v zajetí to může být o několik měsíců dříve. Mohou se rozmnožovat po celý rok, nejčastěji však dochází k vrhům mláďat na podzim a na jaře.[5] Samice rodí pouze 1 mládě, které se po narození vydrápe do matčina vaku, kde se přisaje na jednu z jejích 4 bradavek. Zůstává ve vaku kolem 6 měsíců, načež vak opouští, avšak nadále se krmí mateřským mlékem po dobu jednoho měsíce.[4] V době pobytu ve vaku mláďata komunikují s matkou pomocí vysoce položeného sykavého pištění. Samice vydává opakované klikací zvuky. Samec i samice dokáží vydávat také hrdelní vrčení, kterým se ozývají v případě ohrožení.[5]

Ohrožení a ochrana

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený. Klokana pademelona nic vážně neohrožuje a jeho populace je stabilní a v některých oblastech je natolik běžný, že je dokonce považován za zemědělského škůdce. Druhu patrně prospívá i to, že je do značné míry tolerantní vůči proměnám habitatu a že se vyskytuje v řadě chráněných území.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ Thylogale thetis. www.departments.bucknell.edu [online]. Mammal Species of the World [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Thylogale thetis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T40573A21958455, 2016 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T40573A21958455.en. (anglicky) 
  4. ↑ a b c TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 152. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. Dostupné online. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 399–400. (anglicky) 
  6. ↑ a b Red-necked Pademelon. The Australian Museum [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ JOHNSON, K. A. Spatial and Temporal Use of Habitat by the Red-necked Pademelon, Thylogale thetis (Marsupialia : Macropodidae). Wildlife Research. 1980, roč. 7, čís. 2, s. 157–166. Dostupné online [cit. 2023-03-10]. ISSN 1448-5494. DOI 10.1071/wr9800157. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj