Karel Noll

Karel Noll
Karel Noll (1926)
Narození	4. listopadu 1880 Havlíčkův Brod
Úmrtí	29. února 1928 (ve věku 47 let) Vinohrady
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Choť	Ella Nollová (1909–1928)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Noll (4. listopadu 1880 Německý Brod – 29. února 1928 Praha-Vinohrady^[1]) byl český herec, představitel vojáka Švejka v jeho prvních filmových zpracováních.

Životopis

Narodil se 4. listopadu 1880 v Německém Brodě. Již v dětských letech mu učarovalo divadlo a to tak, že bez souhlasu rodičů utekl ke kočovné Košnerově společnosti. U tohoto principála se naučil o divadle tolik, že se mohl ucházet o angažmá v kamenném divadle. Hrál v Plzni, kde se v roce 1909 oženil^[2] s Alžbětou Jeníkovou, v Brně a hostoval ve Vídni. Nejvíce divadel vystřídal v Praze (Rokoko, Apollo, Divadlo Vlasty Buriana, Švandovo divadlo, kabaret Bum a Revoluční scéna, a další). Od roku 1920 přibyly také filmové role.

Filmových rolí ztvárnil kolem třiceti a některé z nich se zapsaly do dějin kinematografie. Po důkladné divadelní průpravě dokázal zahrát role do komických, až po charakterní. Zajímavá byla například role Kecala v Prodané nevěstě režiséra Oldřicha Kmínka. Ve význačných filmových rolích se ještě objevil v Lamačově filmu Velbloud uchem jehly a Lucerna, Batalión režiséra Přemysla Pražského, ale jeho životní rolí se stala postava Švejka. Toho ztvárnil již na jevišti Adrie. Kritika se shoduje v tom, že Nollova filmová postava Švejka, ač černobílá a němá, nebyla do dnešních dnů překonána.

Zemřel při natáčení filmu režiséra Krňanského Modrý démant. Byl přestupný rok a datum 29. února 1928. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze. Jeho manželkou byla herečka Ella Nollová.

Citát

„	Poznal jsem v Burianově divadle, bohužel nakrátko, také velkého herce Karla Nolla. Nebyl jsem tam ještě dlouho, když zemřel. To bylo v osmadvacátém. Na scéně z něho na partnery vyzařoval zvláštní pocit bezpečí, pocit, že se nic nemůže stát, jestliže tam vedle vás stojí. A pro člověka, který do profesionálního divadla přišel poprvé jako tenkrát já, kdy se všecko se mnou točilo, byl ten pocit moc cenný a užitečný. Nolla snad nic nevyvedlo z míry, takový byl kliďas.	“
— Jaroslav Marvan[3]

Divadelní role, výběr

• 1921 M. Cervantes, E. A. Longen: Don Quijote de la Mancha, Sancho Panza, Divadlo v Šárce
• 1921 J. Hašek, E. A. Longen: Dobrý voják Švejk ve světové válce, titul. role, Revoluční scéna
• 1922 J. Hašek: Dobrý voják Švejk, titul. role, Adria
• 1923 J. Hašek, K. Vaněk: Dobrý voják Švejk, titul. role, Apollo

Filmové role, výběr

• 1920 Červená Karkulka, role: ponocný Vrána, režie Svatopluk Innemann
• 1921 Kříž u potoka, Kobosil, režie Jan Stanislav Kolár
• 1922 Prodaná nevěsta, Kecal, režie Oldřich Kmínek
• 1925 Lucerna, režie Karel Lamač
• 1925 Do panského stavu, Václav Kráčmera, režie Karel Anton
• 1926 Dobrý voják Švejk, Josef Švejk, režie Karel Lamač
• 1926 Švejk na frontě, Švejk, režie Karel Lamač
• 1926 Švejk v ruském zajetí, Švejk, režie Svatopluk Innemann
• 1926 Velbloud uchem jehly, režie Karel Lamač
• 1927 Švejk v civilu, Švejk, režie Gustav Machatý
• 1927 Batalion, Vondra, režie Přemysl Pražský

Odkazy

Reference

Literatura

• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 159
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 47, 51–3, 158, 597, 603, 642
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 56, ISBN 80-85837-35-8
• Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 81–4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Noll na Wikimedia Commons
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Noll Karel (1880)
• Karel Noll Archivováno 27. 6. 2008 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století

Zdroj