Karl Scotti

Karl Scotti
Velitel 15. armádního sboru
Ve funkci: 1917 – 1918
Předchůdce	Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 10. armády
Ve funkci: 1916 – 1917
Předchůdce	Franz Rohr von Denta
Nástupce	Alexander von Krobatin
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)
Narození	3. března 1862 Vídeň
Úmrtí	7. února 1927 (ve věku 64 let) Klagenfurt am Wörthersee
Profese	voják
Commons	Karl Scotti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Scotti (3. března 1862 Vídeň – 7. února 1927 Villach) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce z první světové války. Do c. k. armády vstoupil jako absolvent kadetní školy v roce 1879, vystřídal službu u různých posádek a působil jako štábní důstojník. Na začátku první světové války se vyznamenal jako divizní velitel na východní frontě, poté velel větším vojenským uskupením v Itálii. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty a na italské frontě bojoval do konečné porážky rakousko-uherské armády na podzim roku 1918. Po rozpadu monarchie byl penzionován a od té doby žil v soukromí ve Villachu.

Životopis

Pocházel z Vídně, kde také získal první vojenské vzdělání na kadetní škole (1878–1880). Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík a sloužil u 1. pěšího pluku ve Vídni, poté vystřídal několik dalších posádek (Štýrský Hradec, Tarvisio, Maribor) a v letech 1887–1889 studoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. Mezitím byl povýšen na nadporučíka (1888) a poté sloužil v Bosně a Hercegovině, mimo jiné v Mostaru. V letech 1891–1893 působil v Salzburgu, poté byl přeložen opět do Vídně, kde byl štábním důstojníkem. V roce 1898 byl povýšen na majora a po krátké službě u 9. pěší divize v Praze převzal funkci operačního důstojníka u generálního štábu (1899–1904).^[1] Postupoval v hodnostech (podplukovník 1902, plukovník 1905),^[2] krátce byl velitelem praporu v Klagenfurtu^[3] a v letech 1906–1911 šéfem štábu 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.^[4][5]

V roce 1911 byl povýšen na generálmajora^[6] a stal se velitelem 56. pěší brigády v Gorici,^[7] na jaře 1914 byl jmenován velitelem 5. pěší divize v Olomouci.^[8] K datu 1. srpna 1914 obdržel hodnost polního podmaršála a se svou divizí byl povolán na východní frontu v rámci 1. armády Viktora Dankla.^[9] Bojoval v bitvě u Krašniku, ale v listopadu 1914 kvůli nemoci svůj post opustil, od února 1915 zastával funkci velitele v Prešpurku. V květnu 1915 byl znovu povolán na frontu a byl náčelníkem štábu Rohrovy armádní skupiny.^[10] Od června 1916 byl velitelem 10. armády,^[11] na jaře 1917 byl přeložen do Itálie jako velitel 15. armádního sboru^[12][13] a s ním se zúčastnil bojů na Soči a bitvy u Caporetta. K datu 1. listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty,^[14] v čele 15. armádního sboru setrval až do konečné porážky rakousko-uherské armády v bitvě u Vittorio Veneta.

K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován^[15] a od té doby žil v soukromí. Usadil se ve Villachu, kde získal čestné občanství a také zde zemřel.

Řády a vyznamenání

Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, ale i ve spojeneckém Německu.^[16][17][18]

Rakousko-Uhersko

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1908)
• rytíř Leopoldova řádu (1911)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• komtur Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917)
• Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1917)

Zahraničí

• Řád koruny III. třídy (Prusko, 1895)
• Řád červené orlice II. třídy (Prusko, 1908)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko, 1908)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
• Železný kříž I. třídy (Německo, 1918)

Odkazy

Reference

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 289–290 (heslo Karl Scotti) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Scotti na Wikimedia Commons

Zdroj