Kastilská koruna

; vlajka	; znak
Geografie
Hlavní město	Burgos, Toledo, Valladolid; Madrid (1561–1601); Valladolid (1601–1606)
Rozloha	335 000 km² (rok 1300)
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	3 000 000 (rok 1300)
Jazyky	kastilština (stará španělština), latina (oficiální spolu s kastilštinou), baskičtina, galicijština, asturština-leónština, mozarabština, andaluská arabština, ladino, guančština
Náboženství	římskokatolické (státní), sunnitský islám, sefardský judaismus
	Státní útvar
Státní zřízení	absolutní monarchie,; personální unie Kastilie a Leónu
Mateřská; země	Kastilsko-aragonská unie; Španělské impérium
Závislé země; nebo území	Hispanoamerika (Santo Domingo, Kuba)
Měna	real, maravedí
Vznik	1230 – unie Leónu a Kastilie
Zánik	Dekrety Nueva Planta
	Státní útvary a území
	Kastilské království
	Leónské království
	taifská království
	Navarrské království
	Granadský emirát
	Habsburské Španělsko
	Bourbonské Španělsko
	Gibraltar

Kastilská koruna (španělsky Corona de Castilla, latinsky Corona Castellae atd.^{[pozn. 1]}) byla středověkým politickým útvarem na Pyrenejském poloostrově, který vznikl v roce 1230 v důsledku třetího a definitivního spojení korun a o několik desetiletí později i parlamentů království Kastilie a Leónu, když král Ferdinand III. Kastilský nastoupil na prázdný leónský trůn. Kastilská koruna nadále existovala jako samostatný celek i po vytvoření personální unie v roce 1469, kdy došlo ke spojení korun Kastilie a Aragonu sňatkem Katolických Veličenstev, až do vyhlášení dekretů Nueva Planta Filipem V. v roce 1716.

Dějiny

Zásadními událostmi v dějinách Kastilie byly v roce 1492 plavba Kryštofa Kolumba a objevení Ameriky. Součástí Kastilské koruny byly také Západní Indie, ostrovy a pevninské oblasti Oceánského moře, když byly v roce 1506 a po smrti Ferdinanda Katolického přeměněny z lén na království dědiců Kastilie podle smlouvy z Villafáfily. Objevení Tichého oceánu, dobytí Aztécké říše, dobytí říše Inků, španělské dobytí Nové Granady a také dobytí Filipín pomohly z Kastilské koruny udělat v 16. století globální impérium.

Titul „král Kastilie“ byl během 16. a 17. století používán habsburskými vládci. Karel I. byl králem Aragonu, Mallorky, Valencie a Sicílie, hrabětem z Barcelony, Roussillonu a Cerdagne, a také králem Kastilie a Leónu v letech 1516 až 1556.

Na počátku 18. století Filip z rodu Bourbonů zvítězil ve válce o španělské dědictví a vůči Aragonské koruně, která podporovala jeho nepřátele, uplatnil unifikační politiku. Tím došlo ke sjednocení Aragonské koruny a Kastilské koruny ve Španělské království. Ačkoli dekrety Nueva Planta formálně Kastilskou korunu nezrušily, země (Kastilie a Aragon) byla jak současníky, tak historiky nazývána „Španělsko“.

Územní dělení

Kastilské království
- vlastní Kastilie (Stará Kastilie)
- království Toledo (Nová Kastilie)
- království Córdoba (od 1236)
- království Jaén (od 1246)
- království Sevilla (od 1248)
- království Murcia (od 1258)
- panství Molina a Vizcaya
- provincie Guipúzcoa a Álava
- města Ceuta a Melilla