Leknínovité

Jak číst taxoboxLeknínovité
alternativní popis obrázku chybí
Leknín Nymphaea sp.
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád leknínotvaré (Nymphaeales)
Čeleď leknínovité (Nymphaeaceae)
Salisb., 1805
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Viktorie královská (Victoria amazonica)
Leknínec hrozivý (Euryale ferox)

Leknínovité (Nymphaeaceae) je čeleď nižších dvouděložných rostlin z řádu leknínotvaré (Nymphaeales). Jsou to sladkovodní a vesměs vytrvalé byliny s jednoduchými plovoucími, vynořenými nebo ponořenými listy a často s nápadnými květy, které se rozvíjejí nad hladinou. Čeleď zahrnuje asi 70 druhů v 6 rodech a je rozšířena téměř po celém světě. V České republice se vyskytují celkem 4 druhy leknínovitých: leknín bílý, leknín bělostný, stulík žlutý a stulík malý. Lekníny se v ČR pěstují jako okrasné vodní rostliny v celé řadě kultivarů. V tropech a ve sklenících botanických zahrad je pěstována viktorie královská a příbuzná viktorie Cruzova, rostliny známé svými obřími plovoucími listy. Oba zástupci rodu barkleja jsou pěstovány jako akvarijní rostliny.

Popis

Leknínovité jsou vytrvalé (pouze výjimečně jednoleté) sladkovodní byliny, kořenící v substrátu na dně. Listy jsou jednoduché, u většiny zástupců dlouze řapíkaté, s čepelí plovoucí na hladině či vynořenou (lekníny, viktorie aj.), řidčeji jsou listy ponořené a krátce řapíkaté (barkleja). Listy vyrůstají střídavě z dlouhého a plazivého nebo krátkého a vzpřímeného, větveného nebo nevětveného oddenku, z něhož vyrůstají adventivní kořeny. Cévní svazky jsou obvykle roztroušené. Čepel listů je celistvá, nečleněná, nejčastěji kopinatá, okrouhlá nebo štítnatá. V řapících a květních stvolech je často přítomno vzduchové pletivo aerenchym. Některé druhy (viktorie, leknínec) mají řapíky a čepele listů zespodu pokryté ostny. V mezibuněčných prostorech a pletivech jsou přítomny mikroskopické, rozvětvené, chlupovité specializované buňky (idioblasty). Květy jsou jednotlivé, dlouze stopkaté a většinou se vynořují nad hladinu, jsou oboupohlavné, pravidelné. Kalich je většinou zelený (žlutě zbarvený u stulíku) a je tvořen 4 až 7 kališními lístky. Koruna je tvořena mnoha volnými lístky a často je nápadná, výjimečně může chybět. Korunní lístky často plynule přecházejí v tyčinky. Tyčinek je mnoho. Gyneceum je tvořeno 5 až mnoha plodolisty, které srůstají s květním lůžkem a tvoří tak druhotně více či méně synkarpní semeník. Semeník může být svrchní (stulík) nebo spodní (leknín, viktorie aj.) a je tvořen mnoha komůrkami které odpovídají jednotlivým plodolistům. Na jeho vrcholu je radiálně rýhovaný bliznový terč. V každém plodolistu je větší počet vajíček. Plodem je mnohasemenná, nepravidelně pukající bobule. Semena mají silný perisperm a tenký endosperm a u některých zástupců (např. leknín) mají míšek.[1][2][3]

  • Řez květním stvolem leknínu
    Řez květním stvolem leknínu
  • Detail spodní strany listu viktorie Cruzovy
    Detail spodní strany listu viktorie Cruzovy
  • Ostnité poupě leknínce hrozivého
    Ostnité poupě leknínce hrozivého
  • Květ stulíku malého (Nuphar pumila)
    Květ stulíku malého (Nuphar pumila)
  • Květ viktorie Cruzovy
    Květ viktorie Cruzovy
  • Detail středu květu leknínu bílého
    Detail středu květu leknínu bílého
  • Plod leknínu bílého
    Plod leknínu bílého

Rozšíření

Čeleď leknínovité zahrnuje 6 rodů a asi 70 druhů. Leknínovité jsou rozšířena po celém světě od tropů po teplejší oblasti mírného pásu. Převážná většina druhů roste v tropech. Největší rod je leknín (asi 50 druhů), který má také největší areál rozšíření, zahrnující mírný pás i tropy. Rod stulík (Nuphar) zahrnuje asi 10 druhů a je rozšířen v severním mírném pásu s přesahy do Mexika a Karibiku.[1][3] V České republice rostou celkem 4 druhy leknínovitých: leknín bílý (Nymphaea alba), leknín bělostný (N. candida), stulík žlutý (Nuphar lutea) a velmi vzácný stulík malý (N. pumila).[2] V evropské květeně je mimo zmíněných 4 druhů zastoupen ještě leknín posvátný (Nymphaea lotus), který však roste pouze v termálních pramenech v severozápadním Rumunsku.[4]

Ochrana přírody

V České republice jsou 3 druhy leknínovitých chráněny zákonem jako kriticky ohrožené: stulík malý (Nuphar pumila), leknín bílý (Nymphaea alba) a leknín bělostný (N. candida). Stulík žlutý (Nuphar lutea) je veden v kategorii druhy vyžadující další pozornost (C4).[5] V mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN není žádný druh leknínovitých uveden jako ohrožený. Leknín Nymphaea thermarum ze Rwandy je považován za druh v přírodě vyhynulý.[6]

Ekologické interakce

Vonné a často nápadné květy leknínovitých jsou navštěvovány nejrůznějším hmyzem sbírajícím pyl a nektar, nejčastěji brouky, mouchami a včelami. Častá je protogynie (blizny dozrávající dříve než prašníky), zabraňující samoopylení. Květy viktorií a některých leknínů mají na pestících škrobnaté přívěsky poskytující potravu broučím opylovačům. Květy viktorií navíc produkují teplo a silnou ovocnou vůni. Květy se na noc zavírají a často uzavřou i opylovače.[7] Některé druhy leknínovitých mají květy otevřené ve dne, jiné v noci. Květy většinou vydrží 2 až 3 dny a v průběhu vývoje květu mohou měnit barvu.[3]

Plody většiny zástupců s výjimkou stulíku dozrávají pod vodou a po dozrání nepravidelně pukají. Semena jsou na kratší vzdálenosti šířena vodou, na delší pak vodními ptáky, kteří je vyhledávají jako potravu. U stulíku se plody rozpadají na jednoplodolistové díly a díky aerenchymu plavou na hladině. Mnohé druhy se také šíří vegetativně pomocí oddenků, hlízek a podobně.[3][7]

Obsahové látky

U čeledi leknínovité jsou přítomny charakteristické chinolizidinové alkaloidy, které se nevyskytují u žádných jiných rostlin. Náleží mezi ně např. nymfein z leknínu nebo nufaridin ze stulíku.[2]

Taxonomie

Pojetí čeledi leknínovité bylo v různých botanických systémech různé. Cronquist odděloval samostatnou čeleď Barclayaceae, Tachtadžjan dokonce i Nupharaceae (stulíkovité). V systémech APG I a APG II je čeleď leknínovité ponechána nezařazená do řádu v rámci skupiny bazálních dvouděložných a jsou do ní vřazeny i rody čeledi Cabombaceae (Brasenia a Cabomba). V systému APG III z roku 2009 je čeleď leknínovité zařazena spolu s dalšími 2 čeleděmi (Cabombaceae a Hydatellaceae) do řádu leknínotvaré v rámci heterogenní skupiny starých vývojových větví nižších dvouděložných rostlin, nazývané anita group.[7][8][9]

V tradiční taxonomii byly leknínovité často považovány za jakýsi přechodový článek k jednoděložným rostlinám. Sdílejí s nimi např. roztroušené cévní svazky, adventivní kořeny a chybějící kambium v cévních svazcích.[7]

Zástupci

Význam

Lekníny a stulíky se pěstují v bazénech a vodních nádržích jako okrasné rostliny. V tropech a ve vyhřívaných sklenících botanických zahrad se pěstuje i viktorie.[7] Některé druhy jsou pěstovány jako akvarijní rostliny, zejména barkleja dlouholistá (Barclaya longifolia) a Barclaya motleyi, řidčeji i některé drobnější druhy leknínu a stulíku.[12]

Semena a oddenky různých druhů leknínovitých obsahují škrob a slouží místně jako potrava a krmivo. Jedlá semena má i viktorie. Jedlá semena leknínce hrozivého a některé druhy leknínu jsou využívána v tradiční indické medicíně.[3][13]

Seznam rodů

Barclaya, Euryale, Nuphar, Nymphaea (včetně Ondinea), Victoria[14]

Reference

  1. ↑ a b FU, Dezhi et al. Flora of China: Nymphaeaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. 
  3. ↑ a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  4. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition (stav v roce 2012). Preslia. 2012, roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  6. ↑ The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  8. ↑ BREMER, B. et al. Botanical Journal of the Linnean Society: An Update of the APG Classification .... [s.l.]: [s.n.], 2009. (anglicky) 
  9. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  11. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  12. ↑ RATAJ, Karel; HOREMAN, Thomas J. Aquarium plants: their identification, cultivation and ecology.. New Jersey: .F.H. Publications, 1977. Dostupné online. ISBN 0-87666-455-9. 
  13. ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  14. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj