Křivkový integrál

V matematice je křivkový integrál integrál skalárního nebo vektorového pole počítaný podél křivky. Je více druhů křivkových integrálů, mezi nejdůležitější patří integrály prvního a druhého druhu a integrály v komplexní proměnné.

Definice

Mějme orientovanou křivku ${\displaystyle k}$, která je definována rovnicemi ${\displaystyle x=\phi (t),y=\psi (t)}$ pro ${\displaystyle t\in \langle \alpha ,\beta \rangle }$. Na této křivce k nechť je definována funkce ${\displaystyle z=f(x,y)}$.

Křivku k rozdělíme na ${\displaystyle n}$ oblouků ${\displaystyle o_{1},o_{2},...,o_{n}}$ v bodech ${\displaystyle A_{1},A_{2},...,A_{n-1}}$ s parametry ${\displaystyle t_{1}<t_{2}<...<t_{n-1}}$. Na každém oblouku ${\displaystyle o_{i}}$ zvolíme bod ${\displaystyle C_{i}}$ o souřadnicích ${\displaystyle [\xi _{i},\eta _{i}]}$ a sestrojíme součty

${\displaystyle S_{x}=\sum _{i=1}^{n}f(\xi _{i},\eta _{i})(x_{i}-x_{i-1})=\sum _{i=1}^{n}f(\xi _{i},\eta _{i})[\phi (t_{i})-\phi (t_{i-1})]}$

${\displaystyle S_{y}=\sum _{i=1}^{n}f(\xi _{i},\eta _{i})(y_{i}-y_{i-1})=\sum _{i=1}^{n}f(\xi _{i},\eta _{i})[\psi (t_{i})-\psi (t_{i-1})]}$

${\displaystyle S_{s}=\sum _{i=1}^{n}f(\xi _{i},\eta _{i})(s_{i}-s_{i-1})}$

kde ${\displaystyle l_{i}=s_{i}-s_{i-1}=\int _{t_{i-1}}^{t_{i}}{\sqrt {{\phi ^{\prime }}^{2}(t)+{\psi ^{\prime }}^{2}(t)}}\mathrm {d} t}$ je délka oblouku ${\displaystyle o_{i}}$.

Největší z délek ${\displaystyle l_{k}}$ při daném dělení ${\displaystyle d}$ nazveme normou dělení ${\displaystyle d}$, tzn. ${\displaystyle \nu (d)=\max _{d}l_{k}}$.

Pokud existuje takové číslo ${\displaystyle I_{x}}$, resp. ${\displaystyle I_{y}}$, resp. ${\displaystyle I_{s}}$, že k libovolnému ${\displaystyle \varepsilon >0}$ lze najít takové ${\displaystyle \delta >0}$, že ${\displaystyle \left|I_{x}-S_{x}\right|<\varepsilon }$, resp. ${\displaystyle \left|I_{y}-S_{y}\right|<\varepsilon }$, resp. ${\displaystyle \left|I_{s}-S_{s}\right|<\varepsilon }$ pro každé dělení ${\displaystyle d}$, pro které ${\displaystyle \nu (d)<\delta }$ bez ohledu na volbu bodů ${\displaystyle C_{k}}$ na ${\displaystyle o_{k}}$, pak říkáme, že existuje křivkový integrál funkce ${\displaystyle f(x,y)}$ po křivce k vzhledem k x, resp. k y, resp. k s, což zapisujeme vztahy

${\displaystyle I_{x}=\int _{k}f(x,y)\mathrm {d} x=\int _{k}f(\phi (t),\psi (t))\phi ^{\prime }(t)\mathrm {d} t}$

${\displaystyle I_{y}=\int _{k}f(x,y)\mathrm {d} y=\int _{k}f(\phi (t),\psi (t))\psi ^{\prime }(t)\mathrm {d} t}$

${\displaystyle I_{s}=\int _{k}f(x,y)\mathrm {d} s=\int _{k}f(\phi (t),\psi (t)){\sqrt {{\phi ^{\prime }}^{2}(t)+{\psi ^{\prime }}^{2}(t)}}\mathrm {d} t}$

Integrál ${\displaystyle I_{s}}$ označujeme jako křivkový integrál prvního druhu, integrály ${\displaystyle I_{x},I_{y}}$ jako křivkové integrály druhého druhu.

Je-li funkce ${\displaystyle f(x,y)}$ spojitá na křivce k, pak uvedené integrály existují.

Za integrál druhého druhu se považuje také integrál

${\displaystyle \int _{k}\left[f(x,y)\mathrm {d} x+g(x,y)\mathrm {d} y\right]=\int _{k}f(x,y)\mathrm {d} x+\int _{k}g(x,y)\mathrm {d} y}$

Je-li křivka k uzavřená, pak k označení křivkového integrálu po této křivce užíváme integrační znak ${\displaystyle \oint }$.

Význam křivkových integrálů je demonstrován na obrázku. Obsah plochy, která je nad křivkou k ohraničena funkcí ${\displaystyle z=f(x,y)}$, je určen křivkovým integrálem prvního druhu, tedy integrálem ${\displaystyle I_{s}}$. Obsah (orientovaného) průmětu této plochy do roviny ${\displaystyle xz}$, resp. ${\displaystyle yz}$, je určen integrálem ${\displaystyle I_{x}}$, resp. ${\displaystyle I_{y}}$.

Zobecnění křivkových integrálů na prostorové křivky je přímočaré. Je-li na oblasti ${\displaystyle \Omega }$ definována spojitá funkce ${\displaystyle f(x,y,z)}$ a křivka k zadaná parametricky vztahy ${\displaystyle x=\phi (t),y=\psi (t),z=\chi (t)}$ pro ${\displaystyle t\in \langle \alpha ,\beta \rangle }$, pak křivkový integrál prvého druhu zapíšeme

${\displaystyle \int _{k}f(x,y,z)\mathrm {d} s=\int _{\alpha }^{\beta }f(\phi (t),\psi (t),\chi (t)){\sqrt {{\phi ^{\prime }}^{2}(t)+{\psi ^{\prime }}^{2}(t)+{\chi ^{\prime }}^{2}(t)}}\mathrm {d} t}$

Křivkové integrály druhého druhu pak mají tvar

${\displaystyle \int _{k}f(x,y,z)\mathrm {d} x=\int _{\alpha }^{\beta }f(\phi (t),\psi (t),\chi (t))\phi ^{\prime }(t)\mathrm {d} t}$

${\displaystyle \int _{k}f(x,y,z)\mathrm {d} y=\int _{\alpha }^{\beta }f(\phi (t),\psi (t),\chi (t))\psi ^{\prime }(t)\mathrm {d} t}$

${\displaystyle \int _{k}f(x,y,z)\mathrm {d} z=\int _{\alpha }^{\beta }f(\phi (t),\psi (t),\chi (t))\chi ^{\prime }(t)\mathrm {d} t}$

Vlastnosti křivkových integrálů

Je-li k orientovaná křivka, kterou lze rozložit na dvě souhlasně orientované křivky ${\displaystyle k_{1},k_{2}}$, pak pro křivkové integrály druhého druhu platí

${\displaystyle \int _{k}f(x,y)\mathrm {d} x=\int _{k_{1}}f(x,y)\mathrm {d} x+\int _{k_{2}}f(x,y)\mathrm {d} x}$

${\displaystyle \int _{k}f(x,y)\mathrm {d} y=\int _{k_{1}}f(x,y)\mathrm {d} y+\int _{k_{2}}f(x,y)\mathrm {d} y}$

a podobně pro křivkové integrály prvního druhu

${\displaystyle \int _{k}f(x,y)\mathrm {d} s=\int _{k_{1}}f(x,y)\mathrm {d} s+\int _{k_{2}}f(x,y)\mathrm {d} s}$

Jsou-li na křivce k definovány funkce ${\displaystyle f_{1}(x,y),f_{2}(x,y)}$, pak pro libovolné konstanty ${\displaystyle c_{1},c_{2}}$

${\displaystyle \int _{k}\left[c_{1}f_{1}(x,y)+c_{2}f_{2}(x,y)\right]\mathrm {d} x=c_{1}\int _{k}f_{1}(x,y)\mathrm {d} x+c_{2}\int _{k}f_{2}(x,y)\mathrm {d} x}$

${\displaystyle \int _{k}\left[c_{1}f_{1}(x,y)+c_{2}f_{2}(x,y)\right]\mathrm {d} y=c_{1}\int _{k}f_{1}(x,y)\mathrm {d} y+c_{2}\int _{k}f_{2}(x,y)\mathrm {d} y}$

${\displaystyle \int _{k}\left[c_{1}f_{1}(x,y)+c_{2}f_{2}(x,y)\right]\mathrm {d} s=c_{1}\int _{k}f_{1}(x,y)\mathrm {d} s+c_{2}\int _{k}f_{2}(x,y)\mathrm {d} s}$

Označme jako ${\displaystyle k^{\prime }}$ křivku, která má opačnou orientaci než křivka ${\displaystyle k}$. Při změně orientace křivky změní integrály druhého druhu své znaménko, tzn.

${\displaystyle \int _{k^{\prime }}f(x,y)\mathrm {d} x=-\int _{k}f(x,y)\mathrm {d} x}$

${\displaystyle \int _{k^{\prime }}f(x,y)\mathrm {d} y=-\int _{k}f(x,y)\mathrm {d} y}$

Integrály prvního druhu při změně orientace znaménko nemění, tzn.

${\displaystyle \int _{k^{\prime }}f(x,y)\mathrm {d} s=\int _{k}f(x,y)\mathrm {d} s}$

Komplexní analýza

V komplexní analýze se operuje s křivkovými integrály z funkce komplexní proměnné přes křivky v komplexní rovině. Křivkový integrál z holomorfní funkce f(z) po C¹křivce γ(t) , kde t je její parametr probíhající interval <a,b>

${\displaystyle \int _{\gamma }f(z)\,\mathrm {d} z=\int \limits _{a}^{b}f(z(t)){\frac {\mathrm {d} z(t)}{\mathrm {d} t}}\,\mathrm {d} t\,}$

kde se integruje zvlášť reálná a imaginární část. Jde-li o uzavřenou křivku, potom se používá značení

${\displaystyle \oint _{\gamma }f(z)\,\mathrm {d} z.}$

Komplexní křivkové integrály lze zpravidla snadno počítat pomocí primitivní funkce, jako (reálné) křivkové integrály II. druhu, pomocí Greenovy věty, Cauchyovy věty, reziduové věty, nebo pomocí Cauchyova vzorce. Pokud integrační křivka splývá na některém svém úseku s reálnou osou, lze v určitých případech pomocí komplexních integrálů počítat integrály reálné.

Příklad

Mějme funkci f(z)=1/z a křivku C definovanou jako jednotkovou kladně orientovanou kružnici se středem v počátku, která je parametrizována jako e^it, kde parametr t probíhá <0, 2π>:

${\displaystyle \oint _{C}f(z)\,\mathrm {d} z=\int \limits _{0}^{2\pi }{1 \over e^{it}}ie^{it}\,\mathrm {d} t=\int \limits _{0}^{2\pi }i\,\mathrm {d} t=2\pi i}$,

což lze rovněž ověřit Cauchyovým vzorcem.

Vektorový počet

Ve vektorovém počtu hrají důležitou roli především integrály prvního druhu (tedy integrály ze skalárního pole podél křivky) a integrály druhého druhu (integrály z vektorového nebo obecně tenzorového pole podél křivky).

Integrál prvního druhu

Nechť f je skalární pole Rⁿ→R spojité po částech C¹ podél křivky γ parametrizované zobrazením r(t) <a,b>→Rⁿ, pro které je r'(t) nenulové pro každé t. Potom křivkový integrál prvního druhu

${\displaystyle \int _{\gamma }f\ \mathrm {d} s=\int \limits _{a}^{b}f(\mathbf {r} (t))\left|{\frac {\mathrm {d} \mathbf {r} (t)}{\mathrm {d} t}}\right|\mathrm {d} t.}$

Výsledná hodnota integrálu nezávisí na parametrizaci (integruje se podle elementu délky křivky), jen na křivce, podél které se integruje. Integrál skalárního pole po křivce vzniklé napojením dvou křivek v jednom bodě je součtem jednotlivých integrálů podél napojených křivek. Hodnota integrálu nezávisí na směru integrace (orientaci křivky). Integrál z funkce 1 je roven délce křivky:

${\displaystyle \int _{\gamma }1\ \mathrm {d} s=\int _{\gamma }\mathrm {d} s=l(\gamma ).}$

Integrál druhého druhu

Nechť A je vektorové pole Rⁿ→Rⁿ spojité po částech C¹ podél křivky γ parametrizované zobrazením r(t) <a,b>→Rⁿ, pro které je r'(t) nenulové pro každé t. Potom křivkový integrál druhého druhu je

${\displaystyle \int _{\gamma }\mathbf {A} \cdot \mathrm {d} \mathbf {r} =\int \limits _{a}^{b}\mathbf {A} (\mathbf {r} (t))\cdot {\frac {\mathrm {d} \mathbf {r} (t)}{\mathrm {d} t}}\mathrm {d} t.}$

Absolutní hodnota integrálu nezávisí na parametrizaci, jen na orientaci křivky, podél které se integruje. Integrál vektorového pole po křivce vzniklé napojením dvou stejně orientovaných křivek v jednom bodě je součtem jednotlivých integrálů podél napojených křivek. Hodnota integrálu při změně směru integrace (orientace křivky) změní znaménko.

Transformace integrálu II. druhu

Integrál 2. druhu lze vždy převést na integrál 1. druhu z tečné souřadnice daného vektorového pole:

${\displaystyle \int _{\gamma }\mathbf {A} \cdot \mathrm {d} \mathbf {r} =\int _{\gamma }\mathbf {A} \cdot (\mathbf {\tau } \mathrm {d} s)=\int _{\gamma }(\mathbf {A} \cdot \mathbf {\tau } )\mathrm {d} s=\int _{\gamma }A_{t}\ \mathrm {d} s.}$

Za jistých dodatečných předpokladů lze křivkový integrál II. druhu převést na rozdíl potenciálů anebo na plošný integrál II. druhu.

Počítáme-li křivkový integrál II. druhu z konzervativního pole (nevírové, je gradientem nějaké funkce F) na křivce s počátečním bodem ${\displaystyle \mathbf {r_{1}} }$a koncovým bodem ${\displaystyle \mathbf {r_{2}} }$, lze psát

${\displaystyle \int _{\gamma }\mathbf {A} \cdot \mathrm {d} \mathbf {r} =\int _{\gamma }\mathbf {grad} \ F\cdot \mathrm {d} \mathbf {r} =\int _{\gamma }dF=F(\mathbf {r_{2}} )-F(\mathbf {r_{1}} )}$.

Integrál zde tedy nezávisí na cestě (křivce), ale jen na počátečním a koncovém bodu (a hodnotách potenciálu v nich).

Počítáme-li křivkový integrál II. druhu z nekonzervativního pole (vírového) po uzavřené křivce (tzv. cirkulaci), můžeme použít klasickou Stokesovu větu:

${\displaystyle \oint _{\gamma }\mathbf {A} \cdot \mathrm {d} \mathbf {r} =\int _{S}\mathbf {rot} \mathbf {A} \cdot \mathrm {d} \mathbf {S} }$.

Užití

Křivkové integrály mají široké využití v geometrii (např. výpočet délky křivky) a ve fyzice, jako příklad lze uvést výpočet vykonané práce podél dráhy – ta je rovna křivkovému integrálu (druhého druhu) vektoru síly podle dráhy.

Související články

• Křivka
• Integrál
• Stokesova věta
• Greenova věta

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu křivkový integrál na Wikimedia Commons
• Kniha Integrování/Výpočet reálných integrálů pomocí reziduové věty ve Wikiknihách
• STRMISKA, Martin. Aplikace křivkového integrálu. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2015, 75s. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/10563/34231. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta aplikované informatiky, Ústav automatizace a řídicí techniky.

Zdroj