Karla Vobišová-Žáková

Karla Vobišová-Žáková
ak. sochařka Karla Vobišová-Žáková
ak. sochařka Karla Vobišová-Žáková
Rodné jméno Karla Vobišová
Narození 21. ledna 1887
Kunžak
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. června 1961 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Povolání sochařka
Manžel(ka) Josef František Žák
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karla Vobišová-Žáková, (21. ledna 1887 Kunžak[1] – 7. června 1961 Praha) byla první česká profesionální sochařka.

Eliška Krásnohorská, Praha, Karlovo náměstí
Karla Vobišová-Žáková: Sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly, katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

Život

Karla Vobišová se narodila v obci Kunžak u Jindřichova Hradce, jako třetí dítě z celkem třinácti. Byla dcerou Františka Vobiše, mlynáře a krupaře v Kunžaku a jeho manželky Marie.[1] První praktické dovednosti v sochařství získala v ateliérech Břetislava Kafky v Červeném Kostelci. Studovala jako hospitantka v letech 1911–1913 a v roce 1916 na sochařské škole v Hořicích u profesora Quido Kociana.[2][p 1] Ve studiu pokračovala v letech 1917–1921 na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesorů Josefa Drahoňovského, Bohumila Kafky, Stanislava Suchardy a Štěpána Zálešáka. V roce 1919 a 1920 pobývala studijně v Mnichově a u prof. Antona Hanáka ve Vídni, v letech 1920-1924 v Paříži u Emila Antoina Bourdella.

Vdala se za svého bývalého spolužáka z hořické školy – sochaře Josefa Žáka (1886–1952);[3] měli spolu dva syny (Přemysl, ̽1924, Karel, ̽1929)

Byla členkou uměleckých sdružení:

Zemřela v Praze, je pohřbena na pražském Vyšehradském hřbitově[5].

Ocenění

  • 1928 výroční cena, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění
  • 1941 čestné uznání, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění

Posmrtné uznání

  • Karla Vobišová-Žáková je čestnou občankou rodné obce Kunžak, kde je též umístěna její pamětní deska.
  • Ke stému výročí narození byla uspořádána výstava životního díla ve Středočeské galerii (1987-1988)
Fráňa Šrámek, pamětní deska na rodném domě v Sobotce
Karla Vobišová-Žáková, socha Réva (Dívka s hrozny)
Náhrobek Karly Vobišové, Vyšehradský hřbitov

Dílo

Díky podpoře Bohumila Kafky získala Vobišová první veřejné zakázky. Je autorkou monumentálního pískovcového Pomníku padlým legionářům v Nové Pace[6] a Památníku padlým v 1. světové válce v Kunžaku se sochou legionáře (1933).[7]

Od roku 1922 vytvořila v bronzu několik menších soch modelovaných sumárně a bez zbytečných detailů, s výraznými gesty rukou (Lotova žena, 1922, Sibyla, 1922, Tatínek se synkem, 1922, Nový život, 1930).[8]

Vytvořila pamětní desku s portrétem Elišky Krásnohorské a roku 1929 získala první cenu v soutěži na pomník Elišky Krásnohorské. Za jeho realizaci (1931) obdržela vyznamenání Akademie věd a umění.

Vobišová je autorkou četných sochařských portrétů známých osobností (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický Charlotta Masaryková, Marie Winterová-Mezerová, Bohumil Kafka, Teréza Nováková, Helena Malířová, Marie Pujmanová, Karolína Světlá, Fráňa Šrámek a paní Šrámková, S.K. Neumann a paní Neumannová, Josef Hora, Václav Šolc, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Minka Podhajská, Renáta Tyršová, Otakar Mařák, Bohuslav Martinů, PhDr J. Václavková, dr. F. Staněk, K. Weinzettl, K. Jonáš) a pamětních desek.[9]

Vobišová často portrétovala děti - své vlastní (Přemysl, 1921, 1925, 1925, Karel, 1931) i jiné (Dášenka, mramor, 1930, Alenka, 1935) nebo děti Tomáše Bati při příležitosti Zlínského salonu.[10] Mimo to tvořila volná portrétní díla (Hlava ženy, javorové dřevo)[11] a ženské akty (Akt, sádra, 1924, Otvírání studánek, mramor, 1935, Léto, bronz, Réva, kararský mramor, Čtenářka, mušlový vápenec, 1937, Dívka s květinou, bronz, Děvčátko, bronz)[12] Na jejím náhrobku na vyšehradském hřbitově je osazena její plastika Sochařka z roku 1950. Kromě toho zde již roku 1920 jako studentka vytvořila pískovcový náhrobek F. Kukly (1920).

Vobišová se sakrálním uměním zabývala soustavně - vytvořila sochu blahoslavené Anežky z polychromovaného lipového dřeva pro hlavní oltář kostela na Spořilově v Praze, polychromovanou sochu blahoslavené Zdislavy pro plzeňské dominikány (1927), sousoší sv. Petra a Pavla pro kostel v Bratislavě, nebo Pietu z bílého mramoru pro kostel ve Velké Belině na Slovensku (kolem 1960).[10]

Posmrtná realizace

Od dubna 2018 je v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha umístěno sousoší svatého Vojtěcha, obklopeného bratrem Radimem a přítelem Radlou. Socha je výsledkem soutěže vypsané v roce 1936. Původní návrh Karly Vobišové-Žákové z roku 1937, který získal v soutěži 2. cenu (první nebyla udělena), představoval pololežícího světce podpíraného dvěma anděly.[13] Během deseti let vytvořila sochařka tři modely v různých velikostech a finální sádrový model byl vystaven v katedrále v roce 1947. K obnovení prací a realizaci sousoší ve stříbře však došlo až po smrti umělkyně, v období 2010–2018.[14]

Výstavy

  • výstavy Kruhu výtvarných umělkyň v Obecním domě v Praze 1922,[15] 1924
  • 1927 Karla Vobišová jako host Kruhu výtvarných umělkyň, Obecní dům v Praze[16] a 1939[17]
  • 1959 Sochařka Karla Vobišová českému písemnictví v Památníku národního písemnictví v Praze.
  • 1987 Výstava životního díla sochařky u příležitosti stého výročí narození ve Středočeské galerii v Praze.
  • 2018 Výstava Karla Vobišová – Básnířka tváří a kamene, galerie Michal's collection, Praha (spojená s křtem monografie)

Dílo (nejznámější sochy)

Zastoupení ve sbírkách

  • Národní galerie v Praze (Ch. Garrigue Masaryková, mramor, Karolina Světlá, bronz, B. Martinů, bronz)
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (A.M. Tilschová, bronz)
  • Severočeská galerie v Litoměřicích (K.H. Mácha, sádra)
  • Středočeská galerie - GASK (Javorka, bronz)
  • Galerie hlavního města Prahy (Mír dětem celého světa, lípa, 1939)
  • Moravská galerie v Brně (portrét babičky, hruška, 1927)
  • Sbírka tělesné výchovy a sportu Národního muzea (Renata Tyršová, sádrová patinovaná plastika na podstavci z umělého mramoru)[22]
  • Památník národního písemnictví (Josef Hora, bronz)
  • Náprstkovo muzeum Praha (F. Plamínková, mramor)
  • Jedličkův ústav v Praze (prof. Rudolf Jedlička, mramor)
  • Archiv Marie Pujmanové v Praze (M. Pujmanová, bronz)
  • Muzeum Terezín (Nepokořeni, bronz, 1955)
  • Město Sobotka (Fráňa Šrámek, bronz, mramor, V. Šolc, cín)
  • Chodské muzeum Domažlice (J. Vrchlický, bronz)
  • Základní škola Kunžak (Božena Němcová, bronz)
  • Zbiroh - kino v přírodě (J.V. Sládek, cín)
  • Balneologické múzeum Piešťany (L. Winter, růžový vápenec)
  • soukromé sbírky (Otakar Ostrčil, Otakar Březina, M. Měřičková, dědeček sochařky)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V literatuře se uvádí, že Karla Vobišová byla první ženskou absolventkou této školy. Jako hospitantka ale v seznamu absolventů uvedena není.[1] Archivováno 31. 5. 2014 na Wayback Machine. Před Karlou Vobišovou již studovala jako hospitantka na hořické škole Blažena Borovičková-Podpěrová (1894–1980) – viz A. Jilemnický: Kámen jako událost.
  2. ↑ Oba spolky byly rozpuštěny v roce 1953, viz Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku
  3. ↑ Původně umístěna v Tyršově domě v Praze. Dnes se nachází v depozitáři Národního muzea v Terezíně, ve sbírce bývalého muzea sportu (invent. č. H7H-15042)

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Karly Vobišové Matrika narozených Kunžak, 1869-1890, s.318 (snímek 333)
  2. ↑ Alois Jirásek: Kámen jako událost, s.419
  3. ↑ C. a k. odborná škola sochařsko-kamenická v Hořicích, Seznam absolventů, 1917[2] Archivováno 31. 5. 2014 na Wayback Machine.a Dům umění Ostrava: Josef František Žák[3] Archivováno 23. 3. 2012 na Wayback Machine.
  4. ↑ Národní listy, 11.5.1933, s.3[4]
  5. ↑ Hrob sochařky Karly Vobišové-Žákové na Vyšehradském hřbitově v Praze.. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  6. ↑ Karla Vobišová: Památník padlým legionářům, Nová Paka. sites.google.com [online]. [cit. 2015-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-04. 
  7. ↑ SPVPM, Kunžak, Ke kostelu
  8. ↑ K.V. Žák, 2018, s. 61-64
  9. ↑ Ženy v umění: Karla Vobišová-Žáková (1887 - 1961). www.zenyvumeni.cz [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  10. ↑ a b K.V. Žák, 2018, s. 13
  11. ↑ K.V. Žák, 2018, s. 46
  12. ↑ K.V. Žák, 2018, s. 66-73
  13. ↑ Památce prvního českého světce. Lidové noviny. 6. 4. 1939, s. 4. Dostupné online. 
  14. ↑ Svatý Vojtěch splatí dluh Karlu IV.. Lidové noviny. 14. 4. 2018, s. 3. 
  15. ↑ Národní listy, 22.12.1922, s.5[5]
  16. ↑ Karla Vobišová zde byla oceněna nejvýše mezi vystavujícími umělkyněmi: Národní listy, 30.1.1927, s.9[6]
  17. ↑ Národní listy, 25.6.1939, s.4, Výstavy[7]
  18. ↑ Sochy Nové Paky: Památník padlým[8] Archivováno 4. 6. 2016 na Wayback Machine.
  19. ↑ Pamětní desky v Praze: Krásnohorská Eliška[9] Archivováno 21. 6. 2018 na Wayback Machine.
  20. ↑ Spolek pro vojenská pietní místa: Kunžak[10]
  21. ↑ ce domov/katedrala-svateho-vita-sousosi-josef-beran_1804172246_ako i Rozhlas, Nové sousoší ve svatovítské katedrále, 2018[nedostupný zdroj]
  22. ↑ SCHÜTOVÁ, Jitka; HAVRÁNKOVÁ, Hana. Signované plastiky a sportovní trofeje (Sbírka tělesné výchovy a sportu). [s.l.]: Národní muzeum, 2010. ISBN 978-80-7036-275-4. S. 214. 

Literatura

  • ŽÁK, Karel Václav. O tvorbě první české sochařky Karly Vobišové. Příprava vydání Zdeněk Máslo. [s.l.]: Kruh přátel díla Karly Vobišové, 2018. 98 s. ISBN 978-80-270-0134-7. 

Externí odkazy

Zdroj