Karel Anselm, vévoda z Urachu
| Karel Anselm z Urachu | |
|---|---|
| vévoda z Urachu | |
 Erb vévodů z Urachu
| |
| Doba vlády | 15. srpna 1981 – 9. února 1991 |
| Narození |
5. února 1955 (68 let) Řezno, Bavorsko,  Západní Německo
|
| Předchůdce | Vévoda Karel Gero |
| Nástupce | Vévoda Vilém Albert |
| Manželky | Saskia Wüsthofová (sňatek 1991; rozvod 1996) Uta Maria Priemerová (sňatek 2014) |
| Potomci | Vilém z Urachu a Maxmilián z Urachu |
| Rod | Urachovci |
| Otec | Eberhard z Urachu |
| Matka | Princezna Ignácie z Thurnu a Taxisu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Anselm, vévoda z Urachu (* 5. února 1955, Řezno) je bývalá hlava morganatické urachovské větve rodu Württemberků.[1][2] Po smrti svého strýce, Karla Gera, se stal třetím pretendentem zaniklého litevského trůnu.
Biografie
Narodil se v Řezně v Západním Německu jako Karel Anselm František Josef Vilém Ludvík Filip Gero Maria, 4. vévoda z Urachu, hrabě z Württembergu, syn prince Eberharda z Urachu a princezny Ignácie z Thurnu a Taxisu. Je vnukem Viléma, vévody z Urachu, který byl od 11. července 1918 do listopadu 1918 zvoleným králem Mindaugasem II.[3] Titul „vévoda z Urachu“ byl v Německu zrušen spolu se všemi ostatními šlechtickými výsadami v roce 1919, přičemž dědičné tituly byly poté převedeny na příjmení.[4]
Vystudoval agronomii na Univerzitě v Kielu a stal se inženýrem. Po smrti svého bezdětného strýce Karla Gera v roce 1981 se stal čtvrtým vévodou z Urachu.[5] Zaniklý vévodský titul nosil do 9. února 1991, kdy se oženil s prostou občankou a vzdal se ho. Hlavou urachovské větve rodu Württemberků se po něm stal jeho bratr Vilém Albert. Karel Anselm žije na zámku Niederaichbach v Bavorsku a je vlastníkem lesnického panství Greshornish ve skotském Inverness.[1]
Manželství a potomci
Dne 9. února 1991 se ve Stuttgartu oženil se Saskiou Wüsthofovou. Před rozvodem v roce 1996 se jim narodily dvě děti.
- Wilhelm Karl Gero Eberhard Peter Maria, princ z Urachu (* 8. července 1991)
- Maximilian Emanuel Wolfgang Luitpold Robert, princ z Urachu (* 5. května 1993)
Dne 2. září 2014 se oženil s Utou Marií Priemerovou (* 1964), jejíž dcera, Teresa von Bülow se provdala za hraběte Ference Kornise von Göncz-Ruszka, vnuka prince Rassa Bavorského.[zdroj?]
Předkové
| Vilém Bedřich Filip Württemberský | ||||||||||||
| Vilém I. z Urachu | ||||||||||||
| Wilhelmine von Tunderfeld-Rhodis | ||||||||||||
| Vilém Karel z Urachu | ||||||||||||
| Florestan I. Monacký | ||||||||||||
| Florestina z Urachu | ||||||||||||
| Maria Caroline Gibert de Lametz | ||||||||||||
| Eberhard z Urachu | ||||||||||||
| Maxmilián Josef Bavorský | ||||||||||||
| Karel Teodor Bavorský | ||||||||||||
| Ludovika Bavorská | ||||||||||||
| Amélie Bavorská | ||||||||||||
| Jan I. Saský | ||||||||||||
| Žofie Saská | ||||||||||||
| Amálie Augusta Bavorská | ||||||||||||
| Karel Anselm, vévoda z Urachu | ||||||||||||
| Maxmilián Antonín z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Albert z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Helena Bavorská | ||||||||||||
| Ludvík Filip z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský | ||||||||||||
| Markéta Klementina Habsbursko-Lotrinská | ||||||||||||
| Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská | ||||||||||||
| Ignácie z Thurnu a Taxisu | ||||||||||||
| Adolf Lucemburský | ||||||||||||
| Vilém IV. Lucemburský | ||||||||||||
| Adelaida Marie Anhaltsko-Desavská | ||||||||||||
| Alžběta Lucemburská | ||||||||||||
| Michal I. Portugalský | ||||||||||||
| Marie Anna Portugalská | ||||||||||||
| Adelaida z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu | ||||||||||||
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Anselm, Duke of Urach na anglické Wikipedii.
- ↑ a b GERMANY, idowa, Straubing. Naturfriedhof in Oberellenbach: Die letzte Ruhe unter einem Baum - idowa. idowa.de [online]. [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. (německy)
- ↑ NIEDERBAYERN, Historischer Verein für. Verhandlungen des Historischen Vereins für Niederbayern. [s.l.]: Der Verein 268 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: CxZoAAAAMAAJ.
- ↑ DE BADTS DE CUGNAC, Chantal; COUTANT DE SAISSEVAL, Guy. Le Petit Gotha. Paříž: Nouvelle Imprimerie Laballery, 2002. ISBN 2-9507974-3-1. S. 159–163. (francouzsky)
- ↑ Zentrale für Unterrichtsmedien im Internet e.V. [online]. [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KATRITZKI, Freda. The World of Private Castles, Palaces and Estates. [s.l.]: Chateaux Prives 135 s. Dostupné online. ISBN 978-2-9524142-1-0. (anglicky)
Externí odkazy
