Karel Balling (skladatel)

Karel Balling
Základní informace
Narození 17. prosince 1889
Rakovník, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. března 1972 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry populární hudba
Povolání hudební skladatel, textař, chemik a dramatik
Děti Mojmír Balling
Příbuzní Karel Balling (děd)
Sídla Vinohrady (od 1908)
Dejvice (od 1913)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Balling (také Charley Balling) (17. prosince 1889 Rakovník[1] – 17. března 1972 Praha) byl český hudební skladatel, textař a organizátor hudebního života.

Život

Vystudoval reálné gymnázium v Mladé Boleslavi a chemii na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po promoci v roce 1911 pracoval nějakou dobu v zahraničí.

Hudbu studoval soukromě u Josefa Cyrila Sychry a Jaroslava Křičky. Tíhnul k lehčím hudebním formám. Nejprve založil spolu se studenty z pražského akademického odboru Národní jednoty Severočeské (AONIS) vlastní kabaret Ignotus,[2] v roce 1911 však přešel k legendárnímu kabaretnímu sdružení Červená sedma, ve kterém se stal záhy jednou z vůdčích osobností vedle Jiřího Červeného a Eduarda Basse. V Červené sedmě se uplatnil nejen jako skladatel a textař, ale i jako klavírista a zpěvák. Kromě celé řady kupletů zde zkomponoval pro Červenou sedmu i balet Vánoční nadílka komponisty Sesadílka. Je autorem českého textu k populární písni La Paloma[3] či textu k oblíbené skladbě Poem z cyklu Nálady, dojmy a upomínky Zdeňka Fibicha.[4]

V roce 1920 se sedmičkáři po finančních potížích kabaretu prakticky rozešli a Balling pak pracoval pro celou řadu pražských operetních divadel, revuálních scén a kabaretů. Pro Lucernu napsal mimo jiné i svou nejznámější píseň Bílí rejtaři. K operetě Anatol se žení, kterou komponoval pro Velkou operetu, text napsala Ema Destinnová.

Jeho skladatelský záběr byl velmi široký. Skládal i pro dechový orchestr, ale nevyhýbal se ani závažnější hudbě. Psal scénickou hudbu pro Divadlo na Vinohradech, vydal úpravy národních a lidových písní, České koledy, České polky a tance a tiskem byla vydána i jeho Fantastická ouvertura pro velký orchestr. Vynikl rovněž jako překladatel operních a operetních libret. Připravil a vydal první české školy hry na ukulele, banjo a havajskou kytaru.

Kromě umělecké činnosti se věnoval i práci organizační a pedagogické. Od roku 1921 pracoval ve vrcholných funkcích Ochranného sdružení autorského (OSA). Předsedal Mezinárodnímu svazu pro mechanická práva v Berlíně. V letech 1929 až 1931 přednášel hospodářské využití těchto práv na Pražské konzervatoři. Podílel se i na činnosti mezinárodní Konfederace autorských organizací v Paříži. V letech 1930–1931 také přednášel autorské právo na pražské konzervatoři.[5]

Na poli hudební vědy se zabýval studiem české hudební emigrace v letech 1750–1850, zejména osobnostmi a dílem skladatelů Jana Václava Hugo Voříška a Antonína Františka Bečvařovského. Kromě toho psal i beletrii. Vydal sbírku povídek O maličké. Jeho syn, Mojmír Balling, se stal rovněž hudebním skladatelem. Děd Karel Balling byl významným chemikem.[6]

Citát

„ Za Klímou přišel také další člen sdružení "Ignotus", Karel Balling. Pro svůj zamračený zjev byl zprvu přijat s nedůvěrou, ale rychle se vžil do Sedmy. Psal, komponoval, dokonce doprovázel na klavír i na kytaru, hrál v parodiích, dokonce i ženské úlohy, zkrátka dovedl všechno, jak se patřilo na pravého sedmičkáře. “
— Jiří Červený[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Rakovník
  2. ↑ Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 50
  3. ↑ http://ld.johanesville.net/bass-03-fuseri-mezi-nami-a-dalsi-sloupky?page=2
  4. ↑ http://www.supraphon.cz/cs/katalog/databaze-titulu/detail-titulu/?idtitulu=5224
  5. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 502
  6. ↑ BASAŘOVÁ, Gabriela. Profesor Pražské techniky Carl Joseph Napoleon Balling (1805–1868). Kvasný průmysl. 2005, roč. 51, čís. 4, s. 130–134. Dostupné online. 
  7. ↑ Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 57

Literatura

  • Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 7, 50, 57–60, 64, 67–9, 72, 75, 78, 80, 81, 83, 86, 95, 98, 100–102, 118, 135–6, 140, 142–3, 145, 150, 154, 157, 161, 165, 168, 170–171, 178–9, 198–200, 208–9, 214, 216, 230, 231, 250, obr. příl. 15, 19
  • Československý hudební slovník I (A–L) 1963 SHV Praha

Externí odkazy

Zdroj