Kačenka bělohřbetá

Jak číst taxoboxKačenka bělohřbetá
alternativní popis obrázku chybí
Kačenka bělohřbetá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď kachnovití (Anatidae)
Rod kačenka (Thalassornis)
Eyton, 1838
Binomické jméno
Thalassornis leuconotus
Eyton, 1838
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kačenka bělohřbetá[2] (Thalassornis leuconotus) je vrubozobý pták obývající jezera, laguny a močály tropické Afriky včetně Madagaskaru.

Systematika

V rámci čeledi kachnovitých vytváří samostatný rod kačenka (Thalassornis). Rozeznávají se dva poddruhy s následujícím rozšířením:[3]

  • T. l. leuconotus Eyton, 1838 − od východního Kamerunu po jižní Etiopii a jižní Afriku;
  • T. l. insularis Richmond, 1897 − Madagaskar.

Kačenka bělohřbetá je úzce příbuzná s husičkami (Dendrocygna).[4] Ke starším českým názvům patří husička krátkoocasá, kachnice bažantí nebo kachnice bělohřbetá.[5]

Výskyt

Kačenka bělohřbetá žije v Africe. Vyskytuje se od Jihoafrické republiky po Etiopii na severu a Kongo na západě. Kapsovitě obývá i některé severní státy rovníkové Afriky jsou Čad, Nigérie, Mali nebo Senegal.[6]

Celková početnost druhu se odhaduje na 12−18 tisíc jedinců.[6]

Popis

Dospělí ptáci dosahují délky 38−40 cm, váží 625–790 gramů. Nohy jsou šedé. Zobák je tmavý, jeho okraje a spodní strana jsou žluté. Většina těla je šedohnědá, pouze svrchní ocasní krovky a spodní část hřbetu jsou bílé. Celé tělo kromě krku je kropeno různě velkými skvrnami nebo proužky různých hustot. U báze zobáku se nachází bílá skvrna. Samice a samec jsou od sebe v terénu k nerozeznání, nedospělí jedinci bývají tmavší s méně výrazně vzorkovaným pruhováním a s tmavými skvrnami po stranách tváře a na krku.[7]

Biologie

Obývá laguny, jezera a další vodní plochy s dostatkem vodní vegetace jako jsou lekniny. Otevřeným, hlubokým vodám se vyhýbá a typicky se zdržuje v mělkých zálivech nedaleko břehů. Živí se semeny a listy vodních rostlin jako jsou právě lekníny. Pro potravu se může potápět až na dobu kolem 30 vteřin. Krmí se hlavně zrána a na večer, během dne převážně hřaduje.[8] Nezřídka mezi vodními plochami přelétá ve snaze potravního vytěžení habitatů.[6] Je značně sociální, během hřadování i krmení se shlukuje do hejn.[8] Projevuje se měkkým kdákáním nebo nevýrazným hvízdavým kuruí.[9]

Hnízdění

Skupinka kačenek bělohřbetých v Tanzanii

Tvoří monogamní dlouhodobé páry. Může zahnízdit mezi listopadem a srpnem v závislosti na lokaci a environmentálních podmínkách. Hnízdo si staví v rákosinách, často v hluboké vodě. Samice snáší kolem 6 vajec.[10] Žlutohnědá až žlutě okrová vejce mají rozměr 61×49 mm,[9] jejich bar inkubační doba trvá kolem 26 dní.[10] Na vejcích sedí oba partneři. Káčata s oblibou pojídají larvy pakomárů (Chironomus sp.).[10]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje druh za málo dotčený, nicméně populace kačenek bělohřbetých vykazuje klesající tendenci. Za úbytek stavů může hlavně přeměna mokřadních habitatů a jejich rostlinstva, mj. introdukce rostlinožravých ryb i nepůvodních rostlinných druhů nebo pokles kvality vody následkem odlesňování a znečištění. Na Madagaskaru byl úbytek druhu zaznamenán v souvislosti s lovem dospělců na maso i se sběrem vajec lidmi.[6]

Druh je chráněn v rámci Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ České názvosloví ptáků světa. nkcso.wz.cz [online]. Názvoslovná komise ČSO [cit. 2023-08-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ Screamers, ducks, geese, swans. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-08-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ DONNE-GOUSSÉ, Carole; LAUDET, Vincent; HÄNNI, Catherine. A molecular phylogeny of anseriformes based on mitochondrial DNA analysis. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2002-06-01, roč. 23, čís. 3, s. 339–356. Dostupné online [cit. 2023-08-23]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(02)00019-2. (anglicky) 
  5. ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2023-08-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Thalassornis leuconotus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22679785A92830036.en. (anglicky) 
  7. ↑ Johnsgard 2010, s. 24.
  8. ↑ a b Johnsgard 2010, s. 25.
  9. ↑ a b ROBERTS, Austin; MCLACHLAN, Geofrey Roy; LIVERSIDGE, Richard. Roberts Birds of South Africa. Příprava vydání Geoffrey R. MacLachlan. 4. ed., 6. impression. vyd. Cape Town: John Voelcker Bird Book Fund 659 s. ISBN 978-0-620-03118-9. S. 77. (anglicky) 
  10. ↑ a b c Johnsgard 2010, s. 25-26.
  11. ↑ DOHODA o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků [online]. MV ČR, 2006-12-08 [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. 

Literatura

  • JOHNSGARD, Paul A., 2010. Ducks, geese, and swans of the world. Lincoln, Nebraska, US: University of Nebraska Press. ISBN 9780803209534. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj