Kaloň kladivohlavý

Jak číst taxoboxKaloň kladivohlavý
alternativní popis obrázku chybí
Hammer-headed bat. Proceedings of the Zoological Society of London 1862.
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád letouni (Chiroptera)
Podřád kaloňotvaří (Yinpterochiroptera)
Čeleď kaloňovití (Pteropodidae)
Rod kaloň (Hypsignathus)
Binomické jméno
Hypsignathus monstrosus
H. Allen, 1861
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaloň kladivohlavý (Hypsignathus monstrosus) je netopýr z čeledi kaloňovitých. Je největším africkým druhem netopýra.

Rozšíření

Žije v západní a střední Africe. Je rozšířen od Guinea-Bissau na západě po severozápad Angoly na jihu, západ Etiopie a západ Keni na východě (poblíž Viktoriina jezera). Žije na území států: Angola, Burkina Faso, Demokratická republika Kongo, Gabon, Gambie, Ghana, Jižní Súdán, Kamerun, Kongo, Libérie, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Sierra Leone, Středoafrická republika (SAR), Togo, Uganda.[2]

Popis

Pro kaloně kladivohlavého je typický pohlavní dimorfismus. Samci měří asi 30 cm, hmotnost se uvádí až 450 g; rozpětí křídel je téměř 100 cm. Samice jsou menší, váží asi 234 g. Kromě velikosti se samci výrazně liší vzhledem – mají hlavu neobvyklého tvaru, hranatější. Mají zvětšené rostrum, složitý hrtan s ozvučnými vaky, který zabírá velkou část hrudníku, a široké baňaté líce. Samci i samice mají výrazně vyvinuté oči, protože se orientují především zrakem. Na druhém prstu předních končetin mají zachovaný dráp. Samci i samice jsou šedavě hnědí, mají hnědé létací blány a chomáčky bílé srsti ve spodní části uší.

Ekologie

Vyhledávají vlhká stanoviště (bažiny, břehové porosty, mangrovy atp.). Migrují na značné vzdálenosti a zakládají kolonie i ve velkých městech. Vyskytují se v nadmořské výšce do 1800 m.

Potravou kaloně kladivohlavého je ovoce, preferuje fíky, živí se i šťávou a měkkou dužinou manga, banánů, kvajávy (guave) aj. K vyhledávání potravy užívají čichu. Samci mají jinou strategii hledání potravy než samice, létají dále (až 10 km) a hledají kvalitnější potravu. Samice údajně spoléhají na ověřený zdroj potravy střední kvality. (Důvodem může být péče o mládě, které samice musí při hledání potravy opustit, resp. minimalizování výdeje energie v době březosti a snížení rizika predace kvůli mateřství; drobnější samice je také ohroženější než samec.)

Jsou to sociální živočichové s noční aktivitou. Přes den hnízdí na stromech ve výšce 20–30 m, ukryti před teplem a predátory. Tvoří skupiny do 25 jedinců, přičemž průměrná velikost skupin je 4–5 jedinců. Kromě samiček, které mají při sobě mládě, udržují vzdálenost 10–15 cm.

Kaloň kladivohlavý je polygynní. V době rozmnožování se samci pravidelně slétají (25 až 130 jedinců ) na říjiště a přivolávají samičky k páření. Jednotliví kaloni obsazují každou noc stejné místo; jsou od sebe vzdáleni přibližně 10 m, mávají křídly a hlasitě „troubí“ (daleko slyšitelné volání připomíná kvákání žab). Samice prolétají a vybírají vhodného partnera; přednost dávají mohutnějším samcům. Protože jednak uskupení není sezónní, ale celoroční, jednak je skupina složena z více samců a více samic, a nad to k páření dochází mimo denní úkryty, jde o tzv. lek, lekking.[3]

Samice rodí jedno mládě, které váží asi 38 g (asi 16,2 % tělesné hmotnosti matky), výjimečně dvě. Délka březosti není zatím známa. Samci dosahují pohlavní zralosti přibližně ve věku 18 měsíců (od samic odlišné rysy hlavy jsou patrné po 12. měsíci života). Samice jsou pohlavně zralé po 6 měsících; plné velikosti dosahují po 12 měsících. Kaloni kladivohlaví se dožívají vysokého věku, ve volné přírodě až 30 let.

Predátorem jsou jednak velcí draví ptáci z řádu sokoli (Falconiformes), sovy (Strigiformes) nebo dravci (Accipitriformes), např. orel korunkatý (Stephanoaetus coronatus), jednak člověk – kaloň je někde loven místními obyvateli k obživě. Druh je místně ohrožen ničením stanovišť, zejména kácením břehových porostů podél řek.

Možná záměna

S kaloněm kladivohlavým je někdy zaměňován kaloň Wahlbergův (Epomophorus wahlbergi), který je však menší.

Zajímavosti

  • Uváděn též jako kaloň štítohlavý.[4]
  • V Kamerunu v oblasti Korup je konzumován, užívá se v léčitelství jako prostředek k plodnosti žen.[5]
  • Žije v Národním parku Taï (Pobřeží slonoviny), Národním parku Okomu (Nigérie), v Lesní rezervaci Atewa (Ghana) aj.
  • U pěti z 10 netopýrů byli nalezeni krevní paraziti rodu Hepatocystis.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ Hypsignathus monstrosus H. Allen, 1862. In: African Chiroptera Report 2014. Pretoria: AfricanBats, 2014, s. 68. ISSN 1990-6471.
  3. ↑ VAŠÍČKOVÁ, Pavla. Etologie a akustická komunikace kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Praha, 2014, s. 9. Diplomová práce. Školitel Mgr. Helena Jahelková, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta.
  4. ↑ BENDA, Petr. České vernakulární jmenosloví netopýrů. I. Návrh úplného jmenosloví. Vespertilio. 2010, roč. 13–14, s. 278. ISSN 1213-6123. Dostupné také z: https://www.ceson.org/vespertilio/13/Benda2010vesp2.pdf
  5. ↑ Hypsignathus monstrosus H. Allen, 1862. In: African Chiroptera Report 2014. Pretoria: AfricanBats, 2014, s. 67. ISSN 1990-6471.

Literatura

  • BENDA, Petr. České vernakulární jmenosloví netopýrů. I. Návrh úplného jmenosloví. Vespertilio: mezinárodní chiropterologický sborník. 2010, roč. 13–14, s. 263–308. ISSN 1213-6123, ISBN 978-80-254-9933-7. Dostupné také z: https://www.ceson.org/vespertilio/13/Benda2010vesp2.pdf
  • BRADBURY, Jack W. Lek Mating Behavior in the Hammer-headed Bat. Zeitschrift für Tierpsychologie. 1977, Jahrg. 45, num. 3, s. 225–255. https://doi.org/10.1111/j.1439-0310.1977.tb02120.x
  • DEUSEN, Hobart M. van. Carnivorous Habits of Hypsignathus monstrosus. Journal of Mammalogy. 1968, vol. 49, iss. 2, s. 335–336. Přístup také z: https://doi.org/10.2307/1378006
  • HELMENSTINE, Anne Marie. Hammer-Headed Bat Facts (Big-Lipped Bat): The bat that uses its hammer-shaped head to sing. ThoughtCo [online]. Update April 04, 2019 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: thoughtco.com/hammer-headed-bat-facts-4177418.
  • Hypsignathus monstrosus H. Allen, 1862. In: African Chiroptera Report 2014. Pretoria: AfricanBats, 2014, s. 65–68. ISSN 1990-6471.
  • KROOS, Alia. Bushmeat Consumption and Prediction of Ebola Risk Factors in Senegal [online]. [Seattle], 2016 [cit. 1. 3. 2020]. A thesis submitted in partial fulfillment of the requirements for the degree of Master of Forest Resources. University of Washington, School of Environmental and Forest Sciences, College of the Environment. Dostupné z: http://depts.washington.edu/sefspcmi/wordpress/wp-content/uploads/2016/12/Kroos-Thesis.pdf Archivováno 2. 3. 2020 na Wayback Machine.
  • LANGEVIN, Paul a BARCLAY, Robert M. R. Hypsignathus monstrosus. Mammalian Species. 1990, iss. 357, s. 1–4. Přístup také z: https://doi.org/10.2307/3504110
  • NOWAK, Ronald M. Walker's bats of the world. 5th ed. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1994. 287 s. ISBN 0-8018-4986-1.
  • OLSON, Sarah H.; BOUNGA, Gerard; ONDZIE, Alain et all. Lek-associated movement of a putative Ebolavirus reservoir, the hammer-headed fruit bat (Hypsignathus monstrosus), in northern Republic of Congo. PLoS ONE [online]. 2019, vol. 14, iss. 10 [cit. 1. 3. 2020]. e0223139. Dostupné z: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0223139
  • VAŠÍČKOVÁ, Pavla. Etologie a akustická komunikace kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus). Praha, 2014. 102 s. Diplomová práce. Školitel Mgr. Helena Jahelková, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta.

Externí odkazy

Zdroj