Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten

Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten
ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
10. dubna 1917 – 2. listopadu 1918
Předchůdce Alexander von Krobatin
Nástupce zánik úřadu
Velitel 15. armádního sboru
Ve funkci:
26. července 1915 – 10. dubna 1917
Předchůdce Vinzenz Fox
Nástupce Karl Scotti
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost generálplukovník (1918), generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1912), generálmajor (1909)
Narození 26. dubna 1861
Pernegg an der Mur
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. května 1921
Štýrský Hradec
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbení Ústřední hřbitov ve Štýrském Hradci
Titul svobodný pán (1918)
Děti Margarete Rohrer
Profese politik, pedagog a voják
Ocenění Vojenský záslužný kříž 2. třídy
velkokříž Vojenského záslužného řádu
velkokříž Císařského řádu Leopoldova
Řád slunce a lva 4. třídy
Commons Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf svobodný pán Stöger-Steiner von Steinstätten (německy Rudolf Ignatius Freiherr Stöger-Steiner von Steinstätten) (26. dubna 1861 Pernegg an der Mur – 12. května 1921 Štýrský Hradec), byl rakousko-uherský generál a politik, v letech 1917–1918 poslední ministr války Rakouska-Uherska. Do c. k. armády vstoupil v roce 1879 jako absolvent kadetní školy a jako nižší důstojník působil u řady posádek na různých místech monarchie, několik let mimo jiné sloužil v Čechách a na Moravě. Za první světové války bojoval jako velitel divize na východní frontě, v letech 1915–1917 byl velitelem armádního sboru v Itálii. Odtud byl povolán do Vídně a od dubna 1917 zastával funkci rakousko-uherského ministra války. V roce 1918 dosáhl hodnosti generálplukovníka a byl také povýšen na barona. Po rozpadu monarchie byl penzionován a dožil v soukromí ve Štýrském Hradci.

Biografie

Rudolf Stöger-Steiner jako generál pěchoty (1917)

Narodil se jako syn továrníka Georga Stögera (1818–1874), po otcově úmrtí se matka Agatha, rozená Hoferová (1837–1901), podruhé provdala za plukovníka Josefa Steinera (1834–1905), který Rudolfa i jeho bratry adoptoval a ti přijali jméno Stöger-Steiner.[1] Rudolf od roku 1875 navštěvoval kadetní školu v Liebenau (dnes součást Štýrského Hradce), z níž byl vyřazen roku 1879 jako podporučík a nastoupil do služby v armádě. V letech 1884–1886 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. Jako důstojník pěchoty sloužil poté u posádek ve Foči, Krakově, Mostaru, Komárně, Villachu a Košicích. Roku 1890 byl povýšen na kapitána a roku 1896 na majora. Kromě toho vyučoval taktiku na Válečné škole ve Vídni a byl autorem několika učebnic. Roku 1899 byl povýšen na podplukovníka a roku 1903 na plukovníka. Roku 1907 se stal velitelem pěšího pluku č. 74 v Liberci.[2] V roce 1909 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 56. pěchotní brigády v Lublani.[3] Roku 1910 byl coby odborník na taktiku a autor vojenských učebnic jmenován velitelem armádní střelecké školy ve Vídni.[4] Roku 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála (Feldmarschalleutnant) a stal se velitelem 4. pěchotní divize v Brně.[5][6]

První světová válka

Baronský erb Rudolfa Stöger-Steinera (1918)

Po vypuknutí první světové války byl se svou brněnskou 4. pěchotní divizí povolán na východní frontu.[7] Zúčastnil se bojů na podzim 1914 v Haliči, včetně bitvy u Komarówa a bitvy u Rawy nebo u Přemyšlu. Rovněž byl účasten bitvy u Gorlice, v níž rakousko-uherská a německá armáda prolomila ruské pozice a odvrátila hrozbu ruské invaze do střední Evropy. Jako velitel armádní skupiny velel v červenci 1915 nově utvořené 62. pěchotní divizi při druhé bitvě u Kraśniku. V červenci 1915 převzal velení 15. armádního sboru v Itálii[8] a k datu 1. listopadu 1915 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[9]. Velel opakovaným bitvám na Soči, v nichž se mu podařilo odrazit útoky italské armády.[6] Během vojenských tažení vždy dbal na co největší ohleduplnost k civilnímu obyvatelstvu, za což byl oceněn Mezinárodním červeným křížem a čestným občanstvím v několika obcích v dnešním Slovinsku (Bled).

Od 10. dubna 1917 až do 2. listopadu 1918 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[10] V květnu 1918 byl povýšen na generálplukovníka.[11] Podařilo se mu dosáhnout maximálního početního stavu armády a posílení výzbroje. V posledních měsících úřadování ale již přihlížel ochabování armády a rozvratu rakousko-uherského státu, včetně stávkovkého hnutí, vojenských vzpour a problémů se zásobováním. Byl přesvědčen o nemožnosti pokračovat dále v bojových akcích. Při poradách s císařem Karlem I. se přimlouval za vyhlášení příměří. Po zániku monarchie v listopadu 1918 rezignoval na svůj úřad.[6]

K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován[12] a usadil se ve Štýrském Hradci, kde v roce 1921 zemřel ve věku šedesáti let a je zde také pohřben.[13]

Tituly a ocenění

V roce 1891 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Steinstätten, v závěru existence monarchie získal titul svobodného pána (Freiherr, 1918). Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1916 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, v průběhu první světové války i od představitelů spojeneckých států.[15]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Rodina

Byl ženatý s Marií von Link (1867–1934), která zemřela v Brně.[16] Z manželství se narodily dvě děti, syn Johann (1896–1897) zemřel v kojeneckém věku. Dcera Margarethe (1893–1969) se provdala do vlivné brněnské nakladatelské rodiny Rohrerů, uplatnila se jako spisovatelka, po odsunu z Československa pokračovala v podnikání v Rakousku již jako vdova a mimo jiné proslula svými aktivitami v otázce ochrany autorských práv.[17]

Jeho bratři Julius Stöger-Steiner (1860–1943) a Gustav Stöger-Steiner (1864–1933) sloužili také v armádě a dosáhli důstojnických hodností u c. k. zeměbrany.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rodina plukovníka Josefa Steinera na webu geni.com dostupné online
  2. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 172 dostupné online
  3. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 131, 174 dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 324 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 89 dostupné online
  6. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Stöger-Steiner von Steinstätten, Rudolf Frh.; eigentlich Stöger, ab 1891 Stöger-Steiner, ab 1892 Stöger-Steiner von Steinstätten (1861–1921), Offizier und Politiker, s. 291. (německy) 
  7. ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády za první světové války na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. 
  11. ↑ Seznam generálplukovníků rakousko-uherské armády na webu weltkriege dostupné online
  12. ↑ Služební postup Rudolfa Stöger-Steinera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 179 dostupné online
  13. ↑ Rudolf Stöger-Steiner na webu findagrave dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Stöger-Steinera in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee; Vídeň, 1992; s. 14 dostupné online
  16. ↑ Rodina Rudolfa Stöger-Steinera na webu geni.com dostupné online
  17. ↑ Margarete Rohrer na webu Encyklopedie dějin města Brna dostupné online

Literatura

Externí odkazy

Zdroj