Katedrála svaté Kateřiny (Goa)

Katedrála svaté Kateřiny
Sé Catedral Santa Catarina
Katedrála od severozápadu
Katedrála od severozápadu
Místo
Stát IndieIndie Indie
Obec Velha Goa
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická církev
Užívání arcidiecéze Goa a Daman
Zasvěcení Kateřina Alexandrijská
Datum posvěcení 1640
Světitel arcibiskup Aleixo de Menezes
Architektonický popis
Stavební sloh renesance, baroko
Typ stavby trojlodní bazilika
Výstavba 24. listopad 1594–1619
Specifikace
Délka 76,2 m
Šířka 55,16 m
Výška 35,36 m
Umístění oltáře východ
Další informace
Adresa Terreiro de Sabaio, Velha Goa
Oficiální web https://archgoadaman.com/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katedrála svaté Kateřiny (Goa) (portugalsky Sé Catedral Santa Catarina) je největší římskokatolický chrám postavený Portugalci a to v manýristickém stylu. Nachází se ve městě Velha Goa v Indii, je to metropolitní bazilika arcidiecéze Goa a Daman, v jejímž čele stojí v současnosti patriarcha Filipe Neri Ferrão (2023). Roku 1946 byl kostel povýšen na basilicu minor a roku 1986 prohlášen za Světové dědictví UNESCO.

Historie

První křesťanská stavba byla na tomto místě postavena na památku vítězství Portugalců v čele s Alfonsem Albuquerquem v roce 1510 nad muslimskou armádou a dobytí města Goa, které se stalo hlavním městem státu Portugalská Indie. Protože vítězství se slavilo 25. listopadu, v den zasvěcený svaté Kateřině Alexandrijské, byla jí tato kaple zasvěcena. K této první stavbě se vztahuje západní průčelí dvěma deskami v nadpraží portálůː latinská nápisová deska s textem dedikace a letopočtem má uprostřed znak s papežskou tiárou, na postranním portálu je jen kruhový emblém řádu jezuitů s iniciálami ihs a třemi hřeby v paprsčitém nimbu. Ve štítu průčelí katedrály ve 3. patře je v nice vsazená socha sv. Kateřiny. K pobořené stavbě dal v roce 1552 guvernér Jorge Cabral dostavět hlavní konstrukci současného kostela. Tato stavba začala v roce 1562 za vlády nezletilého portugalského krále Sebastiana a byla dokončena až v roce 1619 za krále Filipa III. portugalského a španělského (vládl 1598-1621), jehož znak pod královskou korunou zdobí suprafenestru okna v 2. patře nad hlavním portálem. Katedrála byla vysvěcena v roce 1640 a vnitřní úpravy pokračovaly do roku 1651.[1] Architektura vně působí jako stylově čistá stavba raného evropského baroka podle jezuitského vzoru. V indických průvodcích je však označována za "portugalskou gotiku".[2]

Architektura

Katedrála je trojlodní sálová stavba na půdorysu latinského kříže s transeptem a pravoúhlým závěrem. Severní boční loď je oddělena třemi etážemi arkád s emporami, jižní má souvislou dělicí příčku v přízemí prolomenou bočními kaplemi a v patře s emporami. Katedrála měla původně dvě hranolové věže, ale v roce 1776 se jižní věž zřítila a již nebyla obnovena. Ve věži visí 4 zvony, z nichž takzvaný Zlatý zvon je největší v Goa. Stavba byla upravována během 19. století a v roce 1940. [3] Na katedrálu navazují dvě obytné a úřední budovy arcibiskupství na půdorysu písmene "U" s kašnou ve dvoře.

V dálkových pohledech na katedrálu opticky navazuje dvouvěžový kostel sv. Františka z Assisi se dvěma osmibokými věžemi v západním průčelí, dostavěnými ve stylu anglické tudorovské novogotiky a konvent františkánů.

Interiér

Okolí

  • Socha žehnajícího Krista Spasitele na mohutném podstavci byla před západním průčelím katedrály vztyčena roku 1930.
  • Pamětní kámen z bílého mramoru z roku 1965 v nádvoří katedrály připomíná Andria Rudaminu z Vilniusu (1596-1631), prvního litevského misionáře, jezuitu v Číně a v Indii, který do Goy dorazil 22. srpna 1625.[4].

Galerie

Odkazy

Související články

Reference

  1. Alī Jāvīd, Tabassum Javeed, World Heritage Monuments and Related Edifices in India 2, New York 2008, s. 294-299
  2. Architecture Se cathedral
  3. Podle turistického průvodce
  4. Times of India, 21.8.2015, strana 1ːState to unveil memorial to first Lithuanian in India

Literatura

  • Alī Jāvīd, Tabassum Javeed, World Heritage Monuments and Related Edifices in India, Volume 2. Algora Publishing New York 2008, stran 309; ISBN 9780875864839, s. 294-299

Externí odkazy

Zdroj