Kaparovité

Jak číst taxoboxKaparovité
alternativní popis obrázku chybí
Keřík kapary trnité s poupaty (Capparis spinosa)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď kaparovité (Capparaceae)
Juss.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Otevřený plod kapary trnité (Capparis spinosa)
Crateva religiosa

Kaparovité (Capparaceae) je čeleď rostlin s asi 33 rody zařazená do řádu brukvotvarých.

Změny v taxonomii

Ve starších taxonomických zatříděních, např. v  Tachtadžjanově systému a Cronquistově systému byla čeleď kaparovité zařazena do řádu Capparales. V nejmodernějším taxonomickém systému APG III je čeleď kaparovité začleněna do nového řádu brukvotvaré (Brassicales), který nahradil v rozšířené podobě řád Capparales.

Zároveň byla z bývalé čeledě kaparovitých vydělena skupina okolo rodu luštěnice (Cleome), (bývalá podčeleď Cleomoideae), a vytvořena z ní čeleď luštěnicovité (Cleomaceae).[1]

Rozšíření

Je to čeleď rostlin výrazně teplomilných, největší celosvětové rozšíření mají v subtropických a tropických oblastech, řidčeji v mírném pásmu. V České republice ve volné přírodě žádný zástupce této čeledě neroste, v jižní Evropě roste rod kapara.[2]

Popis

Čeleď kaparovité je tvořena keři, popínavými rostlinami, vzácně i bylinami, bývají opadavé i stálezelené. Listy má velice variabilní, bývají složené nebo jednoduché, většinou mají řapíky, často mívají palisty a ty bývají obvykle trnité. Čepele listů mohou být celokrajné i hluboce rozeklané, hodně mají tvar evolventy.

Květy, až na rod Apophyllum jsou oboupohlavné, vyrůstají samostatně nebo jsou organizovány do terminálních nebo postranních hroznatých květenství. Kališní lístky bývají 4 a jsou uspořádány do dvou přeslenů, vnitřní jsou volné a vnější srostlé. Korunní lístky jsou převážně 4 a jsou volné. Tyčinek bývá od jedné až po velký počet. Vícepouzdrý semeník vznikl srůstem více plodolistů. Květy opyluje hmyz. Plody jsou stopkaté tobolky, peckovice nebo bobule s jedním až mnoha semeny.[3][4]

Zástupci

  • boscie (Boscia)
  • kadaba (Cadaba)
  • kapara (Capparis)
  • krateva (Crateva)
  • merua (Maerua)
  • rozklan (Morisonia)[5][6]

Použití

Některé druhy jsou pěstovány pro ozdobu zahrad, jiné jako zelenina. Pro nás nejznámější jsou tzv. kapary, což jsou nerozvitá poupata kapary trnité nakládána v octu a používána jako koření nebo ozdoba stravy.[7]

Rody

Existuje několik odborných názorů, které rody jsou synonyma a které právoplatně přísluší do čeledě kaparovitých. Zde je předložen jeden renomovaný.[8]

Anisocapparis Cornejo et H. H. Iltis    Dipterygium Decne.
Apophyllum F. Muell. Euadenia Oliv.
Bachmannia Pax   Hispaniolanthus Cornejo et H. H. Iltis
Belencita H. Karst. Maerua Forssk.
Borthwickia W. W. Sm. Mesocapparis (Eichler) Cornejo et H. H. Iltis
Boscia Lam. ex J. St.-Hil. Monilicarpa Cornejo et H. H. Iltis
Buchholzia Engl. Morisonia L.
Cadaba Forssk. Neocalyptrocalyx Hutch.
Calanthea (DC.) Miers Neothorelia Gagnep.
Capparicordis H. H. Iltis et Cornejo Poilanedora Gagnep.
Capparidastrum Hutch. Puccionia Chiov.
kapara (Capparis) L. Quadrella J. Presl
Cladostemon A. Braun et Vatke Ritchiea R. Br. ex G. Don
Colicodendron Mart. Sarcotoxicum Cornejo et H. H. Iltis
Crateva L. Steriphoma Spreng.
Cynophalla J. Presl Thilachium Lour.
Dhofaria A. G. Mill.

Odkazy

Reference

  1. ↑ www.mobot.org
  2. ↑ rbg-web2.rbge.org.uk
  3. ↑ development.dendrologie.cz. development.dendrologie.cz [online]. [cit. 2010-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-12. 
  4. ↑ florabase.calm.wa.gov.au. florabase.calm.wa.gov.au [online]. [cit. 2010-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-13. 
  5. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  6. ↑ ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. 
  7. ↑ plantnet.rbgsyd.nsw.gov.au
  8. ↑ GRIN Taxonomy for Plants. www.ars-grin.gov [online]. [cit. 2010-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 1999-12-16. 

Externí odkazy

Zdroj