Kaple Rooslepa

Kaple Rooslepa
Místo
Stát EstonskoEstonsko Estonsko
Kraj Läänemaa
Obec Lääne-Nigula
Lokalita Rooslepa
Souřadnice
Základní informace
Církev Estonská evangelická luteránská církev (EELK)
Farnost farnost svaté Kateřiny EELK Noarootsi
Užívání uživán
Datum posvěcení 12. srpna 2007
Architektonický popis
Výstavba 1834–1835
Specifikace
Délka 23,8 m
Šířka 11,4 m
Další informace
Adresa Lääne-Nigula, EstonskoEstonsko Estonsko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaple Rooslepa (estonsky Rooslepa kabel) je kaple ve vesnici Rooslepa v obci Lääne-Nigula, v kraji Läänemaa, v Estonsku. Kaple náleží pod farnost svaté Kateřiny EELK Noarootsi. Vedle kaple se nachází rooslepský hřbitov, který je kulturní památkou Estonska.[1]

Historie

Původně v Rooslepě stála dřevěná kaple ze 17. století, která byla při stavbě nové zděné kaple přestěhována do vesnice Sutlepa a v roce 1970 do Estonského národního skanzenu v Talinu.[2][3] Novou kamennou kapli nechal postavit Mathias Rösler, pán panství Riguld z vesnice Rooslepa. Stavba byla zahájena v roce 1834 a dokončena v roce 1835. Na stavbě se podíleli: mistr tesař Johan Klingberg, malíř Anders Åberg, zedník Anders Söman a předák Johan Treiberg. Varhany z roku 1863 byly nahrazeny většími v roce 1905.[4]

V roce 1932 kapli navštívil švédský korunní princ Gustav Adolf, na jeho počest byla v kapli umístěna deska s jeho podpisem. Ta byla dočasně přemístěna v kostele v Noarootsi a vrátila se až po obnově kaple.[4]

Bohoslužby v kapli se konaly až do roku 1949, kdy byla uzavřena a začala chátrat. V sedmdesátých letech 20. století byla vyrabována a pomalu degradovala. V osmdesátých letech 20. století z ní zbyly jen obvodové zdi.[2] V roce 1997 byly shromážděny prostředky na obnovu kaple a v roce 2006 byla obnova dokončena. Kaple byla obnovena za podpory strukturálních fondů Evropské unie, Švédského kulturního fondu krále Gustava VI. Adolfa, občanského sdružení Riguld-Noarootsi, obce Noarootsi a mnoha dárců.[3] Dne 12. srpna 2007 byla kaple vysvěcena.[2][5]

Popis

Jednolodní kaple s 425 místy k sezení byla 23,8 m dlouhá a 11,4 m široká. V západním průčelí byla postavená věž se dvěma zvony.[2]Sakristie byla na evangelijní straně od oltáře oddělená zděnou příčkou.

Krádež církevního majetku

V době druhé světové války větší část obyvatel uprchla do Švédska a vzala s sebou církevní majetek, který byl uschován ve Švédském národním historickém muzeu ve Stockholmu a 35 let tajen z obavy, aby si jej nemohl nárokovat Sovětský svaz. V roce 2013 se církevní předměty vrátily do farnosti Noaroots a byly vystaveny v kapli. V noci 22. července 2013 bylo 17 kusů církevních předmětů zcizeno.[6][7] Po dva a půl roce byly předměty nalezeny a vráceny farnosti.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rooslepa kabel na estonské Wikipedii.

  1. 4076 Rooslepa kalmistu • Mälestiste otsing • Mälestised. register.muinas.ee [online]. [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. 
  2. a b c d Rooslepa kabel. Visit Haapsalu [online]. [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (estonsky) 
  3. a b Rooslepa kalmistu - Lääne-Nigula vald. www.laanenigula.ee [online]. [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. 
  4. a b Rooslepa kabel ja kalmistu. www.puhkaeestis.ee [online]. [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ERR. Noarootsi vallas õnnistati Rooslepa kabel. ERR [online]. 2007-08-12 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (estonsky) 
  6. REILJAN, Kaire. Rooslepa kabelist varastatud esemete väärtuseks hinnati 15 000 eurot [online]. 2013-10-21 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (estonsky) 
  7. KARNAU, Andrus. Noarootsi Vallavalitsus, Rootsi Vähemusrahvuse Kultuurinõukogu, Rannarootsi Muuseum ja EELK Noarootsi Püha Katariina kogudus paluvad abi [online]. 2013-07-30 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (estonsky) 
  8. REILJAN, Kaire. Rooslepa kirikuvarad on leitud ja Noarootsi vallale tagasi antud [online]. 2016-02-12 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (estonsky) 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu kaple Rooslepa na Wikimedia Commons

Zdroj