Kateř Tureček

Kateř Tureček
Narození 1993 (29–30 let)
Kyjov, ČeskoČesko Česko
Národnost česká
Povolání scenárista a filmový režisér
Domovské město Kyjov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Kateř Tureček (* 1993 Kyjov) je nebinární osoba[1] působící na poli filmové režie, taktéž se věnuje pedagogice a angažuje se v queer aktivismu.

Život

Kateř Tureček prožil dětství v Kyjově. Podle vlastních slov bylo jeho zdejší vyrůstání náročné, přesto se označil za „nejvíce kyjovského člověka ever“ (tj. vůbec).[1] I skrze vlastní uměleckou tvorbu si našel cestu zpět ke svému rodišti. V současnosti se v Kyjově nachází neformální umělecká skupina, ve které je kromě Tureček například Barbora Lungová nebo Marie Čmelíková, a spojení jsou také s fotografem Miroslavem Tichým.[1] Spojuje je velmi expresivní estetika, což Tureček přisuzuje vlivu kyjovského folklóru, rituálnosti či barev.[1]

Studoval teorii a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a absolvoval magisterské studium na Katedře dokumentární tvorby na FAMU. Dlouhodobě se vůči FAMU staví kriticky. Přeje si, „aby komunikovaly ven i jiný věci než to, že někdo vyhraje nějakou soutěž nebo cenu. Na té škole vznikají skvělé filmy, které ale nejspíš nikdo neuvidí.“[1]

Filmová tvorba

Tvorba Kateř Tureček je silně autorská. Věnuje se zejména tabuizovaným společenským tématům. V rozhovoru na otázku, zda je film Lidi (2022) aktivistický, se Tureček vyjádřil: „Jestli vnímáš, že to, že jsem nebinární člověk, je nějakým způsobem politikum, tak v tu chvíli ano – je to aktivistické.“[2] Své filmy má ve zvyku uchopovat velmi konceptuálně a udělat si spoustu rešerší na dané téma před natáčením scén.[1] Ve svých dokumentech upřednostňuje spíš participující přístup než čistě observační metodu.[3] Kromě toho, že nezaujaté pozorování Tureček příliš nebaví, považuje také vědomé vstupování do reality za etičtější.[3]

Snímky Kateř Tureček Iluze (2018) a Lidi (2022) byly nominovány na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v kategorii Česká radost na cenu Nejlepšího českého dokumentárního filmu.

Iluze (2018)

Film je pojat jako počítačová hra, která je strukturována do několika úrovní.[4] Diváci při procházení jednotlivými úrovněmi hry postupně odkrývají aspekty současné maďarské společnosti a politiky Viktora Orbána zprostředkované skrze všednodenní scény.[4] Snímek vznikl jako osobní reportáž během ročního studijního pobytu Tureček v Budapešti.[4] Podle vlastního vyjádření Tureček je snímek subjektivně pojatý, postavený na emocích a na příbězích, nejedná se o investigativní žurnalistiku.[5]

Proč se cítím jako kluk? (2019)

Dokument Proč se cítím jako kluk? (2019) je krátkometrážní film, který otevírá společenskou debatu o coming outu a institucionálním uznání práv transgender lidí.[6] Jeho protagonista, šestnáctiletý Ben, se vypořádává s překážkami, před které ho jako trans chlapce vyrůstajícího v malé vesnici na Vysočině staví společnost.[6] Tureček si pohrává se samotným médiem a ukazuje, jak je pro Bena jediným útěkem ke štěstí online svět či klíčovací technologie, která pomáhá ztvárnit jeho představy o vysněné budoucnosti.[7]

Dnes se Tureček staví k filmu kriticky. Je názoru, že stejně řada dalších dokumentů nahlíží na život transgender člověka spíše přes všechny problémy, kterými si prochází, a zachycuje více dysforii než euforii.[1] Z pohledu Tureček byl tento přístup přímo transfobní.[3] To se v novějším filmu Lidi (2022) pokusil změnit.

Lidi (2022)

Absolventský film je intimní a do značné míry autobiografickou výpovědí o životě trans a nebinárních lidí v České republice.[8] Kromě toho, že se jedná o nejvíce autorský počin Kateř Tureček,[3] snímek také mění dosavadní elitářský přístup k filmařině a snaží se ho lidskostí přiblížit co nejširšímu publiku.[1] Tureček si myslí, že se jedná o emancipující dílo, protože jde o první český film o transgender lidech natočený transgender člověkem.[1] Před jeho natáčením sepsal manifest, ve kterém jasně stanovil, že chce pro film stoprocentní kvóty a emancipovat jej i v kontextu lidí, kteří se podílejí na jeho tvorbě.[1] Každá z postav dostala do ruky svoji vlastní kameru, aby mohla zprostředkovat své vidění reality.[3] Tímto způsobem je zajištěna emancipace v prostoru a demokratičnost toho, kdo co vnímá.[3] Podle Tureček je čistý a konvenční film elitní záležitost a svým dílem se tak vymezuje proti hierarchickému filmovému systému, kapitalismu i cisheteronormativitě.[1]

Z formálního hlediska je film mozaikovitě zpracován a obsahuje mnoho volných asociací.[3] Ke ztvárnění vnitřního prožívání queer postav například používá 3D animaci.[3] Také pomocí ní zrekonstruovali vystoupení Miloše Zemana na Letenské pláni na podzim 1989 skrze fiktivní postavu Mili Zemanů.[3][9] Pravěká symbolika zase naráží na to, že kolonizace vymýtila všechny gendery kromě mužského a ženského, přitom staré civilizace pravděpodobně nevěděly, že existuje muž a žena.[1] Spojuje se i s aktuální potřebou kmenovosti, protože emancipovat se osamotě je pro queer lidi extrémně obtížné.[3] Silným motivem ve filmu je také folklór, na který Tureček tentokrát volí pozitivnější optiku než ve své předchozí filmové tvorbě.[1]

Pro autorství bylo jednou z nejdůležitějších věcí vytvořit bezpečný prostor pro marginalizované skupiny na setu.[1] Proto také každý natáčecí den začínal povídáním si o tom, jak se všichni mají, a končil zpětnou vazbou, s jakými pocity lidé z práce odcházejí.[1]

Filmografie

  • Márfi (2012)
  • Metrix (2013)
  • Strip (2015)
  • Bezobratlí (2015)
  • Na králíka (2016)
  • Lenko (2016)
  • Tradice (2017)
  • Iluze (2018)
  • Proč se cítím jako kluk? (2019)
  • Rumunská čítanka (2020)
  • Lidi (2022)

Aktivismus

Tureček spolupracuje rovněž s různými neziskovými organizacemi. Je například součástí výboru organizace Trans*parent,[10][11][12] která kromě šíření osvěty také usiluje o prosazování práv a pozitivních společenských změn ve prospěch transgender, nebinárních a intersex osob.[13] Další spoluprací je audiovizuální platforma Remízek na podporu biologické rozmanitosti založená Kryštofem Zvolánkem.[14]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o REFRESHER. Kateř Tureček: Nebinarita mi odpověděla na mnoho otázek. Můj vztah k filmu se změnil. refresher.cz [online]. [cit. 2023-01-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ji.hlava Talks: Kateř Tureček, režisérx filmu Lidi / 26th Ji.hlava IDFF [video online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j Klacek — Kateř Tureček: Dokument dokáže přesáhnout naši šedivou realitu. Klackoviště [online]. [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Iluze. DOKweb.net [online]. [cit. 2023-01-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ HROMÁDKOVÁ, Tereza. Jsem dost silná. Vyrůstala jsem jako lesba na jižní Moravě, říká Kateřina Turečková. Její snímek popuzuje zastánce autoritářských praktik. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2019-03-10 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Proč se cítím jako kluk? [online]. dafilms.cz. Dostupné online. 
  7. ↑ Proč se cítím jako kluk?. DOKweb.net [online]. [cit. 2023-01-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠRAJER, Martin. Studentské filmy na MFDF Ji.hlava – Revue. Filmový přehled [online]. 2022-10-24 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ FISCHER, Petr. Pusť ten dokument znovu, Same. Které dokumenty byste neměli přehlédnout? | Orientace. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2022-12-02 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Transparent – pomáháme zlepšovat situaci trans lidí [online]. Transparent [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ RAMBOUSKOVÁ, Bohdana. Druzí nejohroženější v Česku. LGBTQ+ lidé mají důvod k obavám, po střelbě přišla přehlídka homofobie. Heroine.cz [online]. 2022-10-20 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ ZABLOUDILOVÁ, Táňa. Ve válce uvízla část trans* lidí. Na útěku potřebují pomoc, říká organizace Trans*parent. A2larm [online]. 2022-03-15 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Kdo jsme [online]. Transparent [cit. 2023-01-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ ŘIČICOVÁ, Hana. Jak se máte? Kateř Tureček. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2022-12-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj